Zdravím Vás všechny holky a moc děkuji za tyto nádherné články, člověk má pocit, že vycházejí přímo s duše a cítí , že je to tak jak píšete. Píšu ale hlavně proto, že jsem těhotná, po čtvrté - mám dvě nádherné dcerky a mezi nimi jsem samovolně potratila(přišla i informace proč - že ještě ta dušička nebyla připravena přijít na tento svět, ale i já jsme v té době dodělávala školu a řešila jsem si různá témata,včetně i zdravotního problému,který mi mohl stížit těhotenství,ale hlavně jsem miminko "nepřijala", cítila jsem že ted není ta "správná" doba. Ted mám ale podobé pocity, že mimiko si nevybralo tu "správnou" dobu a úlně jsem ho ještě nepřijala - těžko se mi to píše.A už se mi dvakrát zdálo o potratu , nevím jestli je to podvědomý strach z toho že jsem potratila a taky souvislost s mými myšlenkami, že ted ne.....Našee druhá dcera Terezka byla počata asi rok po tom potratu a chtěla jsem ji vědomě jsem cítila , kdy k nám přišla a sice jsem měla nějaké menší problémy, ale jinak bylo vše vpořádku, narodila se skoro na první jarní den a byl to moc hezký zážitek. Ted má skoro 17 měsíců a je stále ještě kojená a díky těhotenství řešíme přechod na ne mateřské mlíko, ona ale nechce jiné přijmout....je mi líto ji odstavit, ale uvědomuji si že tím ubírám živiny tomu maličkému. Ale to není jediná příčina toho proč cítím že ted ne - chtěla jsem "dokojit" Terezku a po odstavení si pročistit tělo, ale hlavně vyřešit si všechny své strachy a zloby a další pocity, abych tím už miminko nezatěžovala. Vtomto roce jsem se dost pohádala a rozešla ve zlém se svojí mámou, byla jsem u jedné paní, kde jsme to psolu řešili, učila jsem se odpouštět ty situace, ale všechno jsme ještě nedořešily. Vím, že spoustu těch pocitů co mám souvisí s mým vlastním nesebepřijetím s mojí nesebeláskou, která vznikla už v prenatálu a následně si myslím že i u porodu a po něm. Dík Vaším článkům jsem si uvědomila, že miminko si vybere pro sebe tu správnou dobu a že ta je v mém a jeho případě právě ted....A proč se mi vracejí znovu staré věci, možná mi má pomoci s mým přočištováním těch starých situací, kdy jsem necítila lásku. Že si máme tuto cestu projít spolu. Potřebovala bych , aby jste mi k tomu něco napsaly, popřípadě , kdyby jsme se mohly sejít je to takové moje help p pomoc. Snažím se miminko přijmout,ale pořád je tam ten strach s potratu. A prosím ještě o radu jak mluvit s miminkem,jestli stačí v duchu nebo se má mluvit normálně nahlas - to mi moc nejde, snažím se aspon o komunikaci v duchu a posílat mu lásku a mluvit s ním když mě přepadají negativní myšlenky. Zapomněla jsem napsat, manžel se těší, teda že po dvou dcerách bude mít syna....a starší pětiletá dcerka se taky těší, taky se těší na bratříčka, a mladší Terezka si myslím , že to cítí, je na mě více "nalepená"....A rodiče už to taky vědí, a vnímají to dobře.
Děkuju, že jsem to tu mohla napsat, cítím trošku úlevu, ale cítím, že stím musím něco dělat, chci si udělat meditaci a odpustit všechny situace a všem,které mohou být příčinou mých pocitů. Věří, že to pomůže. Ale prosím napište mi jestli s tím můžu ještě něco udělat, nebo co bych si měla uvědomit.Nejtěžší je pro mě odpustit sama sobě.
Mějte se hezky s pozdravem Lenka