Život je pes

Život si tvoříme sami, tím co si myslíme, v co věříme a co si přejeme. Teda všude se to píše, ale jak je tedy možné, že nám život naše přání tak divně komolí? Přejeme si klid, protože už máme všeho nad hlavu, ale děti zlobí snad ještě víc a my k tomu chytneme chřipku. Výsledkem je sice klid na lůžku, ale kdo si takový klid přál?  

I já to tak mám. Přál jsem si velké akvárko a splnilo se mi to. V nové práci sedím v proskleném open spacu, kterému ostatní říkají akvárko :-)    

Tak jak je to možné? Život šetří energií a do každé situace vloží maximum toho co si přejeme a co si máme odžít.

Uveďme krátký příklad. Maruška má teď téma hodnota a její prožívání. V zaměstnání na ni šéf křičí a žádnou práci neudělá dost dobře. Partnera nemá a tak se rozhodne na 14 dní ujet s kamarádkou do Řecka a mít od všeho pokoj, aby na ní nikdo nemluvil a nechali jí všichni odpočívat. Maruška si tedy objedná zájezd a s touto vidinou sedá do letadla.

Ale život zamíchá její přání s tím co si má odžít. Hned po příletu zjistí, že nemá zavazadla. Snaží se to reklamovat, ale všichni Řekové jsou neuvěřitelně v klidu a nikdo nic neřeší. Jako by tam ani nebyla. Tak takhle si dovolenou opravdu nepředstavovala, rozčiluje se. Tohle má být splnění její představy o klidné dovolené?

Ano je to tak. Život jí splnil její přání, všeho jí zbavil (má od všeho pokoj), nikdo s ní nemluví a ona si prožívá pocit nedůležitosti, stejný jako v práci. Má možnost to pochopit ...... nebo se s nimi hádat až do večera. Zvolila druhou variantu a tak dostane další šanci. Do večera křičela na šéfa letiště a když se po desáté dostala do hotelu, nikdo na ní nepočkal s večeří. A tentokrát ani není na koho v kuchyni křičet. A už je tady zase ten pocit nedůležitosti a že o něco přišla a nikoho to nezajímá, že hlady nemůže ani usnout. Ještě že je tu její kamarádka, která ji polituje a dá za pravdu.

.......a tak to může jít dál a události se mohou dál vytvářet podle stejného vzorce. Dokud do nich Maruška nepřimíchá nějaké další přání nebo postoj. Třeba: „na Řeky není v ničem spolehnutí“. Pak se samozřejmě Život snaží celou dovolenou jí její představu o nespolehlivosti plnit.

Každé naše přání nebo myšlenka čeká na realizaci v našem energetickém poli. Pro představu třeba jako malé barevné magnety, čekající na okamžik, kdy se blízko najde stejně barevný magnet, ale s opačným pólem. Pak se tyto magnety přitáhnou a situace se realizuje. Není proto divu, že Maruška má už ve třetí práci za sebou rozkazovačné šéfy, kteří si také na ní řeší svoji hodnotu. „Všichni šéfové jsou stejní“, říká si Maruška. Má pocit, že je to pravda, protože má takovou zkušenost. 

Takto se můžeme do svých programů zamotávat celý život. Když už jsme si vytvořili Marušku, tak se můžeme podívat i do jejího mládí.

Marušku v 18ti letech opustila po 2 letech její první velká láska. Život jí tím chtěl ukázat, že už se od sebe naučili co měli a rozešli se, aby se mohla seznámit s novým partnerem. Ale ona získala pocit, že je to od něho podraz, že chlapi jsou necitelní a nespolehliví. Začala tedy potkávat nespolehlivé a necitelné, všechno si musela dělat sama a po čase jí partneři vždycky opustili. Samozřejmě v době, když se potřebovala nejvíc o někoho opřít. „No jo chlapi, na chlapy se nedá spolehnout a jsou to sobci, už je nechci ani vidět. To budu raději sama“, řekla si mockrát. Jaké překvapení, že už nějaký ten rok nemůže navázat vážnou známost a je sama. Pak se k tomu časem přidalo i přesvědčení: „všechny kamarádky jsou už dávno vdané a mají děti, asi nestojím za nic, asi jsem ošklivá a neschopná“ ........a takto bychom mohli pokračovat.

Ale vždycky když se zamotáváme, ukazuje nám život automaticky i řešení. Ten náš malý magnet totiž na druhé straně přitahuje i protiklad a proto pak má Maruška vždycky zároveň v životě citlivé muže, na dovolené spolehlivé Řeky nebo kamarádka pracuje s příjemným šéfem. Jen je těžké to někdy vidět. A tím, že Maruška bude dlouho sama, zažije si jaké to je a zpátky se se vší vážností rozhodne žít i s nespolehlivými muži. A to je cesta, jak zjistit, že mohou být i spolehliví ...... Zkrátka začne se vracet zpět po stejné linii. Tento princip polarity a odžívání nám vždycky nakonec ukáže cestu ven i z toho nejzapletenějšího problému.   

Proto buďme rádi, že život je jaký je a že šetří naší energií. Někdy se nám sice zdá, že nám naložil příliš, ale vždycky máme na to, to zvládnout. Náročnost si stejně volíme zase sami.   

Zkrátka Život je pes. Náš nejvěrnější přítel, pořád s námi, plnící každé naše přání a věrně nám aportující vše, co jsme kolem sebe šířili. :-)

Autor: Radek 

Diskutovat o tomto článku můžete na našem diskuzním fóru.