Komunikace s miminkem ještě před početím

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Před nějakou dobou jsem potratila své první miminko. Teď si jasně uvědomuju, že můj největší problém byl tenkrát ten, že jsem mu nedůvěřovala. Nevěřila jsem, že to dokáže, že to spolu všechno zvládneme. Ve svém okolí jsem znala hodně žen, které v tom období potratily a já s hrůzou každý den kontrolovala své kalhotky jestli tam náhodou nemám krev. Jednoho dne se tam ta krev objevila. Stalo se mi to, čeho jsem se nejvíc bála, ale zároveň i to, na co jsem tenkrát nejvíc myslela. Můj strach se zhmotnil. Bylo to moc smutné a nepříjemné období, ale kupodivu dostala jsem se z toho docela rychle (možná i díky této webstránce) a uvědomila jsem si, že jsem silnější než jsem předpokládala. Před tím než se mi to stalo, jsem byla přesvědčená o tom, že kdybych potratila, skončila bych jistě na psychiatrii, ale mýlila jsem se a tou smutnou událostí jsem v sobě našla psychickou sílu, o které jsem před tím ani netušila.

Nicméně, brzy poté jsem se začala upínat na další početí děťátka. Několik měsíců se mi to nedařilo. Byla jsem z toho opravdu zoufalá. Každou mou menstruaci provázely řeky slz. Potom jsem si ještě asi tisíckrát položila otázku kdy opět otěhotním. Počítala jsem holuby na střeše, kolikrát zazvoní zvonek u dveří nebo telefon, ale pokaždé mi vycházelo jiné číslo, které mělo znamenat počet měsíců za jakou dobu přijde miminko. Samozřejmě, měla jsem vyzkoušené už všechny metody určování plodných dnů a vždy mezi ovulací a další menstruací jsem si myslela, cítila a přála být už konečně těhotná!!! Když jsem se doslechla, že jiné snažilky, které potratily zhruba tou dobou co já, už jsou zas v „jináči“. Začala jsem propadat panice. Asi dělám něco špatně. Nepotřebuju výpočty, ale zázrak! Ani nevím proč a kdy jsem vzala do rukou tu malou modrou knížečku, kterou jsem dostala od jedné mé věřící kamarádky a začala vyjednávat s Bohem. „Bože když jsi a já vím, že jsi, tak mi dej znamení kdy zas počnu. Potřebuju to vědět, jinak jsem smutná a neklidná. A ty to víš. Takže, prosím, mluv se mnou!“ Otevřela jsem Bibli na nějaké stránce a první slovo které jsem spatřila bylo Letnice. Neměla jsem ani tušení co to je, nikdy před tím jsem o něčem takovém neslyšela. Po přečtení celé stránky jsme pochopila, že je to jakýsi křesťanský svátek – seslání Ducha svatého. No jo, ale kdy se slaví? Našla jsem si na internetu, že tento rok to vychází na 12. června. Tento termín určil jako vhodný den pro početí i Dr. Eugen Jonáš. Jenže všechny ty jeho termíny mi před tím vůbec nevyšly, tak proč by měl vyjít zrovna tenhle? A hlavně, do června to bylo tenkrát snad ještě půl roku. Tak strašně dlouho mám čekat?

Jednoho dne jsem sama obědvala v naší jídelně v práci a najednou mi bylo docela hezky na duši. Svítilo sluníčko a já si u jídla vychutnávala příjemný jarní den. Na stole stála lahvička s přísadou do polévek s datem spotřeby 3.3.2012. (Vůbec nejsem typ, který studuje údaje o spotřebě. Spíš naopak a navíc dochucovadla nepoužívám.) Ta lahvička byla natočena tak, že jsem to datum prostě nemohla přehlédnout. Vždyť to je přesně za rok, uvědomila jsem si. Klientka, se kterou jsem se ráno setkala měla zrovna ten den narozeniny. Tak to už je nějak hodně náhod spojených s tím datem, pomyslela jsem si. Snad tím, že jsem tenkrát obědvala sama a ne s kolegy, uvažovala jsem, co se asi za ten rok stane. Tušila jsem, že to datum, je pro mě důležité, když mě to tak praštilo do očí, ale zatím jsem nevěděla proč. Všechny mé myšlenky a touhy se tou dobou upínaly k početí, tak jsem předpokládala, že za rok asi otěhotním nebo se mi možná narodí mé vytoužené miminko. Mám ještě tak dlouho čekat? Celý rok! Ach jó, tak co se dá dělat, vydržím to a počkám. Později jsem si z času na čas vzpomněla na příjemnou atmosféru toho dne, sluncem zalitou modro-žlutou jídelnu a lámala si hlavu nad tím, co by to asi mohlo znamenat a proč ten den bude pro mě významný.

Nějak jsem to moje „snažilkování“ vydržela a když nastal zmíněný den D. – svátek Letnic, vrhala jsem se na svého partnera vášnivě, naléhavě a taky s důvěrou, že bytost, se kterou jsem tehdy komunikovala nebo spíš vyjednávala, měla pravdu. Ať už to byl Bůh, anděl nebo dušička našeho budoucího miminka. Už dva týdny poté jsem věděla, že jsem opravdu těhotná. Měla jsem takové příznaky, které se objevily jen u mého prvního těhotenství. Tři týdny po tom svátku jsem si udělala těhotenský test. Byly tam dvě čárky! Ale jak správně poznamenal můj přítel: „Teď to máš černé na bílém! Ale nemuselas dělat ten test. Vždyť si to věděla už před tím a já taky. Bylo to jasný.“ Oba jsme měli obrovskou radost z miminka a já se neubránila slzám štěstí a dojetí. Tak jsme to konečně všichni tři zvládli, naše miminko, budoucí tatínek i já. Věřím, že teď spolu zvládneme všechno další, co nás ještě čeká. Příjemné a šťastné těhotenství, dobrý vývoj krásného a zdravého miminka i hezký porod. Opět jsem nebyla překvapená když mi moje gynekoložka oficiálně určila termín porodu na 2. března. 2012. Uvidíme jaký termín si náš chlapeček vybere ;-).  Možná úplně jiný než ty dva, co tady uvádím. Nechám to na něj :-)

Každá z nás má svou vlastní cestu k miminku, pro jednu je delší a klikatá, pro jinou zas kratší, další ani neví jak mohla tak neplánovaně otěhotnět když používala s partnerem antikoncepci, ale určitě se každá z nás má něco na té vlastní cestě naučit. Přeji všem budoucím maminkám ať je ta jejich cesta příjemná a na konci ať je čeká zdravé miminko :-).

Hanka 79

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.