Jak jsem prožívala (rizikové) těhotenství

Už od dětství jsem moc toužila po dítěti. Po mých 22. narozeninách jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Zdařilo se na první pokus. Hned druhý den mi není dobře a cítím únavu. Jen to připisuji na vrub něčemu jinému. Zjišťuji, že jsem těhotná a užívám si to. Mám radost.

V sedmém týdnu začínám krvácet. Cítím se nesvá a mám obavy o miminko. Volám svému lékaři. Mám okamžitě přijít. Jenže hlídám 2letého klučinu a neumím si představit, že ho tu nechám samotného, nebo ho potáhnu s sebou. Rozhoduji se, že návštěva u lékaře musí počkat. Dorazím k němu tedy druhý den. Hned na úvod dostávám vynadáno do k…. Prohmatává břicho a oznamuje mi: „Břicho je tvrdé, potratila jste, co jste čekala, když jste měla přijít včera. Zajeďte si do nemocnice na výškrab“. Je mi na nic. Z něj, z toho co a jak mi řekl. Sahám si na dno. Vlastní vinou jsem přišla o miminko! Brečím a zas jednou vím, jak chutná bezmoc.

V nemocnici čekám na vyšetření a necítím snad už vůbec nic - jen beznaděj. Vyšetřuje mě mladý a příjemný doktor. Přivolává dalšího. Sdělují mi, že čekám dvojčátka. Vajíčko se rozdělilo a teď se uhnizďuje. Proto krvácím. Opět mám v očích slzy. Vděčnost, radost, úleva… Jsem zmatená, srdce buší na poplach. Poslední hodina byla hodně náročná. A tak začíná náš pobyt v nemocnici s občasnými propustkami domů.

Až dnes si uvědomuji jak moc jsem od této chvíle věřila sobě a mým dětem, že to zvládneme.

V nemocnici probíhá přestavba. Dostávám se na pokoj, který je určený pro maminy před porodem. Osm postelí, na kterých se vystřídá hodně žen. A ne jen tak ledajakých. Před očima mi běží jejich příběhy. Mamina, která se bojí že její dítě bude mít oheň na obličeji a každému to vykládá. Další přišla na to, že je těhotná až ve 3. či 4. měsíci a teď přenáší. Posílají ji domů. Za tři dny je zpátky na vyvolání porodu. Jiná má po prvním dítěti širší pánev o 5cm. A naopak mladá máma, která jen září a těší se na své dítě, i když její vlastní tělo je celé fialové od strií. Další dává své dítě k adopci. A mnoho dalších.

Okolo mě se pohybují ženy a jejich děti, které chtějí či nechtějí na tento svět. Jen je tak pozoruji a nechápu, proč mají tolik obav, strachů a předsudků ohledně svého těhotenství či dětí.

Já přeci budu mít zdravé a krásné děti a vůbec o tom nepochybuji. Ano mám rizikové těhotenství.Vysoký krevní tlak. Chytil mě žlučník, mám dietu, napájím se urologickým čajem, beru prášky a dostávám injekce. Už nějaký ten měsíc ležím v nemocnici. Špatně se mi dýchá, jedno mimčo mi pořád tlačí na bránici a plíce. Valím se jak koule. Přesto jsem šťastná, že budu mít děti. Věřím tomu, že vše je v pořádku tak, jak to je. Cítím se tu v bezpečí a spokojeně. I když mám někdy chuť odtud odejít. Ale za ty dva to stojí. Budou to kluci, tak nějak to vím….

Jednou jsme si tak povídali u snídaně. A z kluků vypadlo: „My jsme si jen tak lítali a najednou bác a byli jsme tady.“ „ Protože jsi nás chtěla, mámo.“

Pohled z vnitřní strany břicha (odpovědi, které mi přišly v meditaci s nimi)

Začátek: Vybráno, rozhodnuto, jde se do toho. Sešup je z výšky.

Je tu trochu neútulno.

Máma nás chce a to je super.

Krvácení: Budeme dva, je potřeba s tím něco udělat. Až bude jistota, že jsme tu, rozdělíme se.

Pracujeme rychle, abychom to stihli. Je to trochu nepříjemné, ale jde to.

Jen máma je z toho vedle, má strach.

Oznámení potratu: Jsme pořád tady!!

Zmatek nad tím, že to máma vzdává.

Bolest, že jí to tak bolí

Vyšetření v nemocnici: Velký strach z toho, že se spletou a vyříznou nás ven.

Radost, že se na nás jen dívají.

Máma je moc šťastná a zmatená.

Pobyt v nemocnici: Nutné zlo. Uvědomění pro mámu, jak moc ji milujeme, že to vše podstupujeme.

Přes zdravotní potíže dáváme najevo, že doma není vše v pořádku. V nemocnici je to OK.

Jsme rádi, že jsme s Tebou a u Tebe.

Změna v prožívání (situace, které chtěli jinak)

V naladění na děti a prožívání situace jinak. Ujištění o lásce k nim i sama k sobě.

Vysvětlení a pochopení z obou stran. ( Lze dělat i několikrát, ne vždy se zadaří na poprvé)

U lékaře: „ Neboj se maličký všechno je v pořádku, tenhle doktor se mýlí, zajdeme k jinému.

Vůbec to od něj nebylo pěkné, že to takto říkal, jen nás tím vyděsil“ …..

Na vyšetření: „ Jen zkontrolují, jestli jsem já i ty v pořádku. Podívají se, jak to vypadá,

abychom měli jistotu, že ti nic nechybí.“ „Podívej jste dva, to je skvělé.“ ….

Autorka: Hanka P.