Prožívání těhotenství – 2. část

Slíbila jsem, že popíšu další z možných technik, které dokáží zpříjemnit těhotenství jak mamince, tak miminku. Různé druhy cvičení, jako například gravidjoga, plavání pro těhulky, orientální tance atd. nechávám autorům, kteří jsou v těchto oborech specialisté. Nehledě na to, že na internetu je o těchto zmiňovaných metodách už napsáno dost.

Z nepřeberného množství možností jsem pro vás vybrala podněty, jež možná překvapí svoji jednoduchostí a zároveň účinností a blahodárným dopadem, jsou-li praktikovány pravidelně.

Už v průběhu těhotenství získává dítě zkušenosti, a tím se mu dostává prvotního vzdělání v hmotném světě. Miminko prožívá přístup mámy k životu a kopíruje jej. Její myšlenky, postoje a prožitky „zabarvují“ mysl dítěte, a proto stojí za to jim věnovat pozornost. Krom bdělosti a pozitivního myšlení v každodenním životě si nastávající maminka může udělat cílený program pro kultivování své mysli.

Jednou ze snadných metod, jak tohoto dosáhnout, je čtení. Maminka si vybere literaturu, která jí oslovuje a vyvolává v ní pozitivní emoce. Nejvhodnější je kniha s duchovním zaměřením, o jejíž myšlenkách může maminka následně přemítat. V praxi to může vypadat třeba tak, že si těhotná žena přečte pár odstavců z vybrané knihy, a pak je v sobě se zavřenýma očima nechá doznívat. Tím, že si v mysli podrží tyto myšlenky, dostává i miminko příležitost si je „nahrát“ do své databanky a následně v budoucnosti je ve všedním životě rozpoznat jako sobě známé názory.

K četbě jsou vhodné i pohádky. Jsou v nich zakódovány základní principy fungování naší reality, a tak je maminka může miminku předčítat, klidně i nahlas, a nakonec se zadumat nad poučením, které z příběhu vyplynulo. Důležité je, aby tato praxe byla prováděna pravidelně a opakovaně. Toto platí pro veškeré sebekultivační techniky - lepší je pár minut denně, než 3 hodiny 1x týdně.

Další podpůrnou metodou, která stojí za zveřejnění, je vědomé dýchání. Pro toto cvičení je potřeba ovládat plný jógový dech, kdy se dech vede do celého trupu – tj. do oblasti břicha, hrudníku i podklíčkové oblasti včetně krku. (Při nácviku je vhodné prodýchávat jednotlivé oblasti izolovaně - to vás naučí na každé hodině jógy)

Vědomé těhotenské dýchání spočívá v tom, že maminka vede dech do břicha až k miminku. Ač už tam není v pokročilém těhotenství moc místa, je třeba, aby se bříško při nádechu vyklenovalo ven a při výdechu zase vrátilo zpět. Zároveň s dechem vede maminka do břicha i pozornost – respektive její pozornost sleduje cestu dechu od nosních dírek, až po kostrč. Několik nádechů a výdechů si dech pouze uvědomuje a posléze může přidat i vizualizaci. S každým nádechem pošle do břicha zlaté světlo a představuje si, jak světlo miminko celé obaluje. Toto světlo, neboli láska, má schopnost vyživovat nejen fyzické tělo, ale i tělo emocionální a pocitové. Společně s dechem je obrovskou hojící silou. Obzvláště po zátěžové situaci, jakou  může být například ultrazvukové vyšetření, je velmi vhodné tuto praxi zařadit do programu. Nicméně největší službu udělá, pokud si toto vědomé prosvětlování maminka s miminkem dopřeje alespoň na pár minut denně. Vedlejším účinkem bude, že se zklidní mysl obou zúčastněných a tělo se bude jakoby „samo“ programovat do své přirozenosti a plného zdraví.

Na závěr chci zdůraznit jednu věc, kterou už jsem tu několikrát naťukla. Tím je důležitost rituálů. Cit pro rytmus a řád získává miminko už také v prenatálním období. Maminčina aktivita se střídá s klidem, světlo je nahrazeno tmou...a pokud to čas a dostatek motivace dovolí, je vhodné si každodenně v pravidelnou denní dobu vyhradit  „chvíli pro matku a miminko,“ kdy se maminka věnuje jen sama sobě a svému bříšku. Může si do této chvíle zařadit cvičení, protahování, tanec, zpěv, čtení (prostě co je libo), a pak i vybranou meditačně-zklidňující praxi. Časem se z praxe stane zvyk a budou se na tyto společné chvilky těšit obě strany - vně i uvnitř bříška. Posiluje se tím nejen rodinná soudržnost, pocit vzájemného přijetí, ale i vůle a cílevědomost matky. Tím dostává i dítě první pozitivní vzor pro svojí vlastní cílevědomost a disciplínu do budoucího života.

Autorka: Tereza