O šípkové růži

Před nějakou dobou se mě má přítelkyně zeptala: „Kdybys samu sebe měla vyjádřit nějakým symbolem, co by to bylo?“. To je teda otázka... Po nějaké době přemítání jsem vypotila růži. Nevím proč. Možná proto, že mi krátce předtím zemřela babička, která se jmenovala Růženka. A taky jsem si vzpomněla, že v dětství jsem růže ráda malovala. Tímto debata na toto téma skončila a já jsem se ke svému symbolu dostala až mnohem později za dramatičtějších okolností...

O významu růže v mém životě jsem se přesvědčila v okamžiku, kdy jsem se plná hlubokého zarmoucení loučila s dušičkou našeho děťátka, která nás opustila v 8. týdnu mého druhého těhotenství. Procházela jsem se krajinou mého dětství a věděla, že teď je ten okamžik, kdy to musím udělat. Bylo to na konci „šestinedělí“ a já se tehdy domnívala, že tímto aktem se celá záležitost uzavře.
První a jediné místo, které mi přišlo na oči i na mysl byl keř kvetoucí šípkové růže u polní cesty. U ní jsem spočinula a tiše promlouvala ke svému „druhému“ děťátku...

Teď zpětně je pro mě velmi obtížné uchopit, co se během roku, který mezitím uplynul, odehrálo. Vím jen, že nastal okamžik mého „znovuzrození“, procitnutí či jak jinak to popsat. Mám pocit jako bych se znovu narodila. Jako kdyby někdo obětoval svůj život výměnou za můj „nový“.Je to tak obrovský dar, až z něj někdy puká srdce, radostí i bolestí.

Můj pohled na svět se začal proměňovat, začala jsem číst duchovní a spirituální literaturu. A hlavně malovat. Namalovala jsem nespočet obrazů, které mi pomohli vypořádat s tou velikou ztrátou. Obecně bych řekla, že velkou úlevu mi přinášela tvořivá práce všeho druhu, tanec, zpěv a sdílení těchto obtížných témat s přítelkyněmi. Začala jsem dělat věci, na které jsem si dřív netroufala. Začala jsem se zajímat o své ženství. Uvědomila jsem si, že život není spravedlivý. Ale že každý má svůj osud z části předepsaný na míru, aby se naučil, co je zrovna potřeba.

Před několika lety jsem na jednom kurz malovala obraz, který měl být na motivy oblíbené pohádky. Namalovala jsem scénu z Šípkové Růženky, kdy Růženka leží a spí. Je obrostlá krásnými šípkovými květy. Vím, že tehdy jsem opravdu spala a čekala na probuzení. A teď již probuzená rozespale mžourám na ten svět kolem, který je úplně jiný než se zdál před tím. 

Autorka: Mahulenka