Od plínky k umyvadlu

Ani nevím, jak se to stalo. Možná někdy a někde zapadlo úrodné informační semínko do zkypřené půdy mé kůry mozkové a...pak ve správnou chvíli vyklíčilo. Bez mé péče, zalévání a řekla bych snad i bez mého vědomí.

Náš umyvadlový příběh se nastartoval v momentě, kdy jsem přebalovala svého týdenního syna. Plenka byla suchá. Umyvadlo v bezprostřední blízkosti. Tyto dvě informace do sebe zapadly jak kostičky lega a já pak sama sebe vidím, jak beru malý uzlíček do náručí. Nasměruji ho v pozici klubíčka zadečkem nad umyvadlo a říkám: „Theo, udělej ččččč.“

A k mému obrovskému překvapení umyvadlo a bezprostřední okolí zkropil malý pramínek. Než jsem užasle poreferovala svému muži, že on se opravdu vyčůral, přibyla ve vymezeném místě i pěkná porce novorozeneckých „míchaných vajíček.“ „A vykakal!,“ dodala jsem s takovým údivem, jako by mi v umyvadle místo hovínek přistál meteorit.

Byl to zvláštní pocit. Zahřálo to. Jsme spiklenci. Ty jsi tak maličký a já zase veliká, a i přesto si můžeme porozumět. Nebo možná právě proto.

Jak jsem jednou okusila úlevu za své miminko, které má zadeček téměř neustále v čistotě, neumím přestat. Theo si na umyvadlový servis zvykl za 2 dny a několikrát denně ho (a také nás) testuje. Nehody jsou zanedbatelné a naopak, čím dál tím více se nám daří odchytávat i čuráni. Avšak stále máme rezervy a máme se kam zlepšovat. Vždyť se tu na světě společně sžíváme zatím jen necelý měsíc.

Někde jsem četla, že malé děti neumějí vylučování zadržet – nebo maximálně pár sekund. Mně se ale zdá, že Theo si počkat umí. Když jsme venku, nebo si nevšimnu jeho náznaků, pustí do plenky jen malý vzorek a pořádná nadílka se opět zrealizuje až do umyvadla. Že by náhoda? :-)

A teď to musím napsat. Sama pro sebe. Nejsem vyměšovací fanatik. Mým snem není celodenně suchá plenka (nebo žádná), ale spokojené miminko. Při dávném brouzdání - ještě v prvním těhotenství - po stránkách o Bezplenkové komunikační metodě (BKM) jsem si klepala na hlavu. Možná, že za to mohl nevhodně zvolený název, který zavání z určitého pohledu extremismem. Ditě bez plínky je v našich podmínkách alespoň pro mne náročná představa. Navíc v kombinaci s batoletem, které také vyžaduje hodně pozornosti a maminčino plné nasazeni. Přijatelnější se mi zda název, který znám z francouzštiny – přirozená hygiena dětí.

Naplnit základní potřeby mých dětí mi přijde přirozené. A až u druhého dítěte jsem přišla na to, že i pro vyměšování mu mohu poskytnout větší komfort, než látkové plínky a časté přebalování. Kam mě tato cesta s láskyplným vedením Thea zavede, Buh vi…ale zatím nelituji.

Pro praktikování přirozené hygieny miminek (zatím?) nemáme žádné speciální vybaveni, nemáme žádné odborné publikace ani populární knihy. Máme jen naše miminko a vůli ho při náznaku nepohodlí rozbalit a ve známe pozici mu povědět zázračnou formulku, která mu dává najevo, že se může uvolnit, povolit svěrače a zatlačit. Časově to není o moc náročnější než klasická metoda přebalování. Když Thea držím nad umyvadlem, vím, že pokud to nespusti do 20 sekund, vychytala jsem špatnou chvili a nic nebude. Takže jen pocvičíme nožičkama a zabalíme do suche plínky. Naopak pokud ho chci zabalit příliš brzy a on ještě nedokonal, co měl v plánu, dá mi svojí nespokojeností taktéž najevo, že potřebuje ještě chvilku podržet v klubíčku.

Jsem stále fascinovaná, jak bylo snadné se naladit na jeho rytmus a potřeby a s jakou lehkostí on tuto naši „hru“ přijal. Na druhou stranu si občas spílám, že jsem si sama na sebe ušila bič. Považuji se za docela línou osobu a výlety k umyvadlu 3x za noc mě stojí trošku sebekázně a přemlouvání, ale když vidím, jak se Theovi pokaždé uleví, posílám únavu k šípku a jsem rozhodnutá jít příště pochod ložnice-koupelna zase. Tu důvěru, kterou jsem od našeho nejmladšího člena rodiny dostala, totiž nechci zklamat.

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.