Únavné uspávání převrácené do cenné praxe

Jsou miminka, která usínají sama a jsou miminka, která neusínají ani při usilovné asistenci rodičů. Nakonec stejně také „odpadnou,“ ale jejich zavřená očička a pravidelné oddychování je vykoupeno únavou, vyčerpáním a někdy i bezmocí a vztekem k postýlce upoutaného uspávače.

Při každodenním a často i několikahodinovém uspávání totiž maminka či tatínek nemůže koukat na televizní zprávy, nemůže si vychutnávat romantickou večeři, nemůže ani chatovat na oblíbené diskuzi a už vůbec nemůže naložit své vyčerpané tělo do horké lázně s voňavou pěnou.

Z vlastní zkušenosti jsem přišla na to, že mně můj odpor k uspávání neuvěřitelně vyčerpával. Bojovala jsem sama se sebou, se svým dítětem a hlavně s touhou dělat něco smysluplnějšího, než marnit čas bojem „kdo z koho.“ A pak jsem na to kápla...

Došlo mi, že mám vlastně docela dost času na to, být sama se sebou. A navíc jsem k tomu vybavená tím nejkreativnějším nástrojem na světe - svojí myslí. A tak jsem ji začala používat při uspávání cíleně. Najednou se celý náš večerní rituál změnil. Už mě to nevyčerpává. Pracuji si na „svém“ smysluplném počínání a prokládám ho hlazením dítěte, jeho opětovným pokládáním do postýlky, podáváním mlíčka, přikrýváním...však vy víte, jak to chodí.

Zde je tedy pár tipů, které při nekončícím uspávání dětí většinou dělat můžeme!

Pokud nám uspávací rituál dovolí ležet, můžeme začít pracovat na občerstvení a uvolnění těla. Uvědomíme si dech a posíláme ho do všech částí těla. Může to třeba vypadat tak, že budeme nejprve nadechovat jednou nohou, pak druhou, pak trupem, pažemi, hlavou, celým povrchem těla...až se dostatečně okysličí každá buňka v těle a síla naší koncentrace zaktivuje naší imunitu, hormonální systém a aktivuje jednotlivé orgány. Poté můžeme přidat vizualizaci jednotlivých barev duhy. Každou barvu zvlášť několikrát zhluboka nadechneme a pošleme do celého těla. Práci s dechem zakončíme vdechováním zlatého světla skrze střed hrudi, neboli duchovní srdce. Tuto zář můžeme postupně rozšiřovat na celou naši bytost a můžeme do ní zahalit i naše dítě.

Pokud máme oslabenou některou část těla, můžeme jí dopřát světelnou koupel spolu s vizualizací pevného zdraví a vitální síly. V případě, že na tomto místě vnímáme nějakou nevhodnou energii, můžeme poprosit o její rozpuštění.

Další vhodnou praxí na dlouhé uspávací večery je pěstování vděčnosti. Pozitivní myslí a vděčností k sobě přivoláváme další a další situace, které v nás vzbuzují bohulibé pocity. Proto je pravidelné cvičení vděčnosti velice praktickým a moudrým vkladem pro naši schopnost přijetí současnosti a programování dobré/příjemné budoucnosti. Můžeme začít třeba tak, že si uvědomíme, za co vše můžeme být vděčni. V mysli si prolistujeme jednu věc za druhou a snažíme se vděčnost procítit – ne jen jako pouhou myšlenku, ale jako vnitřní stav pramenící ze srdce. Když si vybavujeme jednotlivé události, můžeme za ně i poděkovat. Takto projdeme naše zásadní životní radosti - včetně dětí, partnera, rodiny, přátel, zdraví, hojnosti, práce, příležitostí atd. Při pravidelném pěstování vděčnosti se bude náš seznam postupně rozšiřovat a možná se tam za čas objeví i položky, které bychom před časem jako požehnání určitě neoznačili.

Dále můžeme tyto okamžiky využít i k pozitivnímu programování budoucnosti. Necháme si na obrazovku mysli promítat optimální stav situace, kterou bychom v každodenním životě rádi vylepšili. Například si vizualizujeme, jak naše dítě umí v klidu a rychle usnout. Jak spinká hlubokým a výživným spánkem až do rána a my též. Výsledky na sebe mohou dát trochu čekat, ale nechte se sami překvapit.

No a nakonec se můžeme pověnovat našemu dítěti. Obalíme ho v představách naši láskou a ochranou. Pokud má nějakou bolístku, můžeme mu jí sami prosvětlit nebo si na to pozvat odborníka na slovo vzatého - Archanděla Rafaela, který léčí svým zelenkavým světlem. Můžeme si vlézt i do meditačního pokojíčku a s dítětem si promluvit. Pokud potřebujeme něco důležitého sdělit či vysvětlit, je na to nejvhodnější právě doba chvíli po usnutí dítěte. V tuto chvíli je otevřené podvědomí a niterná komunikace velmi dobře plyne.

Pokud nás dětské potřeby neustále vytrhávají z koncentrace, berme to jako součást tréninku a vždy navažme nit tam, kde byla přetržena.

Nechť všechny děti usínají v důvěře v život a s klidným srdcem.

P.S. Pokud některé zde nabízené tipy vyzkoušíte, dejte nám vědět, jaké jste měli dojmy. Pro mě bylo příjemným překvapením, že místo únavy si s sebou z ložnice po uspávání přináším elán a dobou náladu.

Autorka: Tereza