Račíte si zadudat?

Představovala jsem si, že mé druhé miminko bude spokojené, usměvavé a na rozdíl od toho prvního hodně spavé. Jó, představy máme pro to, aby mohly být tajfunem života rozmetány na kusy. Tu mojí rozmetal Theo celkem záhy. Tabulky s hodinami, které takové novorozeně za den naspí, se mi nepokrytě vysmívaly a já jsem byla ráda, když to náš mladý pán za 24 hodin se spánkem dotáhl alespoň na dvojciferné číslo. Vysvětlovala jsem mu, že spí jen polovinu času, kterou mu norma přiklepla, ale nebylo to nic platné. Nehleděl na pediatrické odhady a v noci se navíc budil co hodinu. Usínal v mém náručí. Říkala jsem si, že si tyto chvíle užiji. Třeba to je naposledy, co mám takové malé miminko. Theo si zase užíval u uspávání mého malíčku v ústech, který zdatně sál a běda, jak jsem ho vyndala. Dudlíkem jsem tajně opovrhovala a tak jsem i nadále polospala v nepřirozené pozici s vyvráceným zápěstím, nadlehčenou rukou a malíčkem opracovávaným do hladkosti zrcadla.

Až jednou pohár přetekl. Kombinace nespavce a dvouleté treperendy rozdrtila moje předsudky a tlak na mateřskou dokonalost a já jsem ho vytáhla. Bez studu, s ledovým klidem a hlavně s vidinou, že se třeba i jednou vyspím. Zafungoval jako knoflík MUTE  na našem přehrávači. Ticho, ticho, klid, klid….Dcera byla ze (svojí) zásady nedudlíkové dítko, tak mě snadnost vypnutí mručouna kouskem gumy v pusince velmi překvapila.

Dudlík se stal naším přítelem. Nejprve sloužil on, pak pomalu my. A to už se mi přestávalo líbit. Rok a půlletý chlapeček hovořící ve větách s dudlíkem v puse nebylo moje gusto. Měla jsem chuť s tím kusem silikonu skoncovat, ale držel mě strach, jak bez něj zvládneme naše uspávací rituály. Bylo mi pomoženo, protože jinak bych sbírala odvahu asi ještě několik měsíců.

Milou hrou osudu jsem se ocitla na přednášce Evy Joachimové o čínské medicíně. Když jsem se vrátila domů, s rozhodností hrdinky akčních filmů a s pohledem z očí do očí jsem Theovi oznámila, že ode mne už dudlíka nedostane. Ten večer mu ho ještě dal tatínek, ale od následujícího rána si náš mladý pán nedudnul. Vzal to lépe, než jsme všichni očekávali. První dva dny před usnutím kňoural, ale můj vnitřní klid a ujištění, že šidítko nebude ho doprovodil do říše snů. Rána bývala krušnější, protože byl zvyklý se povalovat v postýlce a najednou mu něco chybělo. Tak plakal a nevěděl, co je špatně. Manžel přišel na to, že je třeba mu zopakovat, že mu chybí dudlík a že ho nedostane. To mu osvětlilo jeho nepohodu, uklidnil se a po pár týdnech přešlo i toto.

A teď Vám, milí a vědomí rodiče, prozradím souvislosti, které mnou projely jako blesk a poslední puclík skládačky zapadl na své místo. Předem informuji, že děti (tedy hlavně jejich rodiče) s dudlíkama neodsuzuji. Rozumím, chápu, znám…jen si říkám, že jestli někdo z Vás potřebuje to pomyslné nakopnutí do sedýnky, aby se rozhodl s dudlací závislostí svého dítka skoncovat, toto by mohlo být ku pomoci. Tak, jako bylo mně.

Dle paní Joachimové se věc má přibližně takto. Na jazyku je koncový bod akupunkturní dráhy, která vede středem našeho těla zepředu. Na patře, tam, kam dosedá bradavka při kojení, nebo dudlík při dudání, je koncový bod druhé dráhy, která vede středem našeho těla zezadu. (přesně řečeno jde o moře jinu - Přední střední dráhu a moře jangu - Zadní střední dráhu)
Když se tyto dva body spojí, dojde k harmonizaci jinu a jangu - sjednocení protipólů. Zavládne klid a mír. Je to návykový a opojný stav. Pro dospěláky má paralelu v pohlavním splynutí, kdy se také spojuje pánský jang s ženským jinem. (kulantně řečeno, že?)

Silikonový dudlík, dráždící toto vzácné místo na patře, je synonymem gumového vibrátoru. Dítě si dudláním navozuje příjemný stav, jako jeho rodič onanií. (ufff)

Navíc se tento bod dá každodenním používáním předráždit do stavu vyhoření, kdy již přestává plnit funkci harmonizátora a už nikdy nebude fungovat tak, jak byl přírodou naprogramován.  Meditace s jazykem opřeným o patro pozbyde svůj smysl a mystická svatba boha a bohyně v těle se bude muset realizovat přes jiné čudlíky, než propojením drah za pomocí jazyka.

Miminka do dvou měsíců nemají akupunkturní dráhy ještě plně vytvořené, tak u nich toto nebezpečí nehrozí. Dudlání palce u větších dětí z hlediska čínské medicíny symbolizuje nerovnováhu jinu a jangu v těle a bylo by vhodné toto konzultovat se specialistou, který umí polarity doplnit či odčerpat tam, kde je to potřeba.

Tak, už jsem Vám to vyklopila. Snad jsou informace přesné. Nedělala jsem si zápisky, protože slova paní Evy se mi téměř vypalovala do mysli.
Nevím, jak článek ukončit. Chtěla jsem napsat nějaké uchlácholení, že i když Vašemu dudlajícímu dítěti dávno nejsou dva měsíce, je to v pořádku. Jen mám pocit, že to po předchozích odstavcích působí jaksi uměle. Závěr raději nechám na vás…

Dovětek: Autorka článku byla sama jako batole dudlíkovou královnou, vyžadující v pravé ruce "úžovej," v levé "modlej" a v puse ten jeden jedinej vydudlanej dudlík, aby usnula. Pak jednoho dne přiletěla vrána a dudlíky odnesla. Nechala za ně v mističce čokoládu a najednou šlo usnout i bez dudání. Vyrostla z ní poměrně vyrovnaná žena, které je práce s vnitřní energií vlastní, a k harmonizaci nepotřebuje žádné umělé pomůcky.

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru