O třech bratrech a třech nesplněných úkolech

Byli jednou tři bratři. Měli malý domek po rodičích a v něm spolu žili, ale nedařilo se jim příliš dobře. Nejstarší Marek byl rolník, každý den obdělával pole, ale to, co vypěstoval, jen stěží stačilo na obživu pro všechny tři. Druhý bratr Jan byl pastevec, každý den od rána až do večera pásl své stádo ovcí, ale když pak směnil mléko a vlnu za peníze, neměli ani na oblečení. Poslední Tomáš byl dřevorubec. Tahal dříví z lesa a dělal z něho polena, aby měli lidé čím v zimě topit. Ale neměl ani koně, takže to byla těžká práce, a sami bratři kolikrát neměli čím přiložit do kamen.

Už začínal podzim, když se vrátili z trhu, kde se snažili prodat obilí, vlnu a dřevo. Sedli si ve světnici kolem stolu a vysypali na něj pár stříbrňáků, co utržili. Všem bylo jasné, že s tím přes zimu nevydrží. „Takhle to dál nejde,“ řekl nejstarší z bratrů, „musíme koupit víc polí, abychom se uživili.“ „A co když bude sucho a neurodí se?“ namítl druhý z bratrů. „Koupíme víc ovcí a budeme mít víc vlny.“ „Ale větší stádo už sám neuhlídáš a ovce ti můžou sežrat vlci, co pak budeme dělat?“ zeptal se třetí, nejmladší bratr. „Koupíme víc lesa a koně, budeme mít víc dřeva a když ho neprodáme, tak alespoň nebudeme v zimě mrznout.“ „To ano, ale co budeme jíst? Dřeva se nenajíš, „odvětili mu oba starší bratři najednou.

„Tak co tedy budeme dělat?“ ptali se bratři jeden druhého. „Otec vždycky říkával, že když budeme v úzkých, máme mít srdce otevřené a to nám cestu ukáže,“ řekl nejstarší. „Ale vždyť děláme svoji práci poctivě, dřeme od rána do večera, ale nemáme ani co jíst, to není zrovna spravedlivé,“ řekl Jan.

„Půjdu zítra do města. Nemůžeme odejít všichni najednou, a tak půjdu jenom já, jsem z nás nejstarší. Snad se mi povede zjistit, zda je lepší koupit pole, nebo víc ovcí, nebo koně a les,“ řekl Marek a na druhý den se vydal do města.

Chodil po městě několik dní a ptal se lidí na tržišti. Každému vyprávěl, jak každý z bratrů chce koupit něco jiného a jak nevědí, co je správné. „Jdi za králem, je moudrý a řeší v našem království každý spor,“ říkali mu. Marek ze začátku neměl odvahu, s bratry se přece nehádali, a tak nechtěl krále obtěžovat, ale když už mu to řekl několikátý kupec, rozhodl se za králem zajít. „No co, v nejhorším mě nechá vykázat z hradu pryč,“ říkal si. Král ho ale ochotně přijal a ptal se ho, jaký spor má se svými bratry. „Každý z nás poctivě pracuje celý den, já na poli, druhý bratr na pastvinách a třetí v lese, a přesto se neuživíme. Už nevíme, co máme dělat. Každý z nás navrhuje něco jiného, ale nevíme, kdo z nás má pravdu. Otec nám vždy radil, abychom měli srdce otevřené, ale zdá se, že to nestačí. Králi, žádám tě, znáš-li odpověď, řekni nám, kdo z nás má pravdu, co máme udělat,“ prosil krále Marek. „Dobře, zavolej své bratry. Pomohu vám, ale musíte každý splnit jeden úkol,“ řekl král.

Marek se vrátil pro bratry a řekl jim, co se u krále dozvěděl. Druhý den ráno předstoupili všichni tři před krále. „Mám pro každého z vás jeden úkol. Když je všichni splníte, pomohu vám. Když ne, trest vás nemine,“ řekl král.

„Ty, Marku, jsi o sobě vyprávěl, že celý život pěstuješ obilí. Žně jsou už dávno u konce a rolníci z celé země do mých sýpek svezli všechno obilí. Přeber ho, vyber to nejlepší z nejlepších a nech z něj namlít mouku. Z mouky pak nech upéct koláče, které mi ještě večer doneseš. Mám rád teplé koláče před spaním.“

„Ty, Jane, prý ovce na pastvinách vodíš. Vezmi si tohoto mladého psa a musíš s ním sám celé mé stádo uhlídat a ani jednu ovečku neztratit. K tomu musíš všechny ovce ostříhat a z vlny mi nechat do večera udělat teplou vestu. V noci je už zima a chci se s ní zahřát.“

„A ty, Tomáši, se prý umíš sekyrou v lese ohánět jako nikdo jiný. Vezmi si tohoto koně a přivez mi ty největší stromy z mého lesa. Ty pak rozštípej, ať mám čím na noc zatopit. Rád pozoruji plameny ohně v krbu a praskání dřeva, když usínám,“ řekl jim král a propustil je. Bratři se rychle rozutekli, aby do večera své úkoly splnili.

