Dětský úraz pro dobro rodiny

Ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost s tím, jakým způsobem nám naše dětičky ukazují naše "problémy". Letos v lednu to byly 4 roky, co mi můj mladší syn ukázal, kde je chyba. Bylo to v době, kdy jsem měla necelý rok po absolvování kurzu shiatsu. V té době, jako vždy, když uděláme ve svém postoji k životu velkou změnu, nám to doma s manželem moc nefungovalo. Já po kurzu, který mě dostal na rozcestí a před volbu začít žít jinak nebo nezačít, jsem pozorovala jak se kolem mě všechno mění - kamarádi, práce a vlastně hlavně já. Manžel, ten dál jel ve vyjetých kolejích a jen pozoroval a nechával moji cestu na mně. No a jelikož jsme jen tak vedle sebe žili, každý po svém, tak "zákonitě" muselo něco přijít.

Samozřejmě veliká náhoda:
Nik hraje fotbal a měli zrovna přátelské utkání venku na sněhu. No a jak to tak běží, tak při kontaktu s protihráčem padá a nestíhá dát ruce před sebe .......pláč a vzlykot a sliny plné krve vyděsily každého. Jelikož jsem ze zdravotnické rodiny a nedělám z komára velblouda, tak vypláchneme pusu a snažíme se uklidnit. Krev svádíme na vypadnutý mléčný zub a všechno bude v pořádku. Je přeci sobota a jelikož jsem doma slýchávala, jak o víkendu ty lidi v té nemocnici otravujou (mamka dělala 40 let na chirurgické ambulanci), tak nic neřeším a jedeme domů. Jo, kapku mě zaráží, že krev stále teče a Nik stále pofňukává, ale nakonec i to přestalo. Nechce skoro nic jíst, jen jogurty, ale má to naražený, tak co?

V pondělí jdu jen pro jistotu k jeho zubařce a ta nás, už vůbec né pro jistotu, posílá na rtg. Má podezření, že je to zlomená čelist........Měla pravdu, na stomatologické chirurgii v Motole to potvrzují a chtějí hned operovat. Je to dvojitá otevřená zlomenina dolní čelisti. Na mne, samozřejmě, koukají jako na macechu, kde že jsem s ním od soboty byla? Nikde! Operace se odkládá na zitra, dnes nasazují antibiotika kvůli infekci.

Druhý den hodinová operace. Na pokoj se vrací spící, s obvazem na hlavě a se zdrátovanou čelistí, která je k té horní fixována. Nemůže otevřít pusu a tudíž "špatně" komunikuje. Zrovna tak jako my doma, ne? Týden v nemocnici, při pohledu na své bezmocné dítě, nikomu nepřeju. Byl čas přemýšlet. Najednou jsme museli doma začít mluvit a řešit co a jak kdo udělá, abych mohla být s Nikem v nemocnici. A najednou všechno šlo. Já se ptala, manžel odpovídal. Manžel se ptal, já jsem odpovídala...........Hurá, ještě to umíme!

Nik se zotavoval velmi rychle a dobře. Samozřejmě já, mé shiatsu a podpora ostatních fungovalo na 100%. Celodenní pozornost, poněvadž neotvíral pusu a musel být pod dohledem, kdyby třeba upadl, tak rychle vyndat kleštičky a pusu uvolnit. To se nestalo. Tři neděle na tekuté stravě a při konverzaci "ano - ne" udělaly v naší rodině velkou a tolik potřebnou změnu. Při poslední kontrole, asi 7 týdnů od úrazu, se s panem doktorem loučíme. Pan primář se omluvil za to, že na mě koukali před operací zle ale, že Nik má opravdu práh bolesti hodně vysoko a tudíž se nediví, že jsme nepřijeli hned. Neřekl si totiž ani o jeden lék na bolest, a to po té operaci prý muselo opravdu hodně bolet! Sláva, moje svědomí je uklidněno a hurá domů. Ještě dodal, že za rok kontrola s tím, že pak napíše pojistku na trvalé následky......

A co všechno umí shiatsu, láska, pochopení a přijetí takovéto "nápovědy"? Rok nato jedeme na kontrolu s obavou, jak to srostlo, a světe div se! Primář musí najít loňské rtg, aby na tom novém vůbec poznal, kde to bylo zlomené!!!!!!!! Žasne, diví se a hlavně se omlouvá, že nemůže napsat trvalé následky do pojistky, poněvadž tam žádné nejsou.

Takže hledejte souvislosti a nápovědy vašich nemocí a pochopte je. Vyplácí se to - budete zdraví!

A to vám opravdu ze srdce přeji

Lucka