Vědomé a nevědomé prožívání těhotenství

První trimestr

Předně bych chtěla napsat, že si nejsem jistá jestli – alespoň u mě – lze někdy zcela mluvit o nevědomém prožívání čehokoli. Kdo už jste četl některý z mých článků víte, že moje výchova nikdy nebyla vedena ve zcela “nevědomém“ duchu. Takže možná by bylo přesnější hovořit o „ne zcela vědomém prožívání těhotenství.“ Jenže. Kde je ta hranice? Jak poznám že teď už prožívám „zcela vědomě“?

Nebudu se tedy do toho příliš zamotávat, vznikla by z toho filozofická esej a to nechci....

 

Takže tedy, během období od početí mého prvního syna Lukáše až dodnes jsem zcela jistě prošla, co se mého vnitřního prožívání týče, mnoha změnami, které ovlivnily můj přístup. A když už existuje takový pěkný web, nedá mi to se s vámi nepodělit :-)

 

Pěkně popořádku....

 

Lukášek

Před otěhotněním...

Budu se opakovat, už jsem se jinde zmínila. Na jaře 2006 mi doktoři diagnostikovali rozsáhlou endmetriozu a doporučili otěhotnět. Kvůli rozsahu onemocnění mě ovšem bez jakýchkoli dalších vyšetření poslali na kliniku asistované reprodukce a já podstoupila jeden pokus o umělé oplodnění. Do dělohy mi byla tehdy aplikována dvě embrya.

Pokus nevyšel. Přesně 7.6. jsem začala krvácet, po pozitivních těhotenských testech a 14-ti dnech “zpoždění“. Byla to rána.

Nicméně jsem dokončila školní rok (jsem učitelka na speciálním středním odborném učilišti – obor pečovatelská práce), vdala se a začala se upínat na další pokus v srpnu. Odjeli jsme na svatební cestu. Zkrátka, navzdory všemu jsem si užívala krásné období, plné cestování, sluníčka, nadějí...

 

Piškotek

Před otěhotněním...

Když bylo Lukáškovi něco přes rok, začaly moje kamarádky celkem hromadně těhotnět. Já jsem si vždycky přála mít děti s malým věkovým rozestupem. Přišlo mi, že tak k sobě budou mít tak nějak blíž. Já sama jsem s bratrem o dva roky a dodnes máme naprosto úžasný vztah. Jenže ouha. Ono to nějak nešlo. Uběhly měsíce a měsíce falešného čekání, snažení se, počítání plodných dnů. Přišly i slzy... Pak jsem se s tím s pomocí pár dobrých duší nějak vyrovnala. Přestala jsem miminko zoufale volat a začala ho poslouchat. A jak jinak – bylo mi najednou mnohem lépe. Už jsem věděla, že tady s námi miminko je, že přijde, že na nás čeká, jenže já mám tolik nedořešených věcí v životě, že kdyby přišlo právě teď, nebylo by to správné. Ani jeden z nás nebyl připravený.

Tak jsem si začala uklízet. Pomalu a postupně. Vyřešila jsem si bydlení, práci, vztah. Lukášek mi malinko poporostl a vyzrál, já se zklidnila. Přestala jsem se na miminko tolik upínat a jednoho dne – přišlo.

Přišlo a zas odešlo. Poslalo si „předskokana“, pomocníčka , který mi měl otevřít oči a naučit mě vnímat daleko hlouběji než jsem byla kdy schopná. Otevřel mi dvířka od míst, na které jsem už dávno zapomněla.

Otevřel mi srdíčko a ukázal, že stále miluji svého manžela, a že krize náš vztah jen posílila a povznesla na vyšší úroveň.

  

Lukášek

První měsíc

K otěhotnění muselo dojít někdy v půlce června. Byl konec školního roku, bylo krásně teplo, svítilo sluníčko. Ve škole už se tolik neučilo a my si s dětmi užívaly toho, že máme konečně čas trochu si popovídat. Přece jen, učila jsem patnáctileté žáby, mně bylo jen o deset let víc...

Na konci roku jsem od nich dostala dárek. Byla to veliká plastová dětská lahvička s dudlíkem plná dětských blbůstek jako je dudlík, hrneček, bryndák a tak podobně. Řekly mi, že se to prý může hodit :-)

Zasmála jsem se a řekla jim, že myslím že ještě nějakou dobu ne, ale že jim moc děkuji (vůbec mi tenkrát nedocvaklo, že je to znamení). Lukášek už byl tehdy pěkně v bříšku. Čekal, že mi to třeba dojde. Nedošlo..

