Dokonalost

Po přečtení článků na webu Vědomého mateřství nejedné mamince přijde, co všechno dělá špatně a co všechno musí, aby byla dokonalejší. Ale mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná je, že dokonalosti nedosáhnete. Ta dobrá zpráva je, že dokonalosti nedosáhnete, protože už dokonalé jste, s tím co víte i s tím co nevíte.

Mějte jen oči otevřené a uši nastražené, učte se od života, radujte se z něj, prožívejte ho naplno. Kdybyste neměly své chyby, neměly byste se tu co naučit a nebyly tu a tím pádem by si vás ani vaše děti nevybraly. K dokonalosti patří i umění přiznat chybu nebo uvědomění si, že něco neumím. 

Všichni se snažíme dokazovat svojí dokonalost, protože se uvnitř cítíme nedokonalí a podle toho, jak se k nám naše okolí chová, usuzujeme na naši vnitřní hodnotu. Ale tu máme pořád stejnou, bez ohledu na to kdo jsme, co děláme nebo máme. 

Jak může taková hra na dokonalost vypadat? Přijdu unavený a naštvaný domů. Vím, že bych měl být před svými dětmi pořád veselý a příjemný. Jedna cesta je, že to překonám, potlačím emoce a budu se přetvařovat. Dítě to stejně vycítí a naučí se z toho, že emoce se mají potlačovat. Druhá je, že ukážu svojí „nedokonalost“ a přiznám, že jsem z práce naštvaný a tedy, že budu asi nepříjemný i doma. Ujistím děti, že za to nemohou a vyřeším si svoje emoce tak, abych ostatním neublížil a sám jsem došel pochopení, co mi to mělo říct. 

Poznáte, která cesta je dokonalejší?

Autor: Radek