Toalety, nebo porodní sál?

Při své nedávné návštěvě Prahy jsem se vydala s kamarádkami na Vyšehrad. Bylo krásné počasí, park zářil jarní náladou a veřejné záchodky mě uklidňovaly svojí blízkostí.

Když jsem se vydala prozkoumat úroveň vyšehradských toalet, došla mi jedna souvislost. Měla jsem tu smůlu, že ve vedlejší kabince, která byla oddělená jen tenkou stěnou, byla další žena. Příčka byla absolutně zvukově prodyšná a já jsem měla problém se uvolnit. Asi také znáte to dilema – nechat tělo svobodně vykonávat svoji přirozenost, včetně doprovodných zvuků, nebo si udržet svoji úroveň a snažit se být zvuko-prostá. Což se většinou stejně nezdaří. (Na chvilku odbočím, protože nemohu nezmínit babičku své kamarádky, která byla v Národním Divadle a nechtěla se ztrapnit kýchnutím uprostřed hry. Ve snaze zabránit rušení ostatních návštěvníků zaťala celé tělo, aby kýchnutí zadržela, až si úžasně a nahlas uprdla.)

Uvědomila jsem si, že porod je také vysoce, možná i nejvíce intimní záležitost a pokud mám problém nechat své tělo vydávat zvuky při vylučování před jednou ženou ve vedlejší kabince, jak by na mě asi působila přítomnost několika cizích mužů na porodním sále? Vím, že síla přírody a touha setkat se se svým miminkem nakonec přehluší vše a ženské tělo je schopné porodit i na ulici, ale přeci jen...

Co kdyby studující lékaři na porodníky měli jako součást aprobace zkoušku z veřejného čůrání? Sešel by se kruh zainteresovaných žen a daný porodník by se před nimi měl vyprázdnit do připravené nádoby. Jedna americká porodní asistentka tuto možnost nabízela budoucím tatínkům při předporodních kurzech za 50 dolarů. Žádný z oslovených tento obchod neuzavřel. A k čemu by to bylo? Možná k větší empatii porodníku s ženami, které mají problém se uvolnit a otevřít, možná k většímu respektu před potřebou dopřát ženám bezpečné a intimní prostředí k porodu, možná jen pro zábavu, možná...

Autorka: Tereza