Ještě mě napadlo, jelikož jsem zde omýlala pořád dokola slovo žena. Ernestína dělala seminář "Co znamená být ženou (mužem)". Hodně mi pomohl uvědomit si co to je být ženou. Teď
dělá " ŽENA a MUŽ - dva póly jednoho světa" a "Svět ŽENY - svět MUŽE", alespoň je uvedeno v nabídce seminářů.
H.

Mohu s Hankou jenom souhlasit, a ponejvíc s poznámkou, že dítě si vybírá oba rodiče, a dobře ví, co činí. Navíc bych ještě podotkl, že generalizovat je vždycky poněkud ošemetné: muži jsou sto let pozadu - možná dokonce za opicema, ženy jsou báječné a bezchybné, ve Francii se cpou žábami, ve Skotsku jsou šetřílci a lidé jsou zlí, lidé jsou zvěř (Ó ne, příteli, křivdíte zvěři! zněla Voskovcova replika na tuto Werichovu výtku lidstvu). Každý člověk je jiný a dokonce i jednotliví muži se od sebe Báro dost výrazně liší.
A do třetice malá poznámka: lidé kolem nás nastavují nám zrcadlo. ;-) Přeju hodně sil a držím palce!

Velmi vrele vitam muzskeho diskutujiciho! Ahoj Richarde!

Ja bych se ted Bary trosku zastala. To, co pisete, je pravda. S tim se take ztotoznuji. Jen myslim, ze nazev clanku je trosku zavadejici...nemyslim, ze by Bara chtela mit muzske jednani/mysleni. Spis se chtela s notnou davkou nadsazky vypsat z toho, jak resi komunikacni a rekneme i citovou krizi v manzelstvi. Kdy uz ostatni pristupy zklamaly, zkusi asi clovek pro zachranu vztahu vselijake strategie. Ikdyz ja jsem v takove situaci (nastesti) nikdy nebyla.

Zensky seminar u Ernestiny take velmi doporucuji. Na jeho zaklade se odehravaji necekana odpusteni, setkani, lasky, ale i rozchody :-) a ze v tomto pripade vim, o cem mluvim ;-)

Já Báru (alespoň myslím) chápu a vím, o čem píše. Sám bych některým mužům, které znám, za jejich chování v rámci vztahů s ženami (slovy mé prababičky) "skočil holým zadkem do ksichtu". Ovšem i takové ženy v rámci vztahů s muži znám. Já si jen myslím, že jakékoliv generalizování není dobré, stejně jako prohlášení typu "oni nás potřebují víc než my je" (cílem vztahu přeci není, aby někdo někoho potřeboval).
Jinak samozřejmě odpuštění, setkání, ale i rozchody jsou věci, které v dané konkrétní chvíli mohou být důležité, nutné, potřebné... Všechno je ale třeba vztahovat ke konkrétním lidem, konkrétním jednotlivcům. Nejsou všichni Arabové teroristi, nejsou všichni Židé na peníze, nejsou všichni chlapi (s nadsázkou) odporná šovinistická prasata. ;-)

Děkuji všem za názory. Trošku mě také šlo o to, abych rozhýbala diskuzi, a proto jsem "nasadila" kontroverznější téma. Funguje to! Všichni máte pravdu a děkuju Terezce, že to také trochu uvedla na pravou míru. Vy všichni, co jste mi napsali (a ti další, co napíšou...), jste mnohem dále, než já ve věcem komunikace, vnímání, uvědomění. Berte to tak, prosím, že jsem do diskuzního fora chtěla přispět něčím, o čem jsem přesvědčená, že stojí za diskuzi. Nechtěla jsem generalizovat, i když to v závěru vyznělo. Vy všichni-co sem přispívate-jste mnohem dál, jak už jsem psala, takže i Vaše vztahy s opačným (či stejným :-)) ) pohlavím jsou někde jinde. Nebudu Vás unavovat tím, co máme doma, ale jen pro upřesnění. Komunikace vázne, je nulová, Opravdu se snažím, čím více, tím je hradba vyšší. Ano, nechovám se občas jako skutečná žena, ano, můj muž mi nastavuje zrcadlo. Na Ernestin seminář bych moc ráda, ale okolnosti to teď nedovolují. Třeba ješte nenazrál ten čas. Hlavní problém u nás doma je, že jsme každý na úplně jiné rovině vnímání světa. Že jsem to nevěděla předtím? Ukažte mi člověka, který by přes růžové brýle viděl věcí, jak jsou... Moc díky za rady i názory, jen tak dál. Námět pro Vás: tak napište "Váš příběh" s partnerem, jak to vnímáte Vy. Bára

Ahoj Báro,
domnívám se, že částečně tuším čím si procházíš. Když jsem četla tvůj dopis, okamžitě mi naskočilo "ona teď žije to co já předtím". Jen se občas snažím nabídnout hned řešení a zapomínám, že každý si k němu musí dojít sám.

Rozváděla jsem se když klukům bylo necelých šest let. Trvalo mi tři roky než jsem dospěla k tomuto konečnému rozhodnutí.
Ale za tu dobu jsem si stihla vyřešit můj vztah k muži a sama k sobě. Odcházela jsem s přesvědšením - ano je to tak správně. Osobně jsem odešla bez zášti, vzteku či něčeho podobného. A trvalo další tři roky, než jsem dospěla a pochopila náš vztah úplně. Mohu se svým bývalým mužem bavit aniž by se mě cokoliv z jeho strany dotklo :-). Jenže ta cesta taky nebyla zrovna jednoduchá. Jen ještě dodám, jsem mu nesmírně vděčná za to jaký byl(je) a co jsem se i díky němu mohla naučit. Díky moc.

