Jak udělat z toho kuličku – pár tipů pro cvičení při kolice

„…uděláme z nich kuličku a cvrnkneme ji pryč… koukej, bříško, jak Ti pomůžeme… á cvrnk!... ta byla!“… říkala jsem svému synkovi při novorozeneckých kolikách a radostně vítala každou další „kuličku“, tedy… prd.  Ano, v tomhle článečku jde o prd.

INTRO (lze přeskočit rovnou k návodu, jste-li v akutní situaci):

Ze začátku jsem nevěděla, jak ksakru tomu děťátku pomoct. Znáte to – „hýbejte miminku nožičkami“… ale jak? Nahoru? Do stran? K uším – to pláče víc! Tak míň? To ale zas nic nevyprdí…

Leč sama jsem v těhotenství občas omylem snědla kus papriky a pak trpěla taky jak to miminko. Naštěstí jako občasný jogín znám sestavu na rozhýbání střev a posun jejich obsahu směrem ven… asi jste o tom většinou taky slyšeli, je to takové vypravěčsky přitažlivé téma o podivínech, kteří pijou slanou vodu, cvičí divné cviky a po půl dni z nich odejdou i předloňské pecky z třešní, do té doby pečlivě uschované v klcích mezi tračníkem a konečníkem. Anebo jste to možná osobně zkusili a teď už víte a nemusíte číst dál, je jasné oč tu běží.

I jako těhotná jsem si ony cviky z šankhaprakšálány (tak se ta sestava taky nazývá…) nějak upravila a nějak pocvičila a fungovalo to.

A pak jsem nad plačícím miminem ty cviky nějak upravila a nějak pocvičila s ním a fungovalo to taky.

Princip je stále stejný – rozhýbat střeva postupně, od začátku ke konci tak, aby obsah postupoval a postupoval a nic mu nebránilo ve slavnostním výstřelu na závěr.

NÁVOD:

1/ Nejprve je potřeba rozhýbat horní část střev, pod žaludkem.

Miminko ležící na zádíčkách, čelem proti sobě, chytíme za nožičky pod kolínky, za lýtka. Rozhýbeme miminku zadeček jako kyvadlo do stran, pěkně viditelně, přičemž bod flexe je někde pod hrudní kostí  a umíme si představit, že se to miminku pod žebry stlačuje tu vlevo, tu vpravo. Celou dobu miminko leží lopatkama na podložce, hrudník je víceméně bez pohybu, koukáme mimču přímo do obličeje a asi něco zpíváme, povídáme říkadlo na rytmus, ono to teda uklidní spíše maminku, ale to je taky důležité…

Pro představu: Dospělák toto cvičí tak, že se vzpaženýma rukama uklání jako strom ve větru, taky se ohýbá pod žebry.

2/ Střední část střeva procvičujeme tak, že nožičkami přestaneme kývat, ale dáme si je chodidly proti sobě a celé je ukláníme na jednu a druhou stranu na podložku, čímž se miminko kroutí v pase. Je možné, že se mu odlepí i hrudníček od podložky, větší dítka to obvykle pojmou jako taškařici a otáčejí i hlavičkou, takže jsou defakto na levém a pravém boku, ale to nevadí, tím, že my ten pohyb vedeme za nožky,  bříško se prokroutí a efekt to má. Flexe je v pase.

Pro představu: Dospělák toto cvičí tak, že stojí s mírně rozkročenýma nohama, ruce rozpažené a točí se jak éro doleva doprava, pánev na místě – taky se protáčí v pase.

3/ Spodní část střeva procvičíme tak, že opět chytíme nožky pod kolínky za lýtko, ale nožičky jakoby natáhneme do protažení a pak vždy jednu pokrčíme a druhou, relativně nataženou, pod ní podsuneme. Cílem je pohyb v pánvi, kdy se vrtí zadeček na podložce, oproti prvnímu bodu je flexe v podbřišku. Tohle je nejtěžší na naučení i na přeprání toho děťátka, natažení nožiček se jim moc nelíbí. Ale s trochou cviku se i toto dá zvládnout v říkankovém rytmu, jakmile miminko přestane bojovat proti nám. Nejsem fyzioterapeut, takže jsem na rychlé třesení pánví a přílišné uvolňování byla raději opatrná – cílem je prdová kulička a nikoli břišní tanec s cinkajícími penízky.

Pro představu: Dospělák toto cvičí tak, že klečí na čtyřech a ohlíží se střídavě na svoje paty doleva a doprava, paty nastrkuje do strany tak, aby si na ně viděl.

4/ Závěr je mačkací, tedy dostat to, co se nasunulo rozhýbanými střevy až k zadečku, ven. Nožičky pokrčíme do široké žabičky, kolínka přitiskneme k bříšku a jemným přitlačením střídavě na levé a pravé kolínko pomasírujeme všechno kam dosáhneme. Není to přímo na bříško k pupíku, spíše do stran, k bokům, proto to žabí přirovnání. Nebo lze nožičky přimáčknout až chodidly k uším, zeširoka. Nebo s nimi udělat široký kruh ve směru hodinových ručiček, opět chodila až k uším.

Pro představu: Dospělák toto cvičí tak, že dřepí se široce roztaženými koleny a přesedá z jedné paty na druhou, masíruje si břicho koleny.

To už by měl být slyšet úlevný výsledek. Není?

Zopakovat – vždy ale odshora dolů, přeskočení nějakého kroku může mít za následek bolesti a větší pláč. Sami si asi umíme představit, kdyby nám, nafouklým s bolavým žaludkem, někdo náhle strčil chodidla k uším – jau!

Dále jemným tlakem láskyplné teplé dlaně pomasírovat i zádíčka tam, kde jsou měkká – nejen v bříšku jsou střeva „dostupná“, i na bocích a na plecích. Ano, i na plecích.

Rychlým třením dlaní nahřát ruce a přiložit, opakovaně.

Ještě ne?

Tak znovu, v nějakém rytmu, počítat si… lepší neplačící miminko zabavené cvičením a říkankou než zoufalý plakánek a zoufalý rodič.

Ještě ne? Jak se miminko rozleze, přejde to, fakt. A ráno šup pro fenyklový čaj, staré rohlíky, vyhodit česnek, kypřící prášek, banány, papriky, cibuli, droždí, brokolici… případně pořídit probiotické kapičky či si nechat s kruhy pod očima napsat od dětského lékaře Colinfant Newborn.

Přeju všem maminkám klidné noci a radost z miminek, tenhle prdící problém zmizí stejně rychle jako novorozenecké ponožtičky z komody.

Lefička

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.