Milá Jani,moc Ti děkuji za báječný příspěvek.Jsem moc ráda,že jsi našla odvahu mi to všechno napsat. Jsem vděčná za trochu toho "jiné pohledu", tedy pohledu člověka, který si tím prošel a skutečně ví,jak se cítím, co prožívám. I Hanka P.si něčím podobným prošla, ale -teď se omlouvám všem ostatním zúčastněným- od Tebe jsem to nějak více pochopila. "Ti ostatní"-promiňte, že vám tak říkám-mě zase pomohli k tomu, že...Zkrátka, mám pro Tebe i ostatní,kteří se zapojili do diskuze, vzkaz, že tento víkend jedu do Brna na seminář k Ernestíně. Sice se toto moje počínání nesetkalo s ovacemi u manžela-ani jsem je nečekala. Ale prosadila jsem si to. Pro něj to znamená,že bude hlídat celý víkend Adámka sám a mě uvidí jen ráno a večer. Vzhledem k tomu,že se k němu "natrvalo" stěhujeme do Brna příští víkend, se opravdu tato moje spanilá jízda zdá trochu jako výkřik do tmy. Ale nedá se nic dělat. Jiný seminář u Ernestíny na obzoru není... Takže ještě jednou děkuji, Jani, za citlivé povídání.