Vzkaz pro smutné oči

Milý chlapečku, při těch chvilkách na hřišti, kdy máme možnost se vidět nemám příležitost ti říct, co cítím. Moc dobře vím, že jsi si rodiče sám vybral a věděl jsi, do čeho jdeš. Z moudrosti před početím jsi jistě vnímal jejich těžké osudy, nastartované komplikovaným dětstvím. Věřím, že jsi je chápal a řekl sis, že jim pomůžeš. 

Snad tě počáteční nadšení nepřešlo. Nebo přešlo? Občas to tak vypadá...

Prosím, pochop je, když ti říkají, že jsi hysterický, protože pláčeš když upadneš. Je přirozené toužit po uklidnění v mámině náruči, když je okolní svět pro tebe příliš hrbolatý nebo veliký.

Prosím, koukej na ně soucitnýma očima, když ti říkají potvůrko a mrško. Oni to tak nemyslí. Věř, je v tom i velký kus citu.

Prosím, odpusť jim, když tě nazývají asociálem. Možná nedokážou prohlédnout až dovnitř, do tvé citlivé duše, která tak touží po kontaktu. To, že ti navazování vztahů zatím moc nejde je v pořádku. Však máš ještě čas.

Prosím, dokaž je pak ráno pohladit, když tě nechají plakat v noci samotného v postýlce a volat o pomoc tak dlouho, až se z toho žalu a vzdoru poblinkáš. Zřejmě netuší, jak moc je jeich přítomnost pro tebe důležitá a uklidňující.

Neměj jim prosím za zlé, že o tobě v tvé přítomnosti nehezky mluví. Pravděpodobně si neuvědomují, jak do detailu vše vnímáš a že všemu rozumíš.

Prosím, miluj je stále, ikdyž tě málo za co dokáží pochválit.

Je ti rok a půl a máš toho ješte spoustu před sebou. Maminka i tatínek mají své bolístky a proto tě nedokáží každé ráno s úsměvem přivítat a říct ti, že tě milují. Ale můžete na tom společně pracovat. Pomalinku, krůček za krůčkem se můžete osvobodit z bolesti způsobené nedostatkem citu a přílišného očekávání. Třeba i jejich rodiče marně toužili po pohlazení. Můžete se toho navzájem moc naučit a pomoci si se ze začarovaného kruhu vymanit.

Moudrý, rozumím, proč se nechceš lidem dívat do očí. Vím, že je to někdy těžké. Dokonce moc těžké, ale máš všechny předpoklady pro to, abys to zvládl a nechal své srdce otevřené...Věřím ti!

Autorka: Tereza