Ahoj Martino,

nausnicky...no, ja ti uplne presne nevim. Holcicku mas krasnou a spokojenou i bez nich. Je to spis kulturni zalezitost. Treba ve Svycarsku se takhle malym holcickam nausnice nepichaji a ani by je to nenapadlo.

Takze ja bych doporucovala se v naladeni dcerky zeptat, jestli je chce.

Ja za sebe pockam, az se o ne Sarinka bude sama zajimat a rozhodne se, ze si chce ouska nechat pichnout jako to ma maminka.

Ahoj Martino,
díky za tvou reakci. Článek jsem napsala a hned poslala Terezce. Než si to rozmyslím (znám se).Přesto jsem si pak říkala co jsem to zase vyvedla. Nerada chodím s kůží na trh. Tak děkuji.

Nejsem sice z VM, ale názor na náušničky mám stejný jako Terezka. Navíc na uchu je spousta akupunkturních bodů. Ale o tom asi Lucia. Tak bych velice dobře vybírala u koho nechat ouška píchat. Pokud se rozhodneš pro ano.

Pěkný den, Hanka

Ahojky Martina
ja budem asi stručnějšia, venujem sa celotelovej akupunkture, a o ušnej aku tkz. aurikuloterapii, toho veľa zaiaľ neviem.
V strede ušného lalôčika sa nachádza tzv. bod oka. Jeho dráždenie má vplyv na kvalitu zraku, ale treba si uvedomiť, že iná vec je, ak aktívny bod dráždime terapeuticky a pôsobíme na príslušný orgán liečebne a iná, ak ho dráždime chronicky, dlhodobo. Pri nešetrnom prepichovaní dětského uška sa može príslušná štruktúra zničiť a trvalá stimulácia konkrétneho aktívneho bodu môže pôsobiť negatívne.
Takže, tiež sa prikláňam k tomu spýtať sa miminka, či si to praje. Všetky sme ženy a skoro všetky máme potrebu krášliť sa a zdobiť, už to k nám nejako patrí. Ja som rada, že mám naušnice od útleho detstva, ale u tvojej krásavice to može byť inak...
Daj nám vediet čo ona na to...pa :-)

Ahojky nakukuju sem stále , ale ve mně musí slova "uzrát" abych je mohla napsat...
Čtu tady , jak , Terezko, radíš Markétě a nějak mě to oslovilo...

když mi Ernestýna řekla, že bych se měla vyrovnat s pocitem, že bych mohla mít "jen" Lukáška, přišlo mi to hrozné. Až kruté. Ta představa mě hrozně vyděsila. Říkala jsem si, že je to něco, s čím se přece nemůžu nikdy smířit! Jenže když se věci řeknou nahlas, donutí nás to o nich přemýšlet.
Já netvrdím že se mi tahle myšlenka líbí, ale myslím že je to u mě obrovský pokrok, když zjšťuji že už mě neděsí! Přesně jak píšeš. Mám přece naproto překrásné(nemyslím jen fyzicky) zdravé(ťuk ťuk) dítě, už to samo o sobě je obrovský zázrak!
Také jsem v jednu chvíli miminko zoufale volala. Mé nejbližší kamarádky postupně přicházely do jiného stavu a já?! Nic nic nic.
Díky Tobě, Terezko jsem na věci začala nahlížet trochu z jiného úhlu a přestala se tím tolik užírat.
S odstupem času vím, proč k nám dušička dosud nepřišla. Opravdu nebyla vhodná doba. To jsem si předtím nechtěla připouštět.Strašně jem se s tím prala.
Taky jsem si pořád říkala že mi utíká čas, že jsem vždy chtěla aby děti byly věkově blízko u sebe, že jen tak i mohou rozumět. Je to hloupost. Třeba si nebudou hrát se stejnýma hračkama, ale to neznamená, že se nebudou mít rády!
Je to hrozně příjemné, když do sebe věci začnou tak nějak zapadat. jako skládačka.
jen to člověk musí "chtít vidět a přijmout".

