Vědomé a Nevědomé prožívání těhotenství - 2. trimestr

Popis prožívání v 1. trimestru ZDE

Čtvrtý měsíc :

Lukášek

Tohle období bylo hodně zvláštní. Na jedné straně je to nádherné. Roste mi bříško, začínám i vypadat těhotná. Kolem šestnáctého týdne jsem začala i cítit pohyby. Pamatuji si to jako dneska. Šla jsem navštívit švagrovou a v tom – dole v podbřišku mi proběhla taková malinkatá kulička. Nebyl pochyb. Žádné mávání motýlích křídel (kdopak ví jaké to je když vám v břiše motýl mává křídly?! ) Kulička. Bublinka. Jako když si prdnete do vody:-))

Jsem stále unavená ale už to není tak hrozné. Stále mám nechutenství, nepřibrala jsem zatím ani kilo. Začíná mi to být trochu divné, ale nevadí. Však má z čeho brát:-)

Asi dvakrát jsem zvracela, ale je to spíš tím, že se zapomínám ráno najíst, a když si pak v jedenáct dám nalačno zelený čaj, tak to asi není nic moc..

Piškotek

Stále zvracím, jsem unavená a je mi slabo, ale už se to podstatně zlepšuje. Vím, že když se třeba i se sebezapřením donutím něco sníst, uleví se mi. Mám doma dvouleťáka, nemůžu si lehnout kdykoli se mi zachce. Miminko už cítím nějakou dobu. Myslím že tak od desátého týdne. Bylo to nejdřív jen takové jemné zachvění, ale stále to sílí. Nikomu o tom moc ne říkám, stejně by nevěřili...Měla jsem hodně citlivou břišní stěnu už od porodu, mockrát jsem se smála že cítím pohyby i když nejsem těhotná:-) Nebo že by se mnou takhle už miminko komunikovalo takovou dobu předem? ....:-)

Lukášek miminko velmi silně vnímá, pusinkuje na bříško, je to moc milé.

Udělala jsem velký krok – změnila jsem svého gynekologa. Výsledkem je, že ještě stále nemám těhotenskou průkazku. Dostanu ji až v 16tt, až tam bude moct zapsat výsledky. Nevadí mi to. Proč taky. Nepotřebuju sešítek na to abych věděla že jsem těhotná:-)

Na UZV máme krásné čilé miminko. Velký človíček už je to. Luky se mnou kouká na obrazovku ležíc vedle mě na lůžku s vystrčeným bříškem že chce taky vyšetřit:-)

Pátý měsíc :

Lukášek

Přichází takové ne moc hezké období. Podle výsledků z tripple testů mě můj doktor posílá na odběr plodové vody. Výsledky nejsou nijak alarmující ale prý pro jistotu... Z ordinace vycházím uplakaná a vyděšená. Objednávám se do genetu v ČB.

Další týden jsme se tedy s manželem ocitli mezi mnoha dalšími páry na genetickém pracovišti. Sepsali se mnou anamnézu a poslali nás na genetický ultrazvuk. To bylo krásné. Vidět miminko takhle zblízka. Jakoby jsme si na něj už mohli sáhnout. Kopal mě mocně nožičkama, natahoval ručičky. Bylo to úžasné. Lukášek nebyl žádný stydlín. Naprosto bez rozpaků nám ukázal že je kluk se vším všudy. Manžel byl nadšený. Rozesílal natěšené SMS že máme kluka. Byl by samozřejmě rád i za holku, ale pocit, že bude mít toho pokračovatele rodu hned „napoprvé“ v něm vyvolal vlnu nadšení:) Mě to nepřekvapilo, vlastně jsem to věděla...

Samotná amniocentéza nebyla nijak traumatizující. Místní primář je úžasný doktor, komik, a má opravdu lidský přístup což se jen tak nevidí. Řekli nám, že většina závažných vad by byla patrná už na UZV a ten jsme měli v pořádku. Plodová voda byla čirá, průhledná, dokonce mi pár kapiček kápl na ruku abych věděla jak se tam miminko má.

V sobě jsem věděla že je všechno v pořádku ale přesto...

Následující 4 týdny byly děsivé. Ten strach a nejistota Vás sžírají. Potřeba řešit v sobě všechny možné i nemožné situace které mohou nastat. Je to nepříjemné. Strašlivé.

