Jak jsme rodili na dálku

Jsme s manželem v Praze. Je hezký, klidný večer, úterý 6.1.

Asi v půl jedenácté si všimneme sms zprávy, kde stojí: Buďte se mnou! Ha!, projde námi oběma vlna vzrušení. Díváme se na sebe beze slova, víme, co to znamená.

Hanka bude rodit, stane se matkou! Je to trochu dříve, než si všichni mysleli, ale jedna roztomilá dušička se rozhodla a chystá se na svět.

Nelenili jsme, zapálili si svíčku a šli do meditace. Ladili jsme se na své duchovní srdce, na anděly a duchovní bytosti, abychom se skrze ně mohli zkontaktovat s nastávajícími rodiči a miminkem, a podpořit je na dálku.

Byl to krásný zážitek, najednou jsme se přemístili v prostoru a byli jsme tam s nimi. Na porodním sále v Brně. Vciťovali jsme se do jejich pocitů, vnímali jejich energii, sílu a odhodlání. Prosili jsme, ať všechno proběhne ku prospěchu všech zúčastněných. Ať maminka vnímá své tělo, ať se na něj s důvěrou spolehne, ať je i tatínek naladěný na miminko, ať je jejich začátek nového života krásný a radostný.

Posílali jsme jim, tak jak jsme to v tu chvíli uměli, lásku a energii. Šlo to hladce a rychle. Procítili jsme si celý porod a pak jsem viděla Aniččiny vlásky v porodních cestách a … byla venku.

Byli jsme dojatí.

Je to úžasné si takhle na dálku prožít porod.

Poděkovali jsme za tento zážitek, za možnost být v tak významný okamžik s našimi blízkými a pomalu jsme vyšli z meditace. Když jsme po chvilce otevřeli oči, došla nám zpráva, že Anička je na světě.

Nevím, na kolik nás mohli vnímat, ale vím, že se spojily síly pozemské i ty z vyšších sfér, aby se mohl narodit další človíček a přinést na Zem svoje světlo.

Autorka: Lucia