Vše je tak jak má být

Byl Štědrý den, když se dušička rozhodla přijít k nám. Já to, na rozdíl od našeho syna, netušila. Necítila jsem se těhotně a nečekalo mě ani přerušení menstruace - naopak. Krvácela jsem sice slabě a pár dní, zato ve čtrnáctidenním cyklu.
Nejdřív jsem to považovala za náhodu, pak jsem byla přesvědčená, že je to stresem z otcovy smrti, ale pak jsem si došla pro těhotenský test. Co kdyby náhodou.... A čárky byly opravdu 2.

Následovala velká radost, protože miminko jsme chtěli a že se nám zadaří napoprvé, v to jsme ani nedoufali. Ale pak přišly pochyby... co když jsem krvácením potratila a test ukázal jen klesající hodnotu hcg? Občas mě bolelo břicho tak, že jsem si musela jít lehnout, ale přisuzovala jsem to pobíhání kolem Kryštofa a domácnosti. "To se miminko ozývá, abych zpomalila," říkala jsem si.

Návštěva doktora mi taky úplně jasno neudělala. Nešel ultrazvuk a podle vyšetření doktor usuzoval na těhotenství trvající pár týdnů, rozhodně ne téměř 3 měsíce, jak jsem si myslela já. Takže další kontrola koncem týdne, až bude UTZ opravený....
Pak jsem šla na Večerní meditační povídání s holkama z VM. Zkoušela jsem meditovat několikrát doma, ale dle mého se mi nikdy úplně nadřilo. Byly to spíš obrazy, které jsem chtěla vidět... film, co jsem si sama přehrávala.
Tohle povídání bylo jiné. V pokojíčku jsem měla jen miminko, mazlili jsme se, hráli si, povídali... pak přišla chvíle, kdy jsme se s dušičkou měli rozloučit a nechat ji odejít z pokojíčku. V tu chvíli jsem za světelnou clonou viděla Kryštofa, jak bere miminko za ruku a odvádí ho po schodech. Miminko se ještě ohlédlo a mně se sevřelo srdce. Bylo to, jako když mě opouští. Nemohla jsem ani pořádně popsat, co jsem viděla. Měla jsem slzy na krajíčku a v krku obrovský knedlík. Chtěla jsem zalézt někam do kouta a vybrečet se.
V další meditaci mi Anděl řekl, že všechno je jak má být a já se uklidnila...

Svého gynekologa jsem navštívila snad 4x - na UTZ nikdy nic neviděl a mimoděložní těhotenství vylučoval. Krevní testy byly ale pozitivní... Před svou dovolenou mi bral krev znovu s tím, že si mám po víkendu zavolat sestřičce, jak vysoká hodnota hcg vyjde. Podle toho mám prý vyčkat jeho návratu nebo se odebrat do nemocnice.
Dostala jsem prášky na zastavení slabého krvcení a odebrala se domů.

Kryštofa jsem v té době pořád kojila a tyhle vitamíny se s kojením úplně neslučovaly... tak jsem pro jistotu napsala své kamarádce-gynekoložce, co ona na to. Když zjistila, jak to s tím naším těhotenstvím vlastně je, nahnala mě hned v pondělí do nemocnice a já jsem jí za to moc vděčná.

V nemocnici mi vyčistili dělohu a chtěli mě poslat domů. Já jsem si ale s podporou na telefonu vydupala laparoskopii... V té době jsem už byla přesvědčená o mimoděložním těhotenství. Už mi bylo jasné krvácení v prvních měsících, bolesti břicha, Kryštofovo "zlobení" a změna jeho chování od doby, kdy se - dle mého- dušička ozhodla odejít.
Doktoři tomu moc nevěřili, ale prý pro klid mé duše...... mi nakonec spolu s miminkem odebrali i vejcovod, který už nebylo možné zachránit.

Znovu se mi vybavuje věta mého Anděla o tom, že:"vše je tak jak má být..." Nevím sice, proč si naše miminko vybralo k zahnízdění zrovna tohle místo, ale vím proč ho tenkrát po schodech Kryštof odvedl. Abych mu tady zůstala já, zdravá a živá.

lukrecia

Diskutovat o tomto příběhu můžete v našem diskuzním fóru.