Jak jsem začla naslouchat svému nitru...

Chtěla bych se s vámi podělit o mé zkušenosti s nasloucháním vlastního nitra.

Od té doby, co jsem zabrousila na stránky vědomého mateřství, jsem zaznamenala hodně změn ve svém životě. Naučila jsem se naslouchat vlastnímu nitru a najednou si dokážu vysvětlit spoustu věcí. I na zážitky, které bych dříve vnímala jako vesměs negativní, mám jiný úhel pohledu.
Jsou snad tyto stránky kouzelné??

Tak pěkně popořádku: mám skoro šestiletou holčičku. Byla počata metodou IVF, protože manžel má problémy a nemůžeme počít přirozenou cestou. Ale nyní jsme v péči léčitelů a já možná díky těmto stránkám znám i další - duchovní odpověď na jeho neplodnost. Ale o tom až jindy.
Hanička je dítko doma velmi živé, upovídané, na můj vkus neposlušné a roztržité, řekla bych že hyperaktivní. Ve školce a mezi cizími úplný opak. Moc ji miluji, i když někdy mi při výchově jak se říká tečou nervy:-)

Pomocí těchto stránek se na ni ale začínám dívat jako na bytost, která má právo na to být taková jaká je se svým temperamentem a já mám jen právo ji usměrňovat, navést, nikoli předělávat k obrazu svému a řídit.

Asi 3 roky se ale snažíme, abychom měli i druhé dítko. Nechce se mi podstupovat IVF - není to přirozené, tak zkoušíme jiné alternativní metody. Jak jsem zabrousila na tyto stránky, které mně ohromily, zkusila jsem meditaci. Chtěla jsem pozvat svoje nenarozené miminko. Místo toho se mi objevila moje dcera. Jednak mně to hrozně rozbrečelo, cítila jsem, že toto je místo, kde se opravdu navzájem vnímáme. Pak mi také sdělila, že měla dvojčátko a to nepřišlo, protože se bálo, že to maminka nezvládne, ale že tu je a stále čeká, až budou rodiče připravení. A Hanička mi naznačila, že se jí po dvojčeti moc stýská.

Pravda je, že když jsem po IVF s Haničkou otěhotněla, sestřička na oddělení CAR mi řekla, že HCg prudce stoupá, že to budou asi dvojčata. Na UZ se nikdy nepotrdily, měla jsem v 7. týdnu krvácení, ale spekulace tu byly...Pravdou je, že jsem se bála, abych dvočata neměla, měla jsem obavu, ža to nezvládnu starat se o 2 děti zároveň.

Nyní, v období, kdy se snažíme o druhé dítě, je ale všeechno taky tak trošku jinak. Až do teď jsem mluvila o tom, že bych moc chtěla dítě (každou přicházející menstruaci jsem obrečela), ale vždycky jsem mluvila o tom, že na mimino se netěším. Že se mi nechce v noci vstávat, kojit, přebalovat a uklidňovat řvoucího kojence. Že bych ráda už dítko odrostlejší. Ale ono to jinak nejde...

V minulém týdnu  se mi 2x zdál zajímavý sen, který jsem pochopila, až když jsem narazila na tento web. Zdálo se mi, že kojím. Úplně jsem viděla to dítě, moje levé prso nalíté mlékem, miminko se s chutí napilo a usnulo a já ho dávám s pocitem spokojenosti do postýlky spinkat. Úplně si pamatuju ten krásný pocit. Ten sen se mi pak za 2 dny zdál ještě jednou v podobné verzi. Nyní tuším, že mi moje nenarozené miminko dává znamení, že se popíráním něčeho takového vzdávám krásných pocitů a že to stojí za to si to prožít. Od té doby se na to, že bych mohla kojit a starat se o bezranného tvorečka, moc těším. A o to asi šlo - změnit v sobě postoj.

Další "zkouška" přišla předevčírem. Haničku začlo odpoledne bolet bříško. Pokud se dívala na pohádky nebo dělala zábavnou činnost, tak si na bříško nestěžovala. V noci se stále budila a fňukala a vztekala se, že jí bolí bříško. Bylo nám trošku divné, že když ji bolí bříško, že se vzteká. Když jsme si k ní lehli do postýlky (spí sama v pokojíčku), tak klidně usnula a spala. Když jsme odešli, za chvíli se vzbudila a vše nanovo. Kolem 2.hodiny ráno jsem to už nevydržela (ráno vstávám v 6 do práce) a vzala si ji k sobě do postele. Už se neprobudila a spala bez bolestí až do rána.

Člověk to může vidět všelijak, ale když jsem o tom přes den pak přemýšlela, tak mně napadlo, že to mohla být "zkouška" od nenarozeného miminka. Chtělo vědět, jestli jsem ochotná a připravená si vzít dítko k sobě  do postele. Já jsem to totiž s Haničkou nikdy nepraktikovala, jen když byla malé miminko, pak jsme ji naučili být ve své postýlce.

Člověk na to může mít různý úhel pohledu, různé vysvětlení. Těch náhod se stalo na můj vkus až příliš mnoho. V jednom týdnu tyto sny a zkoušky, narazila jsem jen tak náhodou na tyto stránky a do práce přišla nová kolegyně (mimochodem padly jsme i do oka - studuje čínskou medicínu), která mně navedla na výborného léčitele, který by nám mohl pomoci s manželovou neplodností.
Já teď ale už vím, že mu budu moci pomoct také. Tuším, kde je "zakopaný pes". Ale nesmím na něj zhurta - on na tyto věci mezi nebem a zemí moc nevěří. Musím na něj pomaloučku polehoučku tím, že zmněním postoj  a chování k němu (samozřejmně v tom pozitivním) a on se pak "přetvoří" sám:-)  Pak se s vámi podělím, jak to dopadlo.

Děkuji za tyto stránky a doufám, že i můj článek bude apoň pro někoho otevřením brány k sobě samé...Možná takových signálů a navedení máme přes den mnoho, ale do teď jsme je neviděly..

Simča

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.