Katko, díky za odpověď. Já měla pocit, že tady ta duše ani nikde není okolo. Nebo ještě jinak - já měla pocit, že ta duše vibruje nesmírně vysoko. Vyloženě, jako bych zachytávala anděla a to už muselo být, abych ho teda zachytila! Vím, že duše v meziprostoru vibrují vysoko, ale toto bylo něco mimořádného. Přišlo mi to divné, nicméně jsem nad tím moc nepřemýšlela - holt je to anděl, co na tom? Jenže pak se přestalo tělíčko vyvíjet - nejspíš nedošlo ani k srdeční akci. To, že nemám žádný smutek z toho, že jsem potratila, si vysvětluju tím, že jsem to prostě od začátku nevnímala příjemně. S první dcerou bylo vše úplně jiné. A taky si říkám, že jsem se třeba naladila na svého anděla, vůbec ne na duši mimíse. No, je to zvláštní. Myslím, že i kdybych se snažila na tu "potracenou duši" podívat, stěží by se mi to podařilo teď, když se mi to nedařilo před tím. A to jsem byla v době "těhotenství" dokonce na meditačním semináři u Ernestíny :-). Ale zkusit to můžu.