Táto promiň

Včera si mě našel zajímavý prožitek. V meditaci jsem požádala svého tátu o odpuštění. Došlo mi totiž, že já jsem svému tátovi odpouštěla mnohokrát, ale ještě mě doteď nenapadlo, že i on má co odpouštět mě.

Ve svém nitru jsem viděla jeho bolesti – ztráta maminky v dětském věku, následně i tatínka a pak mnoho dalších katastrof v rodině. Dále pak dvě neúspěšná manželství a z nich vzešlých pár dětí. Všichni jsme po něm chtěli, aby byl dospělý a zodpovědný a on přitom v sobě marně schovával toho malého a rozpustilého kluka, který potřeboval mateřskou náruč. Proto ani tu otcovskou v sobě neuměl, ba ani nemohl nalézt a nabídnout svým dětem...a já mu to tak často zazlívala.

Když jsem ho poprosila, aby mi odpustil, ucítila jsem na pravém rameni zvláštní vjem. Zaměřila jsem tam pozornost a zjistila jsem, že za mými zády nestojí nikdo jiný než on, a svou levou ruku mi položil na rameno. Podívala jsem se vnitřním zrakem na druhou stranu - směrem za sebe k levému rameni a tam už stála máma, jejíž pravá ruka též jemně spočívala na mém druhém rameni.

Při bližším sledování se jakoby z mlhy zjevila celá řada našich předků, stojící si vzájemně za zády. Moje maminka měla za sebou na pravé straně mého dědečka a na levé straně babičku. A tak to šlo u obou rodičů a rodičů jejich rodičů až do dávné minulosti..do nekonečna – nebo spíše na počátek existence lidského rodu. Propojení mezi generacemi bylo zachováno položenou dlaní rodičů na rameni dítěte. Tak, jako u nás.

Z mého pohledu jsem za sebou měla ohromný hrozen svých předků, formující onen pomyslný ledovec, jehož špičkou jsem byla já. Já jsem ta, která z vás vzešla a nese vaše poselství světem dál. Vy jste mojí minulostí a já vaší budoucností.

Zjistila jsem, že se můžu o své předchůdce opřít. A to je nějaké zjištění!

Vyvodila jsem si z tohoto prožitku závěr. Když je pocit opuštění přetaven přes odpuštění, je možné nalézt svoje kořeny a zjistit, že jsme nikdy fakticky opuštěni nebyli. Jen jsme se odřízli od síly a podpory našich předchůdců. Stojí nám za zády, zrovna tak jako my stojíme za zády našim dětem.

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto postřehu můžete v našem diskuzním fóru.