Jaký kámen mi spadl ze srdce když mi zavolali že je vše v naprostém pořádku a náš chlapeček se narodí zdravý!

Na oslavu jsem šla koupit první dupačky:-)

Piškotek

Tohle období je krásné. Přestalo mi být špatně, mám nový příval energie, svět je opět barevný. Začalo svítit sluníčko. Miminko kope jak fotbalista. Je to fajn. S miminkem jsme se domluvili, že tentokrát žádný odběr plodové vody nebude. Není potřeba. Výsledky dopadly dobře. Jsem moc ráda. Bála jsem se toho že to budu muset prožívat znova. Ale nemusím, vždyť já přece už poslouchám:-)

Někdy v 17-tém týdnu jdu na UZV ke svému doktorovi. Domluvila jsem se s miminkem že pokud nám bude chtít ukázat, jestli je holka nebo kluk, budu ráda, pokud ne, nebudu ho přemlouvat.

Neukázalo se. Můj doktor je rozumný a sám byl velmi pro když jsem mu řekla že si nepřeji aby tam “šťoural.“ Máme prostě stydlína:-)

Celkem se mi ulevilo. Já to vlastně ani nepotřebuji vědět. V sobě cítím holčičku, ale je mi to ták jedno. A manželovi taky. Tak proč nemít překvápko:-)

Trochu ale mě zlobí ten tlak okolí. Všechny vnoučata v rodině jsou kluci tak by si všichni přáli holčičku a já neustále křičím: „Mně je to jedno, já chci miminko. Jestli je to holka nebo kluk není podstatné, stejně ho miluju – a vůbec, proč bych nemohla mít dva rarášky?"

Ve svém nitru cítím holčičku, ale nechci se tomu poddávat. Opravdu to pro mě není důležité!

Šestý měsíc :

Lukášek

Blíží se Vánoce. Přípravy na miminko se začínají pěkně rozbíhat. Vybírám kočárek, autosedačku a podobné věci. Prostě se těším a zároveň trochu bojím – jako každá prvorodička. Lukášek se v bříšku pěkně protahuje. Není to žádný kopálista, spíš se tak protahuje ale je nám fajn....

Piškotek

Začíná trochu zlobit. Nebo spíš já? Nevím... Předěláváme byt. Já se stěhuju s Lukáškem k našim a Manžel dnem i nocí pracuje na rekonstrukci. Je to náročné. Jsem neustále na cestách. Lukášek už je velký drak a divočí, a já občas zapomínám že bych na sebe měla dávat větší pozor... vždyť přece nejde jen o mě. Miminko mi to dává dost jasně najevo. Začalo mi tvrdnout břicho. Bolavě. Nepříjemně. Až jsem měla vážně strach. Naši odjeli na dovolenou a já před jejich návratem vyšůrovala celý dům... Tak takhle ne, takhle by to nešlo...

Dobře tedy, musím zvolnit.

Omlouvám se..... Tisíckrát slibuju a tisíckrát se zase zapomenu. Ono to není tak jednoduché jako v prvním těhotenství. Člověk si prostě nemůže dát nohy nahoru a jen odpočívat. Víte to, děti moje oba, ale nedbáte... No musíme ten kompromis udělat všichni tři...

Byla jsem na návštěvě u sestřenice v Praze a jako dárek a překvapení jsem dostala 3D ultrazvuk. Byla jsem z toho celá rozpačitá. Miminko nám v předchozím vyšetření dalo jasně najevo že se nám „odhalit“ nechce a já to budu respektovat. Celý večer před usnutím jsem to s ním probírala. Že se nám ukazovat nemusí a byla jsem rozhodnutá doktorce jasně říct, že si nepřeji aby tam jakkoli šťourala. To ale nebylo třeba. Miminko se nám ukázalo v celé své kráse. Zcela bez ostychu a bez zábran.

Čekáme holčičku......

Výbavičku nevybírám. Mám spoustu věcí po Lukáškovi. Mám i kočár, ale stejně si myslím že ho nijak zvlášť nepotřebuji, máme přece šátky... Pokukuju akorát po látkovkách:-) No ona ta správná nakupovací euforie asi nejspíš dorazí.....

Rehana