A teď k tomu, co už jsem tu dvakrát psala ale ani jednou se mi to neodeslalo:-)

Tuhle jsem se setkala s hrozně "zvláštním" dítětem.
Byli jme pozvaní na večerní narozeninovou párty a přišel tam jeden, pro mě dotehdy neznámý mladý muž se dvěma dětmi. devítiletou holčičkou a dvanáctiletým chlapcem. Po chvíli dorazila ještě jedna známá s tříměsíční holčičkou....
povídáme, povídáme a já koukám, že ani holčička ani miminko s námi v místnosti nejsou. tak jsem se šla podívat co dělají a ony byly v pokojíčku. pohled to byl naproto nekutečný. holčička se o miminkio starala, ale tak mateřsky, až mi spadla čelit. nosila jí, povídala, zpívala, přebalovala, uspávala. kdyby mohla tak snad i kojí...
ale ne tak jak si hrají děti s panenkama. bylo v tom něco až nepřirozeně dospělého. prostě to byla máma, jen byla v dětském těle..
bylo to hrozně zvláštní
Zaprvé se ve mě pral pocit mě samotné jako prvomatky, která by se zcela jistě bála přenechat tak bezmeznou důvěru v péči o tak malé miminko zcela a bez dozoru a na dlouhou dobu(dvě, možná tři hodiny) tak mladé a cizí dívce.
Zadruhé jsem se nikdy s nikým takovým nesetkala. Byla to protě dospělá žena - matka - v devítiletém těle...
zanechalo to ve mě hrozně rozporuplné pocity....

Ahoj Hani,

je fajn, ze jsi se zase ozvala..a navic s takovym posunem ve vnimani. Je videt, ze jsi usla kus cesty a i proto se veci ve vasem zivote zacaly menit (bydleni, manzel). Gratuluji!!!

Co by nekolik let se snazici maminky daly za takoveho Lukaska, jako mate vy. Ja u vas jeste jedno mimco vnimam. Jen ono vi kdy dostane povolenku pro vstup na Zemi - az bude vse nachystano ;-) I pro Lukaska to bude ten nejlepsii sourozenec, jakeho muze mit. Proste zadna jina dusicka v zadny lepsi cas k vam nepatri, protoze by vam nemohla prinest ten dar, o ktery jste si zazadali.

O holcicce-mame je to moc zajimave. Ted nastoupilo obdobi, kdy se rodi opravdu vyspele deti, ktere si toho hodne pamatuji a zustava jim otevrene napojeni na duchovni svet a na sve schopnosti. Nemusi je tedy pracne v sobe odhalovat, protoze jsou si vedomy svoji vyjmecnosti. Proto nebude vyjimkou, kdyz nas zacnou ucit uz v detskem tele. Jsou o krok napred a muzeme se toho od nich mnoho dozvedet a okoukat jejich prirozene chovani. Oni proste vedi, jak se urcite veci maji spravne delat. Maji to v sobe jako pravdu a tu ziji. Pokud jim k tomu nedame prostor, muze s nimi byt velka potiz, protoze jsou neustupne a nehodlaji slevit ze svych idealu, ktere sem prisly uvest v zivot. Mame se na co tesit ;-)

Dobrou noc a pekne sny...i Lukaskovi

t***

ahoj Hani,
zdravím. Mě zase oslovil ten Tvůj příspěvek. Někdy je povzbuzující slyšet, že někdo prochází něčím podobným a poslechnout si, jak se dokázal s tou situací vyrovnat, co dělal proto, aby něco v sobě změnil.
Sama musím přiznat, že bych nerada zůstala jen při jednom dítěti a navodit v sobě pocit, že budeme mít "jen to jedno" je zpočátku dost náročné. Zpracovávám to v sobě doposud. Druhý potrat jsem prodělala minulý týden, takže je to pro mě stále čerstvá věc. Přesto se snažím se s tím vypořádat, abych si nějak pomohla, tak jsem si sepsala na papír vše, co mi náš malý syn dává, co bych bez něj neměla, nevěděla, čím vším mě obohatil, ten papír jsem si dala k posteli a před spaním o tom všem přemýšlím. Děkuji za našeho Vojtíka, děkuji za vše, co jsme spolu prožili a vymýšlím další "legrácky", aby byl náš seznam bohatší. Nevím, jestli je tento postup ten úpně nej, pro mě hlavní je, že díky němu nemyslím tolik na ta těhotenství, která nevyšla na další miminko, ale prožívám krásné chvilky s Vojtíkem.
Zatím jsem ve všem na začátku, ale je potřeba se chválit za každý krok dopředu, který uděláme.
měj se pěkně, zdravím!

