Jsme jako děti, když rostou

V každé sféře lidského života je množství kontroverzních témat, která většinou budí bouřlivé diskuze. A to je dobře. Tím, že se dané téma dostane do médií a diskutuje se o něm, se mu lidé více (i vnitřně) věnují. Nejvíce bojují zastánci krajních názorů (radikální zastánci nebo odpůrci). Tyto extrémy na sebe rezonují a život jim tím ukazuje, že zde není něco v pořádku. Nutí je tak přirozeně se tématu věnovat, dokud nenajdou tu správnou cestu a postoj. S pochopením a změnou postoje pak přijde i ústup z boje. Je to obecně platný životní samočistící mechanismus.

V mateřství se hodně diskutuje o IVF, náhradním mateřství, genetické manipulaci, potratech apod. Jsem rád, že Rehana ve svém článku (Moje zkušenost s IVF) zviditelnila jednu důležitou věc.  Jestliže se o něčem tak závažném rozhodujeme, měli bychom věnovat pozornost tomu, jak se cítí ostatní aktéři našeho rozhodnutí, tedy hlavně děti.

Když už jsme rozhodnutí udělali a nejde změnit a toto téma se nás dotkne (naštve, rozpláče, nutí nás se obhajovat), tak nás život asi vede k tomu, abychom změnili názor, protože je to pro nás teď důležité. Měnit názory je správné a je to nutná podmínka vývoje. Měli bychom umět i připustit, že děláme (že jsme udělali) chyby, které vlastně nejsou chybami, ale jen rozhodnutími při určitém stupni poznání. Jak jdeme životem a poznání se mění, tak se budou měnit i naše názory na spoustu témat. Dalším krokem by mělo být odpuštění sám sobě (sebeobviňování nám jen zastírá pochopení) a nejlépe uvědomění, proč si teď mám uvědomit tuto starou věc. Jak souvisí s tím, co právě žiji. To, že se stará věc otevřela právě teď není náhoda.

Poslední námět na zamyšlení je argument, který slýcháváme celkem často. „Když tady ta metoda/nástroj je, tak proč ho nevyužít“. Ano, máme zcela svobodnou volbu. V tomto případě mi připadá hezký příměr s dětmi. Své děti nadevše milujeme a chceme, aby byly samostatné a chceme je připravit na život. Snažíme se jim všechno ukazovat, učit je a netlačit. Jak rostou, mají více možností co mohou, protože už je nikdo nehlídá. V deseti letech už necháme zapalovač na stole a věříme, že nám nepodpálí dům. Je tedy otázkou, zda to, že něco použít můžeme a umíme, také znamená, že je to pro nás i dobré. Tedy život nás miluje, máme volbu a jeho důvěru, ale následky si neseme sami. S vyspělostí lidí se škála jejich možností rozšiřuje a bude rozšiřovat. Lidi to učí odpovědnosti v tom jakou volbu činí.

Po přečtení článku o IVF mě napadlo, že asi časem vědci přijdou i na způsob, jak geneticky ovlivnit dítě, aby mělo vlasy, postavu, oči, ..... podle přání rodičů. Na počátku budou trochu rozpaky, ale když to tady je, tak proč to nevyužít. Přece moje dítě nebude průměrné, když může vypadat jako Brad Pitt. Co na tom, že v každé škole pak bude půlka Bradů Pittů a Angelin Jolie. Trochu mě zarazilo, když se mi do ruky dostal článek, že už to tak skoro je (Genetikou ku zdraví / Týden č.2/09)

Často nevidíme důsledky našeho počínání hned, ale to neznamená, že nejsou. Stačí si vzpomenout na zákazy hnojiv a postřiků, u kterých se po letech ukázalo, kolik nemocí mají na svědomí a na začátku byly uváděny jako zázrak moderní chemie. Měli bychom tedy i více volit srdcem.

Autor: Radek