Přišlo jaro

Po zimě vždy přichází jaro, to ví přeci každý a tedy i já. Všímám si prvních příznaků. Když se trochu oteplí, tak příroda o sobě dává znát a hlásí: „Za chvíli přijde jaro.“ Mezitím napadne sníh a příroda na nějakou dobu zase utichá. Po čase se na větvích, které vypadají na první pohled jako suché, začínají objevovat malé výrůstky. Další den je z nich už malý pupen, který každým dalším dnem roste a sílí. Když dosáhne plné velikosti a zralosti, praská, pak se místo něj objevují malé lístečky. A než se naději, strom bude osypán listy. Jaro po zimě je osvěžující a přináší velkou změnu. Obdivuji a užívám si přírody.

Teď takové jaro přišlo i k nám domů. I když jsem jej očekávala a věděla, že přijde (vždyť o sobě dávalo vědět), má první reakce vůbec není nadšení a obdiv. Jaro k nám nevešlo, ale vtrhlo, rozletěly se dveře a v nich stálo. Měla bych se radovat, mám velké štěstí, protože jara se mi dostává ve dvojím vydání a to najednou. Jen odstupuji od dveří a nechávám jej vejít. Jaro mi nedává ani chvilku na vzpamatování se z toho, že už je opravdu tady a na dlouhou dobu. Projevuje se hned v plné síle a nadšení. Všechny věci, které má sebou, odhazuje na podlahu a vtrhává do bytu prohlídnout si, jestli není něco nového. Když se ozvu, že takto tedy ne, dostane se mi odpovědi v jazyce, kterému sice rozumím, ale použité výrazy se mi opravdu nelíbí. Opět se ohrazuji, že takto ne! Tentokrát dostávám odpověď výstižnou, přesně odpovídající situaci, do které jsem se dostala. „Mámo, vždyť jsme v pubertě! 

Nějak se z toho nedokážu vzpamatovat, místo dvou školáků, kteří vždy po týdnu přijížděli, se ve dveřích objevili dva rozjívení puberťáci. Vypadají mnohem větší, starší a tak nějak cize. Jejich chování a mluva je stejná jako u všech těch výrostků, které jsem dosud potkávala a byla ráda, že je nemám doma. Kam se jen poděli mé děti? Občas neposlušné a odmítající, ale s možností se nějak domluvit. Teď je tu někdo, kdo má ve všem pravdu a je zcela nad věcí. 

Jaro – puberta, se k nám nastěhovalo a zůstane dlouhou dobu. Dostala jsem se do období, na které se asi nejde připravit, i když hodně vím a mám přečteno. Mé první setkání s ní u mých vlastních dětí je úplně něco jiného. Opět jen vědět nestačí. Teď budu žít s dvěma rebelujícími výrostky, kteří se ještě budou podporovat navzájem. Nastává mi období, kdy si budu moci na 100% vyzkoušet, jak moc zvládám být nad věcí a nebrat si nic osobně. Svým způsobem to bude krásné období, jen poněkud dlouhé a z mé strany rodiče asi dost bezmocné. 

Hanka P.

12.4.2009