Milá Terezko,přečetla jsem si Tvůj postřeh o smutných očích. Budu se opakovat,ale jsi opravdu výjimečně nadaná předávat svoje myšlenky,pocity a postřehy nádherným jazykem.Člověka to zasáhne u srdíčka a hlavně ho to donutí se zamyslet sám nad sebou. Zda skutečně nedělám stejnou chybu,jako jiní rodiče. Z chyb se dá poučit,ale šrám na dětské dušičce už zůstane. Jsem moc ráda,že jsme Tebe a Sárinku mohli potkat. Myslím,že jste do našich životů vstoupily v pravý čas. Hodně sil do dalšího psaní.