Ahoj Markéto,
Věřím že je to pro tebe hodně těžké. Já mám zážitky jiné než ty. Potrat nás ještě - naštěstí nepotkal, ale už v devatenácti mi doktoři řekli, že pokud se mi vůbec podaří mít dítě, tak jedine s jejich pomocí(IVF) dokonce jsem jeden(neúspěšný) pokus absolvovala a pak otěhotněla zcela přirozeně a porodila zdravé úžasné dítě.
Mysl je opravdu mocná čarodějka. L přišel na svět naprosto neočekávaně(ale přesto chtěně) Teď mám zrovna v hlavě Terezčin čerstvý článek a opět si říkám, jak moc je v něm pravdy!
L přišel, když jsem byla klidná, vyrovnaná a šťastná, neupínala jsem se naprosto na možnost otěhotnění(měla jsem naplánovaný další pokus o IVF za dva měsíce) jsem za to ráda. Opravdu ve mě nezanechávalo dobrý pocit vědomí, že mé dítě přichází na svět někde osamotě ve zkumavce...

Teď je samozřejmě těžší nesoustředit se na to, kdy se k nám miminko rozhodne přijít. O to těžší, když několikrát přijde a odejde jako v Tvém případě.
V tuhle chvíli se nám to zdá jako nekonečné čekání, jako beznadějné snažení se dělat všechno dobře aby mohlo přijít. nezbývý nám, než se , alespoň pokoušet se myslet na zcela jiné věci. Já to mám teď usnadněné tím, že se budeme stěhovat a předělávání a zařizování bytu mi pomáhá - nebo dokonce nutí - myslet na úplně jiné věci.
Navíc L je sice miláček, ale vyžaduje hodně pozornosti, stejně jako každé jiné dítě...
a navíc Vánoce- to je myslím dobrý způsob jak se odreagovat. Mě třeba po letech hrozně baví ta atmosféra, výzdoba, cukroví, dárečky
Já měla vánoce vždycky hrozně ráda, ale letos mám pocit, že to má konečně opravdu smysl! Vytvářím atmosféru pro Dítě. jeho rozzářené oči u vánočního stromku, jeho zapatlané ručičky od vykrajování vánočního cukroví.... to bude ta nejlepší odměna!
No vidíš, jsem se zasnila a kde jsou chmury?! :-)
jsou pryč - zkus to taky!
Až před sebou budeš nosit velebřich a funět do schodů, tak budeš přesně vědět, proč si Tvoje dítě vybalo zrovna tuhle dobu a budeš i vědět, že to tak prostě má být! :-))
Mě to už do sebe taky hodně zapadá. Já si třeba potřebovala vyřešit, školu, vztah, bydlení - bylo toho víc než jsem si dokázala připustit. Snažím se nechat se nasměrovat, poslouchat vnitřní hlas a zdá se, že se to začíná vyplácet!
Tož buďme trpělivé, stejně nám nic jiného nezbývá.
Taky bysme nechtěly být tlačené do věcí, na které ještě sami nejsme vnitřně připravená!

Přeji krásný večer H

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jaký má význam spontální potrat. Jaký je to vzkaz od nenarozeného miminka pro maminku? Proč to tzv. "vzdá a odejde"? Letos jsem 2x prodělala spontální potrat a jsem z toho velmi smutná a samozřejmě mě neustále pronásledují otázky: Proč se to muselo stát? Co jsem dělala špatně? Co mám na sobě změnit?
Během obou těhotenství jsem se snažila navázat s miminky kontakt, avšak podle mého soudu jsem nebyla příliš úspěšná, ale nevzdávala jsem to a neustále jsem k miminku láskyplně promlouvala. Nemohu popřít,. že jsem také měla občas nějaké obavy a malé, ale tyto černé myšlenky jsem se snažila zahánět nějakými pozitivními. Přesto teď to vnímám tak, že jsem někde udělala nějakou chybu, momentálně si moc nevěřím a mám obavy opět otěhotnět.
přeji hezké dny a děkuji za jakékoli postřehy a rady. Markéta

Ahoj Marketo,
vybrala jsi si narocnou cestu. Ztrata miminka je moc bolestiva.

V tuhle chvili je zasadni, abys v sobe nepestovala pocit viny. Ten ti k nicemu nepomuze a akorat te paralyzuje a stahne do litosti a sebedestrukce.

