Dítě je mým učitelem

Můj život dostal očekáváním a narozením dítěte zcela nový rozměr. Nejprve jsem se těšila z přítomnosti toho malého človíčka v mém těle a postupně jsem se snažila připravovat se na naše společné soužití po porodu. Představy jsem měla všelijaké, nebyly nijak konkrétní, v mé mysli se mi zobrazovaly spíše obrazy – jak jdeme spolu na písek, jak chodíme na procházky, jak vedu syna poprvé do školy, jak jej učím novým věcem apod. Nevím proč, ale ve svých představách jsem si jej zobrazovala jako pasivního příjemce mých podnětů, prostě jen jednostrannou komunikaci, která bude vycházet ze mě.

Po narození Vojtíka mé představy začaly procházet velkou proměnou, zjistila jsem, že naše role budou jiné, než jak jsem si původně myslela. Tehdy mě vůbec nedocházelo, že se i já stanu žákem a můj syn bude mým velkým učitelem. V představách jsem viděla sebe jako toho, kdo své dítě někam vede a učí. Teď mi dochází, co jsem všechno narozením Vojty získala, co všechno se stále a stále učím.

Učila jsem se trpělivosti, téměř bezmezné trpělivosti při uspávání, přebalování, při nočním vstávání a kojení. Nyní procházím zkouškami trpělivosti při vysvětlování téhož několikrát denně, při odpovídání na otázky proč?

Učím se toleranci, či respektu k druhým, k mému synovi. Vidím, že nikdo není dokonalý. Učím se přiznat si vlastní chybu, omluvit se a být také shovívavá k chybám druhých. Učím se hledat cestu ke kompromisům. Učím se čekat, když něco nevyjde napoprvé, tak jak jsem si představovala.

Učím se důslednosti, především u sebe. Jsem několikrát denně nabádána, abych si ujasnila, co vlastně chci, abych dodržela to, co jsem před chvílí řekla. Vojta slyší všechna má slova a vidí všechny mé kroky a podle toho také jedná. Učím se díky němu vytvořit si jasný pořádek a systém.

Učím se dětské hravosti a fantazii, učím se koukat na svět dětskýma očima, učím se smát z maličkostí, učím se radovat a být naprosto svá, neohlížet se na to, co dělá druhý a jak vypadá, prostě si užívat toho, co právě teď prožívám. Učím být zdravě sebevědomá a snažím si sama sobě věřit. Učím se pochopit, jakou má hodnotu.

Učím se milovat, poznávám pouta mateřské lásky, skrze lásku k mému synovi jsem k mému prvotnímu překvapení našla také cestu ke svým rodičům. Mateřství mi umožnilo vidět své rodiče jinýma očima, pochopit jejich obětavost a porozumět jejich vztahu ke mně. Přehodnocuji také svůj vztah k manželovým rodičům. Změnami prochází náš vztah s partnerem.

Jsem ráda, že se nevyplnila má původní představa o jednostranné komunikaci, ale že naše komunikace má mnoho rovin, takže všichni stále objevujeme něco nového, dostáváme pořád nové učební materiály. Je to krásné, je to dobrodružné, někdy celkem náročné (to ví každá máma), ale stojí to za to, jsem ráda, že tomu tak je!

Máka

Diskutovat o tomto příběhu můžete v našem diskuzním fóru.