Na cestě k plně prožívanému ženství

Vše v podstatě začalo v době, kdy jsem měla 5 let. Moje máma se hodně přátelila s jednou svou sestřenicí, naše rodiny se vídaly na Vánoce, svátky, narozeniny, podnikaly společné výlety apod. Sestřenice má dvě děti – dceru a syna. Na její dceru si tolik nevzpomínám, byla o 14 let starší a měla své zájmy. Mnohem více času jsem trávila s jejím bratrem Kájou. Ačkoliv nás dělil věkový rozdíl 10 let, měli jsme k sobě nějak blíž. Když mi bylo právě těch 5 let, Kájovi bylo 15. Přišla na něj puberta se vším všudy. Je pochopitelné, že jej více začala zajímat děvčata, a že pocítil touhu je blíže poznávat a dokonce se s nějakou dívkou tělesně sblížit. Ale proč si k tomu musel vybrat zrovna mě???

Při jedné návštěvě, kdy byli dospělí zabraní do rozhovoru, mě Kája odvedl do svého pokoje. Na tom nebylo pro nikoho nic divného, často jsme si spolu hrávali. Tenkrát rozhodl, že si zahrajeme na dospělé. Dokázal mi to tak přednést, že jsem nic nenamítala, vnímala jsem to jako hru a ochotně se svlékla. Nevnikl do mě, přál si, ať jej pevně sevřu stehny. Naprosto jsem tehdy netušila, na co si to hrajeme, a proč potom Kája „čůrá“, a proč se chová jinak, než ho znám??? (Byla jsem v této oblasti naprosto nepoučená, moji rodiče se se mnou na toto téma nikdy nebavili, bylo to prostě tabu.) 

Naši hru jsme si zahráli celkem 5x … Pak zřejmě Kájovi došlo, co udělal a víckrát mi nic nenabízel. Já na tuto hru také zapomněla… Naše rodiny se dále stýkaly a my spolu byli také v kontaktu. Dokonce, když se Kája dostal na vysokou školu a bydlel v jiném městě, psali jsme si. Psal mi také z vojny. Brával mě na různé výlety nebo do kina. Měl mě rád a já jeho. Vnímala jsem ho jako svého staršího bratra a on mě jako mladší sestru. Mnoho lidí tento náš krásný vztah obdivovalo.

Když jsem měla 13 let, jedné mé sestřenici se narodilo miminko. Bylo to po delší době první miminko v naší rodině. Ze sestřenice se stala nádherná maminka a já jsem tehdy toužila mít jednou taky takové miminko a být takovou mámou jako ona. Avšak něco mě uvnitř hlodalo a říkalo mi: „Ne! Ty nikdy nebudeš maminkou a nikdy nebudeš mít děti!“ Hrozně jsem se tím trápila a toto trápení jsem dlouho nosila v sobě. Myslela jsem si, že kvůli hrátkám s Kájou nebudu moci mít děti. Bylo to naivní a scestné, ale tenkrát jsem to tak cítila a velmi mě to bolelo. Neodvažovala jsem se o tom s nikým mluvit, věděla jsem, že musím zachovat vše v tajnosti, ale má obava, že nebudu moci mít děti, byla přece jen silnější. Svěřila jsem se svým trápením mámě, avšak má slova nebyla správně pochopena, mámě nedošlo, co se mezi mnou a Kájou tehdy stalo a můj strach, že nikdy nebudu maminkou, považovala za blbost. Tak jsem se trápila dál … až čas vše opět zasunul hluboko do paměti. Nadále jsem se stýkala s Kájou a celou jeho rodinou, navštěvovali jsme se jako dříve.

