Ahoj Terezko, tvou odpověd jsem si četal znova a znova a vždy nacházela něco nového...jak moudrá a krásná slova! Daly mi novou naději a víru v sebe a moc za ně děkuji.
Uvědomila jsem jak píšeš hned v prvním odstavci, že se snažím mít věci pod kontrolou - což může být určitá nedůvěra k životu, co přináší....Na stránkách vedomisrdce jsem si našla meditaci přímo určenou na tento měsíc, kde se má člověk soustředit při nádechu "na přijímání života, že je vše vpořádku a život plyne tak jak má, a já plynu s ním".... a na závěr je tam skrátím to : "že umím přijmat život s pokorou a vděčností." D2lám si tu meditaci a opravdu si to uvědomuji jak jsou tyto slova silná. A že mi leckdy ta pokra a vděčnost chybí....v tomto směru mám ještě co napravovat. A jak píšeš, že život je dar a měli by jsme za něj poděkovat. Zrovna se dívám na slunce , které se prodírá z mraků a mám radost , že jsm tady a že se na tu nádheru můžu dívat. Děkuji.
Usmála jsem se , při větě" že kolotoč sebepoznání nikdy nekončí"....je to tak, člověk pořád nachází něco nového co je třeba řešit, co je třeba zdokonalovat a i ti nejmoudřejší na této planetě, kteří učí nás si uvědomijí, že třeba se stále nečemu novému učit a zdokonalovat, proto jsme tady na zemi, aby jsme se prostřednictvím svých chyb učili a zdokonalovali, ale člověk to nechce přijmout a myslí si , že nic nemusí a překážku, která mu přijde do cesty nese mnohdy nelibě a že ho dělí od jeho štěstí...ale to je iluze. Je těžké si v tu chvíli ubvědomit, že je to jen další skouška , která pokud se ji naučíme nás posune dál....
S miminkem se snažím rozmlouvat a říkám mu to co jsi napsala a pokaždé cítím radost. I moje dcera ta starší přijde a položí si svou hlavu na bříško a zdraví miminko a dělá jí to radost a mnažel vždy když přichází a odchází tak se loučí a vítá i s miminkem. Těšíme se ..... Můj manžel si tuto diskuzi přečetl a řekl, že to není úplně pravda co jsem napsala. Ano , že by si přál chlapce, protože je nás žen přesila....ale že se těší hlavně na miminko a jestli bude holka nebo kluk tak že to není podstatné.A na pětiletou dceru se nemůžu zlobit , že mi s dětskou důvěrou řekne že si přeje hlavně bratříčka...., že ona si ráda hraje hlavně s klukama ve školce.....Je pravda , že bych taky chtěla "dopřát" manželovi syna, ale je to ne bohu a na matce zemi , co nám "nadělí". Ale cítím, že je to opravdu "jedno" jakého pohlaví to bude, jak píšeš, že bude naše a že bude "doplnovat" naši rodinu a taky si myslím, že přinese zase něco nového do toho naše "prvku - rodiny", že budeme o toho jednoho, možná dva človíčky bohatší a rozmanitější.
Až teď díky tomu krátkému odstvečku o myšlenkách na potrat, jsem si uvědomila, co mi tato skušenost dala. Samozřejmě, že člověk cítí hlavně bolest, která bolí i po více letech, ale nebýt té zkušenosti možná se mohly stát horší věci....byla jsem v té době ponořená do negativních se bedestukčních myšlenek, sebeobvinování a až odchod dítěte a náznak choroby mi otevřel oči, že takle to dál nejde. Upevnila se i naše rodina, zlepšil se vztaha mezi mnou a mužem, takže to dnes vnímám, jako důležitou ikdyž bolestivou lekcí. A děkuji, že se ke mně dostaly slova jedné paní rozmlouvající s anděly, že tato dušička ještě nebyla připravena na tento svět na svůj úkol, myslím si že přišla dřív, aby mi "otevřela oči". A smým manželem se dokonce rozloučila dvakrát ve snu, že ted musí odejít. A už tenkrát mi ta pní rozmlouvající s anděly řekla, že mám víc věřit v boha a život a mít větší pokotu a úctu....Od té doby co jsem své obavy napsala na papír, mě už nepřepadl strach z potratu ani už se mi o tom nezdálo, ale tu meditaci si na to udělám.
Jak píšeš o kojení, je to na mě... Je fakt že jsem hodně unavená, že musím si zdřímnout i během dne a že usínám večer s holkama, ale je to asi i tím, že před tím jsem byla spíš typ noční sova a málokdy jsem šla spát před půlnocí, takže ted si tělo vybírá to co potřebuje. Cítím, že Terezka ještě potřebuje moje mlíčko, nechce jiné , to už jsme skoušely a je hodně drobná tak ji to nechci brát, snížila jsem počet kojení na polovinu, kojím ji jen dvakrát denně, což si myslím, nemůže "ubližovat"miminku, jak mi to řekla dětská doktorka....Koncem září bude mít rok a půl, do té doby ji chci kojit a pak poprosím její dušičku, aby mi pomohla s přechodem na jiné mlíko než mateřské a doufám, že se to podaří. Vím to od starší dcery, že to není jednoduché přejít na jiné mlíko u kojených dětí, oni jsou zvyklé na prso a nic jiného nechtějí, tu jsem kojila skoro do dvou let....
Odpouštění je taky běh na dlouhou trať....když si procházím život, tak si uvědomuji situace, kdy nejen mě bylo ublíženo, ale i já jsem ubližovala druhým....Skusím tu tvou meditaci, líbí se mi to, je to takové jemné a hravé a asi to bude snažší , než si představovat a procitovat srcem , že odpouštím sama sobě. Pak napíšu.
Bydlíme na Slovesnku, kousek za česko -slovesnkou hranicí. Ty jsi "daleko", idkyž díky netu si ke mě blíž než tvoje kamarádky z trojlístku, který založil tyto stránky. Dívala jsem se, že Lucia působí v Brně, kde jsem dřív studovala a mám tam spolužačky a přátele a chystám se tam navštívit kamarádku, které se nedávno narodilo miminko....A Katka je z prahy, kde mám rodinu a taky tam jezdíme, takže se můžu spojit s některou z nich. Ale tobě Terezko opravdu moc děkuji, i za tvé nádherné příspěvky zde na netu, nenapadlo mě, že by miminko mohlo kontaktovat ještě před početím....tp co píšeš je nádherný důkaz toho, že když je člověk otevřený a pročištuje svou mysl a snaží se o "vědomé rodičovství" tak prožije takovéto nádherné okamžiky. Přeju ti hodně úspěchů při "výchově" tvé nádherné dcerky - ta výchova probíhá s obou stran.....a taky hodně zdraví a krásných společně prožitých chvil.
Ještě poslední otázka tvůj názor na ultrazvuk?
Měj se krásně ....