Ahoj lásky moje

Dlužím vám odpověď. Minulý týden jsme měli ráno ještě nějaký čas. Seděla jsem u vás v pokojíčku, chytla Filipa a vzala ho do náruče. „Lásko moje.“ Udiveně ses na mě podíval i když trochu potměšile. „Já myslel, že láska tvoje je Milan“ „To je, a ty jsi taky láska moje. Můžu mít víc lásek.“ Lukáš se k tomu přidal a oznámil mi „Tak proto máš dva muže!“ Usmála jsem se „Ty jsi tomu dal korunu.“ „Proč jsi se s tátou rozvedla?“ „Už jsme si spolu nerozuměli.“… „Je čas jít do školy. Zítra pojedu s vámi, budete mít batůžek.“ Lukáš se ještě zeptal: „To by mě zajímalo, kdo si vymyslel tuhle šílenost?“ „Já. Jestli ti to nevyhovuje, můžeme se domluvit jinak“ „Vyhovuje“. „ Tak jo, hezký den, lásky moje.“

Kdo si vymyslel tuhle šílenost? Šílenost v podobě střídavé péče? Kdy týden jste u nás a týden u svého táty? To já, já to byla! Měla jsem takový strach, že bych o vás mohla přijít. Kolikrát jsem jen slyšela. „Klidně si jdi, ale bez dětí. Kluky si nechám.“ Hledala jsem kompromis. Nechtěla jsem bojovat a hádat se o vás. Nakonec jsem dala na výběr: „Chceš být víkendový táta, nebo chceš střídavou péči?“ Vybral si střídavou péči. Dodnes nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

Hodně lidí se pozastavuje a upozorňuje na to, že jste jak kočovníci. Každý týden jinde. Nemáte trvalé zázemí. Snad. Anebo máte dvě? Žijete ve dvou rozdílných světech. Každý z nich má své pro a proti. Jenže, kdo jsem, abych to mohla posuzovat? Vždyť vše vidím pouze svýma očima. Snažím se vám ukázat, že domov je tam, kde jste vy sami. Nosíte si ho v srdci. Vše, co prožíváte a jak to prožíváte, záleží pouze na vás. I když se vám to občas nelíbí a zlobíte se. Někdy proto, že vám to říkám a vy to nechcete slyšet. A jindy, protože vám to nejde.

Můj svět je o partnerství, projevování lásky, emocích a pocitech. Snad budete mít jednou to štěstí a dokážete si vybudovat vztah, který bude založený na lásce bez podmínek, na porozumění, úctě a komunikaci. Možná vám to půjde snáz, když můžete vidět, jaké to je. V mém světě je místo pro děti, zvířata, rostliny. Taky tady máte svá zvířátka. Je to svět duchovní a esoterický. Vím, že jste si v něm našli i své zalíbení. Kameny a menhiry. Lákají vás karty, máte rádi meditace. Dostáváte hodně volnosti a možností se rozhodovat o sobě a svých věcech. Na druhou stranu je od vás vyžadována zodpovědnost za své činy. Hodně materiálních věcí je vám odepřena, protože je považuji za zbytečné.  

Svět vašeho táty je právě o těch materiálních věcech a penězích. Máte možnost trávit mnohem více času u počítače či televize. Zažívat s ním jiné aktivity než u mě. A také jiný pohled na svět. Je to svět většiny lidí, se kterými se v běžném životě setkáte.

Vážím si vašeho táty. Je obdivuhodné, jak se o vás dokáže sám postarat. Není to zas tak samozřejmé, jak se může zdát.

Co to přináší:

Poznávat své rodiče v každodennosti a být s nimi relativně stejnou dobu, i když spolu už nežijí. Možnost poznávat a vnímat odlišný způsob života na vlastní kůži. Bydlet na dvou místech. Dojíždět do jedné školy. Od toho se odvíjí, že ne všechny kroužky, které chcete, můžete navštěvovat. Máte kamarády na dvou místech. A ne vždy můžete být s těmi, které zrovna chcete. Je to stejné i s rodiči. 

Určitě sami přijdete na hodně věcí, které vám vyhovují a které ne. Je to váš život a i vaše rozhodnutí, jak s ním naložíte. Zatím vám pomáhám a provázím životem, jak to zrovna umím. A pokud vám tahle šílenost nevyhovuje, můžeme zkusit nějakou jinou.

Vaše máma.  

Hanka P.

3.12.2008