18-ti leté miminko

Velmi ráda čtu Vaše články, postřehy a příběhy. A vůbec, moc se mi tyto webové stránky líbí. Stále jsem přemýšlela, s čím bych mohla přispět já .....a konečně to vím. Mám dvě děti, sice asi odrostlejší než Vy, kdo tyto stránky sledujete. Ale mateřství není vymezeno do určitého věku a proto Vám píšu svůj nedávný příběh s mým starším synem. V době, kdy se syn narodil, jsem mateřství "vědomě" neprožívala, nicméně nevědomě určitě jo. A s odstupem času zjišťuju, že jsem spoustu věcí dělala instinktivně a tudíž asi "vědomě!".

Když se Vám narodí miminko, tak postupně přizpůsobujete svůj život s životem dítěte. Když se Vám to podaří a Vy víte co dělat a jak, tak si užíváte běhu života. Všechny své lekce i lekce Vašeho dítěte zdárně zvládáte. A proplouváte životem.....dítě jde do školky, do školy, na střední školu......a hle, našemu Davídkovi je 18 let. Je z něho dospělý, plnohodnotný člověk. A po tom všem napojování se na dušičku miminka, dítěte, puberťáka, je tu najednou čas se odpojit.

Vážení, je to těžší, než si myslíte! Jo, zdánlivě se tak moc neděje, vždyť stále u nás bydlí, chodí do školy, holky jsou pro něj jen kamarádky.....a máma je potřeba, vždyť jíst bude stále a čisté oblečení je také fajn.Tak proč se cítím, jako když něco ztrácím? Vždyť od začátku vím, že to přijde a stejně...mé tělo něco opouští. Neumím to dobře popsat, ale je to tak. Jsem citlivá a vnímavá osoba a na svém těle cítím opravdu změny. Bouří se mi hormony, mám citlivá prsa....a Terezka se ptá: "co máš v děloze?" Já tam nemám nic. Jen jedno osmnáctileté miminko odchází. Legrační je to, že to dávají najevo má prsa - symbol mateřství.

Já vím, vždyť mámá budu pořád, ale odteď jinak..........

A proto, užívejte si svého mateřství, ať je dítěti 1rok nebo 18 let. Stojí to za to a je to ta nejhezčí zkušenost ženy. Každé období má své radosti i starosti. Žijte tak, abyste mohly říct........jsem hrdá a pyšná na to, že Dáda je můj syn a já jeho máma!.........

Lucka