Štafeta

Nedávno jsem si se svojí starší sestrou procházel fotky, když jsem byl malý. A protože si to ségra pamatuje lépe, tak mi vysvětlovala kdo byl kdo a jak se odehrávaly některé příběhy našeho rodinného života. Přišlo mi to skvělé, protože jsem měl možnost pochopit věci tak nějak v souvislostech a v toku času. A uvědomil jsem si pro mě důležitou věc. Život je jak štafetový běh. Každý vezme ten kolík (rozuměj rodinný příběh nebo chcete-li program) a posune ho tam, kam umí. Má k tomu nějaké prostředky, které jsou v té době k dispozici (obecné energie, dostupnost informací, úroveň lékařství apod.), chvíli s ním běží sám, pak kousek společně se svými dětmi a pak jim ho předá a děti běží zase sami dál.

Občas nás to svádí posuzovat své rodiče, že to nedotáhli v uvědomění si sami sebe, vztahů naší výchovy tak daleko jako my. Máme tendenci jim vyčítat spoustu chyb co udělali. Ale to není fér. My jsme startovali z jiného bodu a stavíme na tom, co oni vybudovali. Vážím si toho, jak si dokázala babička uchovat pozitivní pohled na život, přestože si prošla celou válkou. Vážím si i toho, jak dokázali moji rodiče posunout vztah k nám, svým dětem proti tomu, jaký měli oni vztahy se svými rodiči.

Jestli máte výčitky vůči svým rodičům, tak doporučuji jedno nedělní odpoledne věnovat fotkám a vyprávění. Když to budete vnímat do hloubky, tak je to taková očistná terapie. Třeba vám i dojdou souvislosti s tím co teď právě žijete (a ušetříte za rodinné konstelace :-)
Já si zatím prošel fotky a ještě mě čekají filmy, ty budou asi výživnější.

Autor: Radek

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.