Přeji hodně vnitřní síly.
Hanka P.

Ahoj Báro,
ukaž mi člověka, který i bez růžových brýlí vidí věci tak, jak jsou. Ostatně jak vlastně jsou? ;-) To je právě na životě úžasné, že to nikdo nemůže nikdy s jistotou říct.
A ještě jedna drobnost. Píšeš: "Opravdu se snažím, čím více, tím je hradba vyšší." Snažit se nemusí být vždycky ta správná cesta. Zkus se sama sebe zeptat, co opravdu chceš, a co Ti opravdu vadí. Co opravdu chceš, to pak udělej, co Ti opravdu vadí - s tím pracuj, protože to je Tvoje a jenom Tvoje a nikdo jiný to za Tebe nevyřeší (tak fungují zrcadla). A až se s tím popasuješ, může se stát ledacos. Můžeš od muže odejít, může Ti spousta jeho "příšerných" vlastností přestat vadit, může se taky on změnit, že se budeš divit. Opakuju: to všechno se stát MŮŽE, ale NEMUSÍ!
Drž se, vím, že to není snadné!

Ahoj Richarde i Hanko, dekuju za podporu a krasna slova. Ani jsem netusila, jakou lavinu tim spustim, kdyz jsem napsala ten clanek. Myslim, hlavne lavinu v sobe. Ale nemene - pro me - dulezite je i to, ze jsem privedla diskutujici, kteri maji opravdu co rici!!! Hanko, diky za predani zkusenosti-cloveka vzdy potesi, kdyz zjisti, ze na to neni sam :-)) Richarde, diky za navod, jak na to. Ja to tusim, ze tudy asi cesta povede, ale zatim nemam prostredek, cim cestu absolvuju-rozumej, nevim, jak na to. Proste musi dozrat cas. Musim to pochopit sama, nebo jit na nejaky seminar. Jsem vam vdecna, co jste mi napsali, ale uz nechci brat misto lepsim prispevkum. Myslim, ze na strankach-kde je hlavnim tematem materstvi-by se mely probirat smysluplnejsi temata, nez partnerske karamboly.
Na to jsou ty stranky jsou prilis vzacne...

:-)). Partnerství je smysluplné téma.

Báro, mě hodně pomáhalo a pomáhá psát dopisy. Můžu do nich napsat jak já to vnímám, co cítím, co mi vadí apod. Všechny své pocity, emoce, křivdy, bolesti... . Některé i posílám dotyčným osobám. Potom i oni mají možnost si v klidu a osamotě přečíst to co jim nejsem schopna říct bez emocí.
Neočekávám, že na ně budou reagovat. Přesto se však něco vždy změní, ať už potom o tom mluvíme či nikoliv.
Snažím se posílat jen ty, kde ta energie není vraždící :-).

Končím dnes s nevyžádanou radou. Vrací se mi to vše nějak rychle :-)).
Čekala jsem s klukama na autobus, bylo šero a četli si knížky. Přihnala se k nám důchodkyně a začla křičet, že tohle nesmí dělat, že si zkazí oči!
Nestačila jsem se divit. Pani taky, když jsem jí pak žádala, aby takto na děti nekřičela. "Vždyť ona to přeci myslí dobře. Jen mi radí jak se dobře starat o děti." Ale energie šla taková, že být to jiné dítě, už nevezme knížku do ruky.
A cestou domu jsem pak musela vysvětlovat jak je to s těma očima :-).

Měj se moc hezky.
Hanka

Ahoj Báro, čekal jsem, kdy někdo otevře téma partnerství.

Myslím si, že řešení se dá nalézt jen skrze pochopení myšlení toho druhého. Každý máme jiný „jazyk lásky“, tedy způsob projevování lásky okolím, který vyžadujeme. Tvůj muž neví, že ty vyžaduješ naslouchání, sdílení, komunikaci a jiné typicky ženské věci, protože pro něj to není jeho jazyk lásky a on vyžaduje zase něco jiného, co asi neděláš ty. Ideální je, když partneři spolu o těchto věcech mluví. Ale „mluvit“ je ženský způsob a proto muži často komunikaci brzdí a řeší si problém v sobě. Jestli s tím chceš hnout, tak bych doporučoval zjistit "jak chlapi myslí", tedy pokud možno přímo od nich (s kámoškama na to fakt nepřijdete), přečíst nějakou dobrou knihu (např. Pět jazyků lásky - Gary D. Chapman) nebo vytáhni partnera na skvělou hru Caveman (www.caveman.cz) a tam se i zasmějete.

Jen ještě malá poznámka. Důležitá je i energie s jakou se snažíš. Psaný text může mást, ale musím říct, že když jsem četl odstavec o tom, jak jsi se snažila „po něm nechtít nic“, „ptát se ho, jestli má na tebe čas“ apod., tak mi běhal mráz po zádech. Na konci pak tvoje vyjádření vůči mužům taky ledacos naznačuje.

Vím, že způsob tvého snažení dává z pohledu ženského smysl, ale jako chlap se divím, že ti to vůbec fungovalo. Proto tě asi spousta holek podpoří, protože se taky snaží (stejným ženským způsobem) a ti neandrtálci se ne a ne změnit :-)

Na konci bych ti chtěl popřát mnoho sil, protože vím, že s chlapama to není jednoduché ..... já bych doma žádného nesnesl :-) .... ale jednu ženskou a jednu fenku doma mám a je to moc fajn.