Tvoje miminka to mela v popisu prace - byl to jejich ukol a i ona si potratem potrebovala projit. Zakladni vzkaz, ktery jsi mela dostat ti dosel - uz treba jen tim, ze jsi narazila na nase stranky a ptas se, co muzes na sobe zmenit. To je perfektni predpoklad pro materskou budoucnost. To, ze jsi potratila 2x neznamena, ze se to stane i potreti. Navic, to miminka sama se rozhodla pro odchod. Vim, je to razne a nezvratitelne reseni, ale pokud by bylo jejich ukolem narodit se, stalo by se tak...

Pojdme se ale podivat, na cem by jsi mohla jeste zapracovat.

Jak jsi na tom prozivanim radosti z zivota? Chtelo se ti na svet? Chtela bys vubec do takoveto spolecnosti privest dite? A jak prozivas svoje telo? Co sexualita?....na tyto otazky samozrejme nemusis odpovidat. Nastinuji oblasti, ktere se mi zdaji v tvem pripade klicove pro donoseni miminka. Zkus si na ne odpovedet sama a popremyslet, jestli se v tobe neskryva rozpor - napr. touha po miminku a zaroven pocit zbytecnsti zivota..nebo neco podobneho.

Jak pises, ze v kontaktu s miminky jsi nebyla uspesna, chci te uklidnit, ze miminka slysela kazdou tvoji myslenku a pocit. Takze vse to, co jsi jim rikala se k nim dostalo. To, ze jsi neslysela jejich odpovedi je jen otazka cviku. Nekdy dusicky odpovidaji treba pomoci pocitu, ci myslenky, ktera ti probehne hlavou a chvii trva, nez v sobe vypracujeme duveru, ze jde opravdu o komunikaci s briskem a ne o nase vymysly.

Ted me jeste napada, ze by stalo za to si udelat takovej ritual. Muzes si pripravit atmosferu - zapalit za kazde miminko svicku, koupit male kyticky...nebo cokoliv, co te napadne. Pak si sedni do naladeni-meditace, zavri oci a spoj si ruce na srdci. Zavolej si na pomoc sveho andela strazneho, ktery dohledne na to, ze vse probehne jemne a hladce. Az se ti mysl zklidni, v duchu podekuj miminkum za zkusenost, kterou ti svoji existenci prinesly do zivota. Klidne jim rekni, jak moc te to bolelo, jak si neveris a bojis se, ze se to stane znovu. (pokud se rozplaces, pust slzy ven a az se zklidnis, pokracuj) Nakonec vyjadri pozitivni presvedceni, ze to zvladnes, poucis se a posilnena pujdes dal. Jeste mam pocit, ze by bylo fajn, kdybys ty dusicky propustila - staci jim rict, ze je propoustis a at jdou tam, kam patri, kde jsou doma.

Cilem je, abys citila ulevu a pokud mozno i vdecnost. To muze byt trosku orisek, ale kdyz to uznas za vhodne muzes cely postup v nasedujici dny jeste zopakovat, dokud se ti opravdu neulevi. Kdyby neco, napis a popripade ritual jeste upravime presne podle tvych potreb.

Drzim palce

t***

Milá Terezo, moc a moc Ti děkuji za Tvou odpověď, která byla pro mne pohlazením na duši a velmi mě pomohla se sklidnit.
Je pravda, že jsem v sobě hledala chyby a měla jsem také pocit viny, dokonce jsem to vnímala jako nějaký trest za mé hříchy.
Snad jsem na dítě moc naléhala? Snažila si ho málem "vydupat"? Hodně teď o tom všem přemýšlím a opouštím své plány, které jsem měla. Jedno dítě již máme. Když měl syn rok, začali jsme uvažovat o druhém, dlouho jsem nemohla otěhotnět a potom přišly dva potraty. Přála jsem si, aby mezi dětmi byl malý věkový rozdíl, dva nebo tři roky. Měla jsem představu, že jedině tak si budou nejlépe rozumět a mít spolu hezký vztah. Možná, že jsem se až moc křečovitě této představy držela. Teď mě tyto myšlenky opouští. Pokusím se všemu dát volný průběh, zkusím si vyvtořit nějaký rituál a meditovat. Chtěla bych si s manželem a se synem udělat nějakou hezkou dovolenou, cestovat a užívat si života, budovat náš vztah a věřit tomu, že jistě si nás nějaká dušička vybere a přijde mezi nás. Věkový rozdíl jistě není to hlavní, jsou mnohem důležitější hodnoty. Možná že i toto jsem potřebovala pochopit.
Terezo, ještě jednou Ti moc děkuji, měj se hezky.
Markéta