 

Piškotek

První měsíc

Ráno si jdu vyčistit zuby a zjistím že mi krvácejí dásně. Bolí mě prsa a jsem nafouklá. To je zvláštní. Já jsem snad těhotná. Dásně mi krvácejí jen když jsem těhotná! Jsou asi tak dva týdny před očekávanou MS. Myšlenka mi zůstává v hlavě nicméně se přeorientuji a za chvíli už myslím na něco zcela jiného. Tohle je pracovně velmi náročný měsíc, nemůžu se tím nějak zvlášť zaobírat. Jestli tam miminko je, jsem moc ráda, nicméně si myslím že mi jistě dá znamení nebo si mě přizpůsobí tak jak bude potřebovat...

V den očekávané MS na internetu "náhodou" narazím na diskuzi s tématem "Bazální teplota a těhotenství". Ha – mám si změřit teplotu? No tak fajn, za to nic nedám.

Naměřím 37,2. Hezké, zvláštní. No nic, stále se nebudu moc upoutávat na možnost těhotenství. Dásně krvácejí stále... Vím to, že je miminko u mě, ale ještě si to nechci moc připouštět...

 

Lukášek

Druhý měsíc

Na Djerbu jsem odjížděla s týdenním "zpožděním". Byla jsem nazlobená, že mi menstruace určitě dorazí u moře, vyzbrojila jsem se několika balíky tamponů a vyrazila směr Afrika. Byla to nádherná dovolená. Asi úplně nejkrásnější na jaké jsme s manželem zatím byli. Byl to týden plný azurově modrého moře, neskutečně jasné oblohy, horkého písku, dobrého středomořského jídla a pití. Prostě ráj.

Potkali jsme se tam s podobně starými (mladými:-) )lidmi. Dívčina se kterou jsme tam trávili plno času mi tenkrát řekla že si myslí, že jsem těhotná. Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, jen jsem se zasmála a řekla, že to asi ne :-)

Adoptovala mě tam jakási blonďatá malá holčička. Poslední večer se mnou strávila v podstatě celý. Ani tehdy mi nic nedocvaklo. Já mám děti přece ráda, tak proč ne?

Břicho mi nešlo zatáhnout, říkala jsem si že se musím přestat tak cpát :-)

Po cestě domů se mi v letadle udělalo špatně... pořád nic. (Mámo, tak já už vážně nevím jak ti to mám říct že jsem tady!!!! )

Přijeli jsme domů, já vybalila balíčky nenačatých tamponů a celá naštvaná jsem se objednala k doktorovi. Byla jsem nazlobená, protože na druhý pokus o IVF jsem měla jít v srpnu, ona je půlka července a já ještě neodmenstruovala. Takhle se mi to natáhne až do září a já to budu muset řešit v práci – prostě k vzteku :-)

Jen tak z trucu jsem si udělala těhotenský test a zcela překvapeně koukala na ty dvě fialové čárky a nevěřila vlastním očím.

Ten den jsem šla s našima na oběd a ukázala jim test.

Mamka byla ustaraná, nechtěla abych si v tak krátké době prožila znovu zklamání, tak byla trošku skeptická a radila ať se k tomu moc neupínám, že uvidím co řekne doktor. (I když mi pak, později, prozradila, že jí v kartách mé těhotenství vyšlo a dokonce i to, že to půjde přirozeně.)

Tak jsem šla za Gyndr a řekla mu že mám zpoždění on se zaradoval že prý „to je moc dobře, ne?!“ Nevěděla jsem co mu na to říct. Já nevím jestli je to dobře. Však vy sám jste mi předpovídal že bez pomoci neotěhotním..

Poslal mě na ultrazvuk kde mi velmi nepříjemná paní doktorka velmi arogantně sdělila, že tedy jsem těhotná, v děloze, a poslala mě domů. Moc krásné potvrzení těhotenství, jen co je pravda.

Za dva týdny jsem šla na UZV znova. Tentokrát mě vyšetřoval moc hodný pan doktor. Byla tam se mnou tehdy i moje mamka. Do té doby UZV nikdy pořádně nezažila. Na monitoru se nám mrskala malinká legrační postavička s blikajícím srdíčkem snad přes celý hrudníček. Bylo to krásné! Nepopsatelně krásné…

 

Piškotek

Druhý měsíc

Pět dní po očekávané termínu MS si stále, spíš jen pro zvědavost, měřím bazální teplotu se stejným výsledkem. Pátý den byl celkově hrozně náročný. Sypala se na mě jedna nepříjemnost za druhou a večer, když už jsem toho měla vážně tak akorát jsem se rozhodla. Já to prostě zkusím. Jdu si udělat test. Potřebuju dneska alespoň jednu dobrou zprávu.(No, zbytečně, bylo celkem jasné jak to je, ale když to vidíte černé na bílém – tedy vlastně fialové na bílém :-) je to tak nějak - já nevím – jasnější?!

