Jsme to, co jíme?

Mezi maminkami je hodně debatované téma jídla a příkrmů. Stravovacích směrů je mnoho a čert - natož starostlivá matka, aby se v tom vyznal. Nejen, že se informace mění podle různých úhlů pohledu, ale navíc se ještě radikálně obměňují s časem a s leckterou publikovanou vědeckou teorií, dokazující pravý opak svých předchůdců.

Vím, že jídlo hraje v našich životech velkou roli a na jedné straně dokáže tělo podpořit a vyživit, zrovna tak jako umí podpořit dobrou náladu. Může nám a našim dětem napomoci se cítit plní energie, vyrovnaní, lehcí a přitom silní. Na druhou stranu může naopak rozházet naší vnitřní rovnováhu, způsobit překyselení, lenost, útlum a letargii.

Strava je důležitá, protože přímo působí na tělo. A co se děje ve vnitřním prostředí těla, to aktivuje i podvědomí člověka. Neklid v těle probouzí i neklid v psychice. Emoce jsou propojené s tělem i přijímanou stravou, a tak máme možnost ovlivnit svoje prožívání tím, co jíme. Navíc, na každého a v každém období platí jiné složení jídelníčku a jiné nevhodné potraviny. Co je pro mě dobré dnes, nemusí být zítra...

Cest k harmonickému prožívání radosti ze zdravého těla i klidné mysli je mnoho. Cesta pečlivě vybíraného jídelníčku je jednou z nich. (Nebo spíše by měla být ve značné míře součástí každé snahy o dosažení harmonie) ...Avšak tato cesta v sobě zahrnuje, tak jako všechny ostatní, také zvláštní druh pasti - slepé uličky. Touto slepou uličkou je přílišné lpění na stravě a její kvalitě.

Neměli bychom totiž zapomínat, že dětská duše je formována především duševní potravou. To, co zanechává nesmazatelné stopy na sebe-vědomí a následné kvalitě prožívání života našich miláčků je především to, jak s nimi jednáme. Zda-li se cítí přijímaní, milovaní, vítaní, respektovaní, dostatečně hlazení, podporovaní, chválení, oceňovaní...

Jedna nevhodná reakce na účet našeho dítěte, dokáže v citlivém dětském vnímání nasekat takovou paseku, že ani pytlík „přeéčkovaných“ lentilek nemá šanci takto vnitřní harmonii pošramotit.

Strava během těhotenství je zásadní, ovšem zásadnější je rozpoložení maminky a její nadšení z jiného stavu. Vyhýbání se alergenům a „prázdným“ potravinám je zásadní, ovšem zásadnější je, že bereme své děti jako partnery, které mají právo na vlastní názor, projevení vzteku čí deprivace.

Jeden velký mudrc již před tisíci lety učil, že „Ne to, co do tvých úst vchází tě znečišťuje, ale to, co z nich vychází.“

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete na našem diskuzním fóru.