Ego, můj rádce

Stali jsme se rodiči. Chceme být těmi  nej, nej, nej rodiči na celém světě. Cítíte to taky tak? Kde jsou ale hranice našeho chtění, našeho pohledu na onu dokonalost? Co všechno má vliv na utváření našeho bezchybného obrázku?

Čteme o výchově knížky, články, diskutujeme, přichází k nám různorodé informace a my přijímáme ty, které se nás nějakým způsobem dotýkají. Přitahujeme si to, co je pro nás aktuálním tématem. V této souvislosti mne napadaly slova, která bych prostřednictvím článku ráda zprostředkovala i vám.

Teoretický základ, jak řešit počínající spory s mým dítkem, mám a myslím, že docela slušný, všechno klape tak jak má a pak najednou „bác“. Všechno je jinak… Jinak, než bych si představovala. Jinak, než je ta moje představa o „správnosti“. Listuji v hlavě a snažím se co nejrychleji přemýšlet, jak že se má tato situace „správně“ řešit … Jak skloubit všechny ty představy do jednoho účinného řešení?

Přistihuji se, že k tomu mému cíli, ač jsem chtěla jít cestou přímou, jdu docela velkou oklikou. A na té cestě, někdy více a někdy méně, pociťuji soupeření s egem. S egem ve formě, bez které se však i tato cesta zvládnout dá. Jak to, že se mi tam přesto motá? Však já si na něj posvítím. Nechci ho zahnat, chci mu ukázat, že se bez něj obejdu, že ho na té své cestě nepotřebuji. Nepotřebuji, aby bylo příživníkem a sosalo mou drahocennou energii…

Dobrá ego, tak proč tu vlastně jsi? Prý proto, aby mi připomínalo moje zásady a hodnoty, které mám a dohlíželo nad jejich dodržováním. Hmmm… tak to mne zajímá. Pověz, které pak moje zásady a hodnoty s tebou souvisí? Dozvídám se, že jde hlavně o ty, které souvisí právě s mou touhou po „dokonalosti“.  Toužím prý po ní tak, že v určitých chvílích mi musí ego ovládnout mé myšlenky a směrovat mě v souladu s mým cílem… Aha, netušila jsem, že to, že chci být „dobrým“ rodičem, může vést cestou, ve které má hlavní slovo ego… A pak mi našeptává dál… Jen si ujasni svoje skutečné cíle, co vnímáš za tím, být „dokonalá“.  Já ve tvých myšlenkách čtu, že ti záleží na tom, aby se tvé dítě chovalo správně, aby mělo dobré způsoby, aby bylo tvou  dobrou vizitkou…

Jasně, ale co je na tom špatného, že chci, aby moje dítě bylo dobře vychované? Na to už ego neodpovědělo…

Fajn, když mlčí ego, zkusím hledat jinde. Zkouším se ponořit do svého nitra. Jdu hlouběji a hlouběji a čekám a čekám… Cítím, že se můžu ptát, pokládám tedy první otázku… Co je špatně na tom, že chci mít dobře vychované dítě? Odpověď dostávám ještě dříve, než jen stačím domyslet konec otázky. Však zhodnoť sama, co přesně pro tebe znamená, mít dobře vychované dítě. Dobrá, sděluji, že mi záleží na tom, jak se bude chovat ve společnosti. Jak bude prezentovat samo sebe, potažmo reprezentovat mne, jak jsem ho vedla k tomu, aby se chovalo „správně“.  Dostávám pobídku, ať zkusím formulovat, co pro mne znamená „správně“. Jasně, dobrá otázka… Tak především, aby z něj vyrostl empatický a dobrosrdečný člověk, který si uvědomuje svou hodnotu. Aby byl člověkem slušným a uctivým. No výborně, to zní dobře a nic jiného tě nenapadá? Ale ano, přece jen mne ještě něco napadá… Chtěla bych, aby ostatní viděli, že jsem ho dobře vychovala, že jsem ho naučila, „co se sluší a patří“, aby mi dělalo „dobrou vizitku“ a nedělalo ostudu.

Vidíš a to je právě to, proč častokrát uhneš z přímé cesty. Z cesty, která je mezi tebou a tvým dítětem. K čemu ti je, jak tě vidí a hodnotí ostatní? Z jakého důvodu ti na tom tak záleží? Až se dokážeš od tohoto oprostit, pak nebudeš muset uhýbat z přímé cesty. Nebude nic, co by tě nutilo lpět tvých zásadách a přesvědčeních, které jsou ku prospěchu jen tobě samotné. Nebude nic, co by tě navádělo manipulovat dítě k obrazu svému. Pokud vychováš empatického, dobrosrdečného, slušného a uctivého člověka,  bude právě on tvým zrcadlem, bude odrazem tebe.  Není potřeba hledat a toužit po dosažení dokonalosti, každý člověk je sám o sobě dokonalý. Jeho dokonalost jde s ním ruku v ruce jeho cestou a bude s ním stále, nehledě na to, kde se právě bude nacházet. Jeho dokonalost nebude v různých fázích života ani lepší ani horší. Není měřítko, určující míru dokonalosti, jako ani není měřítko určující formu „správnosti“.

Otevři své srdce, nech promlouvat svoje nitro, konej tak, aby to bylo v souladu s tebou samotnou – ať už se dočteš či dozvíš cokoliv, to je tvá přímá cesta…

Michaela

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.