Když slunce zapadlo za obzor, král si bratry opět k sobě zavolal. Marek před něj předstoupil a položil mu k nohám ošatku ještě teplých koláčů. „Vezmi si, králi, a ochutnej, jaké jsem ti nechal upéct posvícenské koláče,“ řekl Marek. Ale král se na něj obořil: „Ty se mi opovažuješ nabízet koláče z toho nejhoršího obilí? Správce sýpek mi řekl, že jsi obilí přebral, ale že jsi na koláče použil to nejhorší. A z toho si teď dovoluješ svému králi nabízet koláče?“ zvolal král rozzuřeně. „Ano, králi,“ odpověděl Marek. „Všechno obilí, co rolníci z polí přivezli, jsem přebral a roztřídil. Lidé říkali, že jsi moudrý, a moudrý vladař by nikdy nesnědl to nejlepší zrno. To se nechává, aby vydrželo zimu a na jaře se z něho hodně urodilo. Ze špatného by se neurodilo a tvůj lid by měl hlad. Než mě budeš chtít potrestat, ochutnej alespoň jeden koláč. Pekla ho Anička z vedlejší chalupy a myslím, že lepší jsi nikdy neokusil. Peče je totiž s láskou,“ dodal ještě Marek. Král tedy ochutnal a musel uznat, že tak dobré koláče v královské pekárně neumí.

„Dobře, úkol jsi splnil, ale co tvůj bratr Tomáš?“ zeptal se král. „Dal jsem mu úkol ty největší stromy z lesa přivézt a naštípat, ale on přivezl jen malé a pokřivené stromky, co se hodí snad poddaným do kamen,“ tvářil se zle král. „Ano, králi,“ řekl Tomáš. “Dal jsi mi jen jednoho koně, kterého bych velkými stromy strhnul. Navíc správný hospodář pokácí nejdříve ty malé pokroucené, aby ty velké měly místo a mohly být ještě silnější. Jedině tak budeš mít les, který odolá i silným vichrům a sněhu a bude domovem pro spoustu zvěře. Dřeva jsem navozil dost, že s ním celou zimu vystačíš.“ Král pokýval hlavou, protože tolik dřeva před zimou opravdu ještě nikdy neměli. A chtěl se zeptat i třetího bratra, jak úkol splnil, ale ten tam nebyl. Král se zamračil a řekl: „Váš třetí bratr Jan mi měl na noc přinést vestu na zahřátí, ale není tu. Úkol tedy nesplnil. Ráno přijdete všichni tři a já vás potrestám.“ Udeřil holí o zem a odešel.

Ráno opět předstoupili bratři před krále. Jan doběhl na poslední chvíli a podává králi jen půlku vesty. „Kde jsi byl? Měl jsi mi večer přinést vestu na zahřátí a ty přijdeš a ráno a máš jen půlku.“ „Ano, králi,“ odpověděl Jan. „Celý den jsem hlídal tvé obrovské stádo ovcí, ale nemohl jsem je ostříhat, noci už jsou chladné a ony by ti uhynuly. Udělal jsem ti proto vestu ze své vlny, kterou jsem na trhu neprodal. Ale neměl jsem jí dost, proto jsem přinesl alespoň půlku. Snad se zahřeješ dřevem, co ti můj bratr do krbu připravil,“ řekl Jan. „A proč jsi přišel až ráno?“ ptal se král. „Tvůj mladý pes by stádo sám neuhlídal a v noci by ti ovce potrhali vlci. Musel jsem s ním tedy zůstat až do rána a stádo hlídat.“

Král se usmál: „Dobře jste si vedli. Vážím si těch, kteří myslí i na ostatní a dělají svoji práci srdcem, proto vám pomohu. Ty, Jane, dostaneš celé stádo mých ovcí, které jsi v noci uchránil před vlky a k tomu i toho mladého psa, aby ti pomáhal. Ty, Tomáši, budeš správcem mých lesů a budeš se starat o to, aby byly plné velkých a silných stromů, které budou domovem pro naši zvěř. Vezmi si koně, který ti včera pomáhal, ten tě bude vozit, abys celé panství rychle projel. A z tebe, Marku, udělám správce mých sýpek, protože vím, že jsi dobrý hospodář,“ řekl král.

„Víš, králi,“ řekl nesměle Marek, „já si vážím tvé nabídky, ale když bratři zůstanou u tebe na hradě, tak já bych se rád vrátil domů, do naší chalupy. Při tom hledání jsem si uvědomil, že pěstovat obilí má smysl, jen když z něho umí šikovné ruce upéct chleba nebo koláče. A ty nejšikovnější má Anička. Chtěl bych s ní u nás doma hospodařit, snad se nějak protlučeme.“ „Dobře, sám sis vybral, a proto ti přenechávám královská pole kolem tvé vesnice. Hospodař na nich a doufám, že mi se svou Aničkou přinesete svatební koláče. Ať se vám všem daří. Když budete dělat svoji práci s otevřeným srdcem, vždycky se vám dobře povede,“ řekl král, položil si ruku na srdce, lehce se uklonil a odešel.

Autor: Radek