Ponechejme si Ježíška

22.12.2011 15:06

Tvrdím, že neexistuje malých lží a že žádná lež není nevinná. Lež je prostě lež a poukazuje na naší neschopnost a strach čelit pravdě reality našeho života.  V mém světě však existuje jedna výjimka.

Ježíšek….

Nejprve jsem sama se sebou bojovala a musela jsem si vnitřně obhajovat, proč mám svým dětem vyprávět nepravdivý příběh o malém nemluvňátku, které je tak schopné, že nám neviditelně dopraví hromadu krásně zabalených dárků přímo pod stromeček. Pátrala jsem ve svých pocitech i hodnotách a přišla jsem k obohacujícímu poznání.

Nejprve jsem si ujasnila, že Ježíš je pro mne bytostí živou, zářivou a inspirativní. Vstoupil mi z vlastní vůle do života a vnímám ho jako velmi blízkého příbuzného. Nezastává tedy pro mne post mystické a možná i smyšlené postavy, která nám dává prostor ke každoročnímu materialistickému obžerství. Bytostně cítím, jak se mě jeho příběh dotýká a vnímám zvyšující se vibrace duchovního světa, které vyvrcholí o půlnoci Štědrého dne.
To, co se děje o vánočních svátcích v naší realitě chápu jako odraz duchovních pochodů, kterých se na druhé straně opony účastní naše duše. V období zimy, kdy jsme inspirováni, abychom šli do sebe a hleděli si našeho vnitřního světa, dostáváme dary.  Nejsou zabalené v krásných papírech a nejsou obvázané stužkou a přesto pro nás můžou být velkým zdrojem potěšení, radosti, štěstí a osobního vývoje. Pokud si jich ovšem budeme všímat… Jsou to dary nehmotné a je snadné je v návalu pohádek v televizi, návštěv, rozbalování balíčků a všudypřítomného cukroví přehlédnout.

Východ Půlnočního Slunce, jak se v jistých kruzích zrození Ježíše nazývá, je pro nás neobyčejným požehnáním shůry a když se otevřeme vlně světla se Sluncem - Kristem přicházející, poznáme pravou podstatu těchto svátků. Můžeme být obohaceni o novou úroveň uvědomění, soucitu a prožívání sounáležitosti s celou planetou.

A teď zpátky k dětem a nedotknutelnosti Ježíška. Jsem toho názoru, že děti – speciálně do 7mi let – potřebují zázraky a oživlý svět legend.  Jejich duše prahne po příbězích a pohádkovém prožívání. Pro ně je vlastně celý svět jedním kouzelným místem, ve kterém jako moudří a svrchovaní vládci kralují maminka s tatínkem. Nerozumí tomu, jak se z vody stane led, nedokáží si představit, jak drátem běží elektřina, ale přijímají tyto jevy jako přirozené. Zrovna tak může být přirozené, že dárky nosí malé nemluvňátko, pokud se s touto alegorií ztotožní rodiče. Hmotné dárky jsou symbolickým ekvivalentem darů duchovních, které každý ve svém životním vývoji dostáváme. A jestliže přijmeme, že Ježíš Kristus náš život obohacuje a inspiruje, není podvodem, když tyto dary zhmotníme do panenky či sady malířského náčiní a řekneme, že to je od Ježíška. Však Ježíš nemá jiné ruce, které by pro děti hračku vyrobily či zakoupily, než ty naše :)

Myslím, že stojí za to dětem prezentovat svět jako místo, kde se dějí zázraky a společně můžeme prožívat posvátnost tradic, které z nás dělají příslušníky tohoto národa. U nás tedy zákonitě nosí dárky Ježíšek. Letos jsem si u něj objednali i nazdobený stromeček, abychom si usnadnili práci a já už se nemůžu dočkat, až ti naši dva malí človíčci na Štedrý den poběží do obývacího pokoje ještě bosky a v pyžamkách, aby se podívali, jestli Ježíšek dodržel slovo a stromeček nám donesl. Představuji si jejich šťastné úsměvy, jiskřičky v očích a nadšené volání: „Maminkó, máme stromeček. Pojď se podívat.“  Sárinka bude skákat radostí a Theo začne zkoumat, jak jsou tam ty ozdoby pověšené a zdali odolají tlaku, tahu a úderu kladívka, které má téměř neustále po ruce.
Radost z večerního kouzla splněných přání bude také jistě téměř nekonečná a já vím, že z mé strany nepůjde o lež. Bude to dar mé duše jejich dětským duším. Nachystám prostředí tak, aby si mohly prožít závan nadpřirozena, které jen v nástinu odzrcadluje poklad, který nosí ve svém nitru a který, doufám, jednoho dne oba dva objeví…

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.

 

Zpět