Šťastný nový rok

Na Nový rok si spousta lidí dává svá předsevzetí, ohlíží se zpět za rokem, který právě skončil a přemýšlí, co asi přinese ten rok nový. Já si hned ráno vzpomněla na článek, který tu napsal Radek o tom, že předsevzetí si máme dát skutečně až v novém roce, protože se mění energie a na ledacos se budeme koukat jinak.

Já to teda viděla rozhodně úplně jinak - vzhůru nohama a ještě naruby a to vše v růžových barvách - z těhotenského testu se na mne usmívaly //. Za tu dobu, co jsme se o miminko snažili jsem vymyslela snad 100 a 1 způsob, jak to oznámím manželovi, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Prostě jsem jen nasadila přihlouplý úsměv, vtrhla do ložnice, rozsvítila a sedla si na postel a mávala manželovi před rozespalým obličejem tím pozitivním testem. Po 5 hodinách spánku a tak náhle vzbuzen na mne koukal co se děje, kde hoří ... Když jsem mu to vysvětlila, byl taky pěkně vykulenej, zmatenej a nadšenej, jako já. Pak jsme si sedli v obýváku a přemýšleli o tom, že budeme mít miminko a zasnili se. Člověk se v takovou chvíli kouká nejen do budoucnosti, ale taky se vrátí v myšlenkách zpět a zavzpomíná, co vše tomu předcházelo.

Snažili jsme se k nám přivábit miminko skoro 2 roky a za tu dobu jsme ušli opravdu velký kus cesty. Brala jsem jako samozřejmé, že jsem očišťovala své fyzické tělo a změnila svůj jídelníček, ale tím to tenkrát končilo. Na všech těch miminkovských webech, kam jsem chodila pro "moudra" mi ale furt něco chybělo. Až jsem objevila Vědomé mateřství a začala se na spoustu věcí koukat jinak. Četla jsem knížky, které tu holky doporučovaly, navštěvovala Povídání a postupně změnila své smýšlení o sobě, ostatních i světě. Jela jsem na seminář Poznání Ernestínky Velechovské, kde jsem si ledacos uvědomila a vyjasnila a po jehož absolvování jsem přestala jíst maso. Začala jsem pracovat na přijetí své ženskosti a učila se mít se ráda. Tohle vše se mnou prožíval můj manžel, a že to neměl vždycky jednoduché :o) Samozřejmě ho ledacos ovlivnilo, a ať už si to uvědomuje nebo ne, tak i změnilo.

Na prosincovém Povídání jsme si v meditaci zvali svá miminka a přestože jsem s tím nemívala nikdy problém, tentokrát zůstalo miminko na půl cesty a nechtělo se mu ke mně. Začalo se propínat do luku a naříkat, že sem dolů nechce, že je to tu vše moc těžké. Poprosila jsem tedy svého anděla, který tam byl se mnou, aby pro děťátko doletěl a snesl ho do mé náruče. Když se tak stalo, vysvětlila jsem miminku, že chápu jeho obavy, ale že tady má mne a tatínka a že mu se vším pomůžeme a že ho moc milujeme. Tím se miminko uklidnilo a dál už jsme se jen objímali, hleděli si do očí a vše už bylo v klidu. Hned po této meditaci jsem byla přesvědčená o tom, že na dalším Povídání už budu moci oznámit, že jsem těhotná, ... Ale postupem času jsem sama sebe přesvědčovala o tom, že si to jen namlouvám. A jak se ukázalo, člověk má věřit své intuici :o) Jsem si jistá, že ta meditace miminku pomohla v rozhodnutí, že už nadešel čas, aby k nám přišlo, že to spolu zvládneme.

Doufám, že některým z vás můj příběh pomůže načerpat novou energii, optimismus a snad i naději, že ti naši andílci najdou cestu ze svého obláčku sem k nám do našich milujících náručí :o)

Taky bych moc chtěla vyjádřit svou vděčnost a své díky holkám z VM, za vše, co pro nás děláte a jak moc nám pomáháte. Díky, díky a díky !!! :o) 

Kovalda

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.