Meditace, nejen pro dospěláky

Mé děti vědí, že když sedím v tureckém sedu, nebo ležím a mám zavřené oči, tak medituji.

Neruší mě. Pokud něco opravdu potřebují, jemně se zeptají a čekají, jestli odpovím či nikoliv.

Dlouho jsem nevěděla, jak jim ukázat, co meditace je. Vnímala jsem, že oni v naladění jsou stále a nepotřebují se ji učit. Změnilo se to nástupem do školy. I jim se nyní občas hodí.

Jen jsem stále nevěděla, jak do toho. Zúčastnili jsme se dětského semináře. A má nejistota, jak na to, se rozplynula. Kluci večer chodili a prosili: „Mámo, zavedeš nás do meditace?“.

Večerní meditace se pro nás stala zábavou. Pro mě jak a kam je v meditaci zavedu. Používáme barevné schody, klouzačku, výtah, padák… Chodíme na ostrov zapomenutých věcí, hledáme nemoci v těle a důvod, proč tam jsou, na výlety do vesmíru i do svého srdce.

V meditaci se dá dělat cokoliv - létat, skákat, potápět se, navštěvovat své moudré já, učit se…

Někdy, když jdou spát, je slyším, jak se domlouvají, kam spolu v meditaci půjdou. Zvládají to už sami i bez mé pomoci. I když je určitě příjemné občas udělat meditaci společnou.

Vyzvedávala jsem si je ve škole po týdnu, kdy jsme nebyli spolu. Už z šatny na celou chodbu volali: „Mámo, viděla jsi nás včera večer?“ Začala jsem přemýšlet, kde jsem je mohla vidět. „ No v meditaci, byli jsme tě navštívit.“

Autorka: Hanka P.