Jak sudoku našlo ztraceného sourozence

Pozn. V diskuzi jsem slíbil logickou pohádku. Tak tady je, pohádka určená POUZE pro matematiky, logiky a milovníky sudoku.... teda jestli to je ještě pohádka :-)

V malé chaloupce na samotě v horách žilo devět sourozenců. Už odmalička neměli rodiče, a tak si museli ve všem pomáhat. Život v horách byl těžký, proto byli rádi, že mají jeden druhého. Každý z nich byl jiný: jeden hubený, druhý baculatý, ale každý z nich byl pěkné číslo. Celé dny hráli různé hry. Běhali po loukách, sčítali se, dělili a násobili mezi sebou. Vždycky řádili celý den a výsledek stál za to. Ale občas se jim stávalo, že to prostě nevyšlo. „To není možné, kde jsme udělali chybu?“ ptali se jeden druhého.

Jednou na cestě pod lesem zahlédli starého poustevníka. „Stařečku, stařečku, pojď si s námi hrát, ať nás není pořád lichý počet,“ volala na něj čísla. „Ale kdepak,“ odpověděl stařeček. „Já už jsem na ty vaše hry starý.“ „My ale někoho potřebujeme, některé hry nám nejdou, ať se snažíme sebevíc.“ „Já vím,“ odpověděl stařeček, „vždyť vám jeden sourozenec chybí.“ „A kde ho najdeme?“ ptala se čísla. „Nevím. Váš poslední sourozenec vlastně je a není, žije někde v ústraní. Všichni se mu vždycky smáli, že je nula a že nemá žádnou hodnotu. Když si s ostatními hrál na násobení, tak jim to vždycky zkazil. A oni mu to měli za zlé, přitom to bylo správně. Tak odešel a nikdo neví kam. Až ho najdete, tak teprve potom budete opravdu všichni a všechny vaše hry budou mít správný výsledek,“ řekl stařeček. „Půjdeme ho hledat,“ rozhodli se všichni sourozenci. „Vydáme se do města a budeme se ptát, jestli ho někdo neviděl.“ Poděkovali stařečkovi a běželi zpátky do chalupy připravit se na cestu.

Stařeček na ně ještě volal: „A nezapomeňte, co vám říkali vaši rodiče, že máte největší hodnotu, když jste spolu. Tak se nikdy nesmíte rozdělit.“ 

Hned druhý den se všichni vydali do města hledat posledního sourozence. Ptali se, kde mohli, ale nikdo o něm nevěděl. Když už obešli město skoro celé, našli jednoho kupce. „Nevíte, kde máme posledního sourozence, říkají mu Nula,“ ptala se ho čísla. „Ano, když jsem začínal, tak jsem ho tu vídával, ale žádný obchodník ho nevidí moc rád, a tak jsem byl šťastný, když odešel, ale nevím kam. Zeptejte se kouzelníka, ten vám ho třeba pomůže najít,“ řekl kupec. A tak se čísla vydala za kouzelníkem. „Pomůžete nám najít našeho posledního sourozence?“ prosila u něj čísla. „Uvidíme. Je z vás sice nejbaculatější, ale protože je a zároveň není, tak se snadno přehlédne. Jestli ho chcete najít, tak mám tady takovou hru. Říká se jí sudoku.“ A vytáhl z knihovny starý zaprášený svitek. „Stoupejte si vždycky takto do čtverců, ať pak všechny součty ve sloupcích i řádcích jsou stejné, a počítejte, kolikrát to dokážete. Toto kouzelné číslo vám pak pomůže najít posledního sourozence. Bude tam schovaný několikrát, ale na konci ho určitě najdete.“ řekl kouzelník a čísla se zaradovala. „Tuhle hru jsme ještě nehráli. Sčítání je prima, to by nás mohlo bavit,“ volala čísla. A tak si sourozenci hráli a hráli a pokaždé si stoupli trochu jinak, ale vždycky jim to vyšlo. Bylo to skvělé a všichni se u toho hodně nasmáli. Na konci, když už nikdo nevěděl další kombinaci, kouzelník celkový počet napsal na kus papíru. To kouzelné číslo bylo přesně 6 670 903 752 021 072 936 960 her. A opravdu, když se pak všichni podívali na konec, našli tam svého posledního sourozence Nulu. Všichni se vítali a radovali a řekli si, že už budou navždycky spolu, protože jedině tak mají jistotu, že jim už vždycky v životě všechno vyjde. 

A jaký je tedy logický výsledek pohádky?

Každý hledá svoji hodnotu. Chceme, aby naše hodnota byla co největší, ale přitom chceme být pořád jedničky. A stejně má každý někdy pocit, že ostatním jen kazí hru a připadá si jako nula (násobení a dělení nulou opravdu nedává moc smysl – pozn. autora) a je v něčem poslední. Ale to může být právě skvělá příležitost si svoji hodnotu uvědomit. Bez nuly půlka her nedává smysl, nuly s jedničkami vládnou světu a až teprve nuly na konci zvedají pořádně hodnotu .... třeba účtu :-)   

Teď se jen bojím, abych v té pohádce neudělal nějakou logickou chybu :-)

Autor: Radek