K dalšímu zlomu došlo, když mi bylo 22 let. Začala jsem tehdy chodit se svým současným manželem. V tu už jsem naprosto přesně věděla, jak děti přicházejí na svět (ačkoliv ne od svých rodičů), jaké to je, někoho milovat, toužila jsem po dětech a věděla, že jednoho dne k nám přijdou. Žádné strachy, obavy, byla jsem zamilovaná a užívala si to. Jenže stav zamilovanosti netrvá věčně. Jednou všechny vzpomínky z dětství musely zákonitě vyplavat na povrch. Problémy v oblasti sexu se dostavily a já zprvu vůbec netušila proč. Sex byl najednou pro mě odporný, nechutný, nepříjemný, nedokázala jsem se uvolnit a byla jsem naštvaná, že partner nemá s dosažením orgasmu problém a já ano. Odpověď ke mně přišla za necelý rok, seděla jsem s jednou kamarádkou ve studovně a ona tam s sebou měla několik časopisů o oblasti psychologie. Zaujal mě obrázek na jednom časopisu, tak jsem se zeptala, jestli se můžu na něj podívat. Vzala jsem časopis a začala listovat. Samozřejmě, že jsem narazila na článek, v němž byl popsán příběh dívky – velmi podobný tomu mému (dívka zneužívaná v dětství svým straším nevlastním bratrem). Srdce se mi rozbušilo, polilo mě horko, musela jsem na chvíli odejít na záchod, abych se z toho vzpamatovala. Všechny „zapomenuté“ vzpomínky z dětství se mi začaly jasně vybavovat, jako kdybych se dívala na nějaký film. Všechno se mi připomínalo. Nebyla jsem schopná se dále soustředit na učení, tak jsem se sbalila a šla domů…

Říkala jsem si, přímo jsem křičela, že mě využil jako nějakou „hadru na podlahu“. Prostě pocítil tělesnou potřebu si to vyzkoušet a taky věděl, že já to neodmítnu, tak šel do toho. Zneužil moji nevyzrálost, naivitu, … To mě na tom všem bolelo ze všeho nejvíce. Takové ponížení! Probrečela jsem mnoho nocí a taky dní. Můj problém v sexuální oblasti to zatím neřešilo, ale znala jsem příčinu. Dlouho jsem nevěděla, jak to říct svému příteli, a vůbec jestli to pochopí. Ještě stále jsem bojovala s předsudkem, který jsem získala doma, že sex je tabu a s nikým se o tom nemluví. Musela jsem se hodně přemáhat, než jsem toto téma nakousla. Naštěstí měl přítel pochopení a snažil se mi pomoci. I pro něj to jistě bylo velmi těžké, náš intimní život byl na bodu mrazu, ale společnými silami jsme toto těžké období překonali a nakonec našli způsoby, které vyhovují nám oběma. Svému manželovi musím poděkovat také za to, že mě naučil se uvolnit a mluvit o svých problémech bez studu. Vždy byl trpělivým posluchačem. 

Káju jsem od doby, kdy jsem odhalila příčinu svých problémů, vůbec nechtěla vidět. Nenáviděla jsem ho za to! Nezvedala jsem jeho telefony, neodpovídala na sms zprávy, přestala se stýkat s jeho rodiči. Všechny vazby jsem přetrhala. Zpočátku se divili, co se děje a já to různě zametala pod koberec. Nebylo to jistě nejlepší řešení, ale já jsem tehdy nic jiného udělat nedokázala. Nakonec přišel další zlomový okamžik, kdy mě máma při jedné výměně názorů řekla, že její rodiče měli mnohem krásnější manželství, než máme my, protože nebylo postaveno jenom na sexu. (Máma se mnou o otázkách sexu nikdy nemluvila, ale výroky o tom, že se dnešní mladá generaci zajímá jen o sex, byly u ní celkem časté.) Byla to rána, kterou jsem nečekala. Navíc od mámy. Napomohlo to však k tomu, že jsem o celé záležitosti nakonec řekla tátovi, který byl přítomen našemu rozhovoru. Konečně mě někdo vyslyšel a byl ochoten pomoci. V tátovi jsem nalezla velkou oporu. Díky němu jsem nalezla cestu také ke Kájovi. Táta byl schopen velmi citlivě nám oběma připravit půdu pro naše první setkání. I když to trvalo dobrý rok, než všechno proběhlo. Tyto věci chtějí čas, abychom si mohli v sobě všechno uspořádat a načerpat potřebnou sílu.

Je tomu již sedm měsíců, co jsme s Kájou opět v kontaktu. Kája je teď čerstvě ženatý, také si prošel strastiplnou cestou, ale nalezl velmi sympatickou partnerku, s níž jsem si padla do oka hned při prvním setkání. Už vím, že všechno, co se stalo, se stát mělo, abychom se dokázali zbavit mnohým předsudků pěstovaných po generace, nalézt v sobě to pěkné, být k sobě tolerantnější a umět vytvořit mezi sebou kvalitní vztah. Už se necítím jako nějaká zneužitá oběť, dokázala jsem Kájovi „radikálně odpustit“ a mám jej ráda. 

Máka