Souvislosti (průběh těhotenství na zdraví dítěte)

O tom, že matčiny zážitky z těhotenství mají vliv na stav psychiky a zdraví dítěte, není třeba polemizovat. Důkazů je mnoho a to z různých stran - jak z pohledu esoteriky, částečně snad už i z hlediska medicíny, tak z pohledu moderní, i pradávné psychologie.

 Teoretické vysvětlení nám logicky odůvodní, jak funguje napojení mezi matkou a dítětem, jak ono navnímává její pocity a prožitky a zaujímá k nim určitý postoj. Já se teď vynasnažím teorii o prenatálním působení na zdraví dítěte demonstrovat na dvou konkrétních případech z našeho života podle toho, jak si souvislosti vysvětluji já.

Sárince se objevil na kůži suchý ekzém. Když jsem za pomocí mé dobré kamarádky a kinezioložky Ivany pátrala po jeho příčině, časová linka mě zavedla do pátého měsíce těhotenství. Prý se to mělo týkat nedorozumění s lékaři. Téměř okamžitě se mi vybavila situace, kdy jsem oznamovala svému gynekologovi, že chci přejít do péče porodní asistentky, s jejíž pomocí bych ráda své první dítě přivedla na svět v porodním domě. Jeho reakce mě ohromila. Byla to směs opovržení, arogance a nadřazenosti. Měla jsem pocit, že jsem celou situaci docela dobře ustála – v klidu a s úsměvem, ale poté, co jsem za sebou zaklapla dveře jsem se celá klepala. A miminko se klepalo se mnou.

Ekzém je z hlediska duchovního vnitřní boj. Poukazuje na potlačená témata a nevyjádřenou agresivitu. Když bych si v gynekologické ordinaci bývala dovolila svobodně projevit své pocity tak, jak mě zaplavovaly - tudíž bych nehrála tu vyrovnanou a sebejistou ženu, pan doktor by se asi podivil a mé dítě by se nemuselo drbat. V pravdě mého prožívání bych na autoritu v bílém plášti asi vyplázla jazyk, řekla bych mu něco o neprofesionalitě a omezeném rozhledu a před prásknutím dveřmi bych mu místo podané ruky šlápla podpatkem na vyleštěné boty. Ale to se nestalo a silný negativní emocionální náboj způsobil, že se ve mně začala prát pochybnost s vírou ve své rozhodnutí. Tento vnitřní boj byl tak intenzivní, že mě dokázal rozvibrovat, neřku-li rozklepat, na všech úrovních.

Sárinka v bříšku si z této situace vyvodila závěr, že lékaři jsou nutné zlo a rozhodla se, že je nebude mít ráda. (A že jim to umí dát najevo) Můj stav rozpolcenosti dobře zarezonoval s nějakým jejím osobním a připravil startovací plochu pro zakódování psycho-somatické reakce – „když jsem nejistá, něco nebo někdo mě rozhodí, nedám nic najevo, ale svůj přetlak uvolním drbáním.“ A tak si Sárinka přidala milý ekzém do základního balíčku nastavení mysli i těla pro tento život.

Další pátrání v prenatálním období mého prvního těhotenství bylo motivováno snahou nalézt příčinu Sárinčiny bouřlivé reakce na mléko a mléčné výrobky. Kineziologický svalový test mě nasměroval k šestému měsíci těhotenství. Spouštěčem prý bylo špatné jídlo, po kterém mi bylo zle. Nebylo třeba dodávat více indicií. Vzpomínku na otravu houbovo-sýrovou omáčkou asi do konce života z mysli jen tak nevymažu.

Nevím, co bylo špatně. Jestli kamarádka, co nás pozvala na oběd, povařila houby málo či moc, jestli tam byla zatoulaná nějaká jedovatka či jestli došlo k nějaké zvláštní toxické reakci mezi houbami, smetanou a sýrem...ale záchod jsme okupovali vydatnou část večera a noci všichni čtyři zúčastnění.

Se zvýšenou aktivitou střev se dostavily i poměrně silné a neustupující kontrakce. S nimi se připlížil i strach, jestli je miminko v pořádku a nechystá-li se na svět předčasně. Promlouvala jsem k človíčkovi uvnitř svého bříška a nevěrohodně ho uklidňovala, že je všechno v pořádku, že tento stav přečkáme a ještě si pobudeme pár měsíců v naší dvojjediné existenci.

Sárinka vnímala moje pocity ohrožení a strachu a našla viníka – mléko. Nerozumím, proč si nevybrala spíš houby, ale v tuto chvíli si v sobě vytvořila přesvědčení, že mléko (krom mateřského a jedné značky hypoalergenního) je jedovaté, ubližuje tělu a je třeba se mu vyhýbat. Na důkaz jeho jedovatosti propracovala nepřehlédnutelnou reakci na obličeji, kterou zaktivovala pokaždé, když se ji mléko dostalo byť v nepatrném množství do úst, či jen na kůži.

Jsem si vědoma, že oba zde nastíněné prožitky nebyly náhodné, ani nahodilé. Byly důležitou součástí Sárinčiného inkarnačního plánu a měly za úkol nastartovat její vlastní obranné mechanismy, které mohou býti skrze prožitky pozměněny a upraveny směrem k celistvosti, smíření a přijetí. Zrovna tak i pro mě jsou dané souvislosti poučením a poukazují na témata, která si zaslouží pozornost a přehodnocení mého postoje.

Děkuji tudíž panu doktorovi a houbovo-sýrové omáčce za cennou službu, kterou nám poskytli tím, že nás vyhodily z konceptu a nasměřovaly nás k oblastem, které naše duše potřebují poléčit.

Autorka: Tereza