:-)). Partnerství je smysluplné téma.

Báro, mě hodně pomáhalo a pomáhá psát dopisy. Můžu do nich napsat jak já to vnímám, co cítím, co mi vadí apod. Všechny své pocity, emoce, křivdy, bolesti... . Některé i posílám dotyčným osobám. Potom i oni mají možnost si v klidu a osamotě přečíst to co jim nejsem schopna říct bez emocí.
Neočekávám, že na ně budou reagovat. Přesto se však něco vždy změní, ať už potom o tom mluvíme či nikoliv.
Snažím se posílat jen ty, kde ta energie není vraždící :-).

Končím dnes s nevyžádanou radou. Vrací se mi to vše nějak rychle :-)).
Čekala jsem s klukama na autobus, bylo šero a četli si knížky. Přihnala se k nám důchodkyně a začla křičet, že tohle nesmí dělat, že si zkazí oči!
Nestačila jsem se divit. Pani taky, když jsem jí pak žádala, aby takto na děti nekřičela. "Vždyť ona to přeci myslí dobře. Jen mi radí jak se dobře starat o děti." Ale energie šla taková, že být to jiné dítě, už nevezme knížku do ruky.
A cestou domu jsem pak musela vysvětlovat jak je to s těma očima :-).

Měj se moc hezky.
Hanka

Ahoj Báro, čekal jsem, kdy někdo otevře téma partnerství.

Myslím si, že řešení se dá nalézt jen skrze pochopení myšlení toho druhého. Každý máme jiný „jazyk lásky“, tedy způsob projevování lásky okolím, který vyžadujeme. Tvůj muž neví, že ty vyžaduješ naslouchání, sdílení, komunikaci a jiné typicky ženské věci, protože pro něj to není jeho jazyk lásky a on vyžaduje zase něco jiného, co asi neděláš ty. Ideální je, když partneři spolu o těchto věcech mluví. Ale „mluvit“ je ženský způsob a proto muži často komunikaci brzdí a řeší si problém v sobě. Jestli s tím chceš hnout, tak bych doporučoval zjistit "jak chlapi myslí", tedy pokud možno přímo od nich (s kámoškama na to fakt nepřijdete), přečíst nějakou dobrou knihu (např. Pět jazyků lásky - Gary D. Chapman) nebo vytáhni partnera na skvělou hru Caveman (www.caveman.cz) a tam se i zasmějete.

Jen ještě malá poznámka. Důležitá je i energie s jakou se snažíš. Psaný text může mást, ale musím říct, že když jsem četl odstavec o tom, jak jsi se snažila „po něm nechtít nic“, „ptát se ho, jestli má na tebe čas“ apod., tak mi běhal mráz po zádech. Na konci pak tvoje vyjádření vůči mužům taky ledacos naznačuje.

Vím, že způsob tvého snažení dává z pohledu ženského smysl, ale jako chlap se divím, že ti to vůbec fungovalo. Proto tě asi spousta holek podpoří, protože se taky snaží (stejným ženským způsobem) a ti neandrtálci se ne a ne změnit :-)

Na konci bych ti chtěl popřát mnoho sil, protože vím, že s chlapama to není jednoduché ..... já bych doma žádného nesnesl :-) .... ale jednu ženskou a jednu fenku doma mám a je to moc fajn.

Tak založíme web vědomé partnerství :-)

Tož to vůbec není špatný nápad. ;-)

Také se připojuju, bylo by to super.

A taky vědomé otcovství, vědomé manželství, vědomé ... :-D.
Já bych partnerství udělala samostatnou diskuzi. A nechala vše pohromadě, neboť to spolu moc pěkně souvisí ;-). Kdo se má pak proklikávat z jednoho webu na druhý.
H.

No, další web by byl fajn, ale to už bychom fakt nestíhali :-(

Ale každopádně by bylo třeba do hlubší komunikace s dětmi zapojit i chlapy, protože bez nich by to mateřství stejně nebylo (teda zatim) a k tomu se ta naše diskuze hodí. Takže legalizuji diskuzi téma partnerství na stránkách Vědomého mateřství !

PS: Muži většinou tolik nemluví a tak předpokládám, že máme zase větší talent na telepatii :-)

Baro a ostatni!

Tema partnerstvi sem urcite patri. Az bude nove diskuzni forum, zalozime mu celou jednu sekci.

Ono materstvi predchazi, takze ho nemuzeme jen tak vyskrtnout. Pocitaly jsme s tim, ze se casem budou temata trosku vic diferenciovat a ze se diskuze rozbehne vice smery! To je dobre znameni, ze mate chut sdilet zkusenosti....a proto tento web vznikl.

Abych tedy podpořil diskuzi co jsem právě legalizoval, tak mě na základě článku ještě napadlo, že nestačí jen nedělat věci co nemá partner rád, to není úplné řešení.

Pro příklad, když nemá někdo rád, že se ho někdo na něco pořád ptá, tak mlčení za projev lásky brát asi nebude. Když půjdeme do větší hloubky zjistíme třeba, že alergie na dotazy může pramenit z vlastní nejistoty (sám nevím, tak se mě pořád neptejte). Pak můžeme dotyčného podpořit, když ho oceníme za to, co se mu povedlo, dát mu najevo, že něco opravdu ví a umí.

Děkuju za hezký příklad, asi to tak nějak bude. I o to jsem se snažila, abych chválila, když se něco povedlo. Ale vrtá mi hlavou jedna věc. Když poprosím o něco - slušně a v klidu-místo, aby mi manžel pomohl, snaží se mě přesvědčit, že to nepotřebuju. A z mého hlediska si nemyslim, že bych chtěla úplné hlouposti. Příklad: v noci nás oba vzbudil Adámek, měl rýmu a já jsem mu chtěla vykapat nos. Mezitím jsem ho kojila a muže jsem poprosila, zda by mohl dojít pro kapky do nosu, které jsem si večer zapomněla připravit k ruce. Snažil se mě přesvědčit, že nebudeme teď na noc Adámka kapat do nosu, že to vydrží. Hodně to bolelo, že mi nechtěl pomoci,když jsem ho prosila. Je pravda, že jsem "jen" řekla: Prosím Tě, můžeš dojít pro kapky vedle do pokoje? Místo, abych řekla: Můžeš mi, prosím, pomoci? Přineseš kapky z vedlejšíjho pokoje. Co si otom, Radku, myslíš? nebo i vy ostatní.