Byly tam, jak jinak. Dálnice z Prahy do Brna :-) takhle výrazné čárky jsem neviděla ani u Lukáše.

Teď asi čekáte výčet mých pocitů… Ale to já nevím. Ujistilo mě to, spravilo špatný den. Udělalo to tečku. Uklidila jsem do krabice svůj čerstvě vyvařený mooncup, pohladila Lukáška a šla si lehnout. Mám pocit, že máme s mými dětmi dost co probírat. Je čas…

Lukášek věděl hned. Dokonce mě prozradil u mojí mamky. Ptala se ho jestli u nás byla na návštěvě kamarádka s miminkem a on jak slyšel miminko, tak běžel a ukazoval mi na břicho :-)

 

Období je to hezké, i když je mi zoufale zle od žaludku a celý dny nejsem schopná ničeho. Jídlo mi nechutná a zvracím. Miminko si uklízí pokojíček. A tohle je důsledné miminko.

Chtěla jsem mu to tam uklidit před početím, několikrát jsem v meditaci žádala anděla aby tam se mnou šel. Nikdy to nevyšlo. Vždy mě něco vyrušilo. No něco – Lukášek se vzbudil nebo začal plakat… Proč asi? V té době už nebylo co uklízet, miminko už se tam pěkně hřálo.

Tak si teď uklízí samo. Dovolila jsem mu to. Domluvili jsme se, že já to zvládnu ať uklízí jak je libo, ale že bych byla ráda, kdyby mě nechalo dělat alespoň základní věci kolem péče o Lukáška a o domácnost. Poslechlo…

Lukášek mi hodně pomáhá. Začíná být samostatnější, začal venku víc chodit, krásně se rozpovídal a naučil se usínat sám. Je to moje zlatíčko.

 

Lukášek

Třetí měsíc

Bylo léto, prázdniny, horko.

Vím že na mě padla šílená únava. Taková, že jsem vstávala z postele v jednu odpoledne. Byla jsem na sebe nazlobená že nejsem schopná nic vytvořit ani doma pořádně uklidit. (Kdybych bývala věděla co vím teď, spala bych celé dny – vždyť takovou příležitost už mít jen tak nebudu :-))

Ke konci prázdnin jsem se začala obávat jak to bude v práci. Doktor mi nedoporučil nastoupit kvůli mé pracovní náplni (jezdili jsme několikrát do týdne do domovů důchodců a ačkoli člověk není břemeno, přenášení stokilových dědečků a babiček by pro Lukáška asi vážně nebylo to pravé…)

V práci to vzali náramně. Vůbec je to nepřekvapilo: “Vždyť jste se přece v červnu vdávala, očekávali jsme to“. Tak už nic nebránilo tomu začít si těhotenství naplno užívat…

 

Piškotek

Třetí měsíc

Navštívili jsme spolu pana doktora. Zapomněla jsem to ve spěchu miminku oznámit a připravit ho na to. Nelíbilo se mu to. Po cestě zpátky o sobě dávalo dost znát. Celou cestu jsem se mu omlouvala, vysvětlovala mu situaci a sypala si popel na hlavu. Myslím že mi odpustilo:-) . Příště se polepším – snad :-)

Pan doktor mi řekl že mi asi špatně od žaludku ještě pár týdnů bude. Já mám ale jasno. Úklid je dokonán, ulevilo se mi. Teď jen mámo začít pravidelně a dobře jíst a bude to fajn. Jakmile se nenajím, vím o tom víc než dobře :-). Miminko si žádá vitamíny. Kávu nechci ani meltu. Maso mi mamko nechutná. No, nějak to spolu vymyslíme…

Vzpomínám si, že Lukášek mi taky hodně upravil stravování. Nikdy jsem nejedla tak pravidelně a dobře jako když jsem byla těhotná…

Bříško se mi vyšpulilo neuvěřitelnou rychlostí. Normální kalhoty nesnesu ani náhodou.

Miminko hodně ovlivňuje moje prožívání. Jsem vyrovnanější, nepodléhám výkyvům nálad, je mi fajn.

Únava se dostavila, ale podlehnout jí nemůžu, mám doma batole… Ještě že chodí po obědě spát. Dva roky jsem s ním spát nikdy nechodila, ale teď je to moje záchrana. Doufám, že mu to ještě chvíli vydrží…

Vypilováváme komunikaci s mými dětmi. Stále dělám chyby. V záchvatu pragmatismu, spěchu, povinností občas zapomenu a obě mé děti mi to jen tak neodpouští. Donutí mě se chytnout za nos a uvědomit si, jak vyspělé a moudré bytosti doma mám. Stále je toho hodně co se mám od nich naučit….

 

Rehana