Smrt mojí dcery obrátila můj život

Chtěla bych se s Vámi podělit o můj bolavý příběh. Je spousta věcí, událostí, které nás v našich životech ovlivňují, ať už jsou to příjemné či nepříjemné cesty. Já jsem se na tu nejdelší a nejbolestnější vydala v lednu 2008, aniž bych to tušila.

Otěhotněla jsem a úžasně si užívala mé první těhotenství, které bylo celé bezproblémové, až ke konci s menšími problémy, ale nic neobvyklého. O to větší šok pro nás byl, jak to celé skončilo. Při kontrole na utz se zjistilo, že naše miminko nežije, byla jsem ve 40.týdnu, tedy úplně na konci. Vše bylo tak neuvěřitelné jako v tom nejhorším snu. V den termínu porodu jsem porodila svoji první zdravou dceru, který se stal osudný pupečník..Aniž bych ji viděla nebo pochovala.

Porod byl proti tomu všemu, co mě teprve čekalo, opravdu hračka. Člověk to může znát z filmů, knih, ale když sám zažije šok ze ztráty dítěte, nemůže stále uvěřit. I mně dlouho trvalo, než jsem alespoň trochu začala věřit a vnímat, co se vlastně stalo.

Stále mám pocit, jakoby se mi srdce a celé tělo mělo roztrhat, takovou bolest prožívám. Ale přesto všechno věřím, že to nebyla nešťastná náhoda. Měla se nám stát, měli jsem si s manželem projít tímto šíleným obdobím. Za to všechno děkuji svoji dcerušce, která ač tak malinkatá, nás toho tolik naučila a otevřela pro nás úplně jiný svět. Zemřela u svoji maminky v bezpečí a obklopena láskou.

Věřím, že se nám vrátí její dušička, která tady měla tak náročný úkol a ten splnila. Její vyměřený čas skončil. Udělala z nás úplně jiné lidi, přetvořila naše vnitřní prožívání. Ukázala nám oblasti, o kterých jsme ani netušili a udělala z nás ohromně silné osobnosti v „obyčejném“ životě. Naučila jem se poslouchat své tělo, vnímat signály, poslouchat a naslouchat světu kolem nás.

Vše má nějaký vyšší smysl, který i když se snažíme pochopit, nikdy nepochopíme a naším jediným úkolem je přijímat.

Neustále se snažím přijímat a hledat to dobré, to, co mi pomůže. Moc bychom si přáli miminko, které nepřichází, ale asi ještě není ten pravý čas.

Doufám, že jsem alespoň někomu pomohla podívat se na svá trápení i z jiného úhlu pohledu.

Náš andílku moc tě milujeme, stále na tebe myslíme.

mami+tati

Simona