Jak snadné je žít…

16.05.2012 13:43

Myslíte si, že tomu tak není? Že je to jen bláhová myšlenka, která člověka napadne snad jen v nějakém opojení? Vlastně máte tak trochu pravdu. Tato myšlenka mne napadá v opojení dosti často, v opojení Životem.

Tak schválně, kolik takzvaných problémů si za den vytváříme? Nedokážeme přijímat Život tak, jak jde a tak si cestu dosti často komplikujeme věcmi, které by ani být komplikované nemusely, pokud bychom jim však neudělili status „problém“.

Ať už vědomě či nevědomě nálepkujeme situace a vnášíme do nich negativní vibrace, které se pak postarají o to, aby ten náš „problém“ - když už, tak už - byl pěkně okořeněný a abychom si ho taky náležitě mohli vychutnat. A tak nám do cesty přicházejí lidé, které si těmito vibracemi přitahujeme, situace, které se formují přesně tak, jak nechceme – vlastně, přesně tak, jak chceme. Cože? Zdá se vám to jako totální blbost? Když přece něco nechci, něčemu se bráním, tak jak to, že mi někdo tvrdí, že to přece jenom chci???

A co se na to podívat trošku blíže… Můžete si to zkusit aplikovat právě třeba na váš „problém“, který jste dneska řešili nebo právě řešíte. Je to totiž docela jednoduché…

Každá situace, která nám přijde do cesty, má více jak jedno řešení. Vždycky. Nikdy neexistuje jen jedno jediné řešení. Řešení máme několik, někdy dokonce celou, celičkou řadu, jen je třeba nevidíme nebo vidět nechceme. To, proč je nevidíme, nebo vidět nechceme, je z důvodu, že se nám třeba právě až tak nehodí „do krámu“, nejsou pro nás atraktivní nebo zkrátka v té situaci nechceme nic měnit. Schválně, zkuste přemýšlet, jestli váš „problém“ má i jiná řešení, než jen to, jenž ho právě „problémem“ činí. Tak co? Našli jste? Tím, že nejsme ochotni (ať už z jakéhokoliv důvodu – ač ten důvod se zdá být opodstatněný, nutný či dokonce neměnný) tuto situaci řešit jinak, sami si  dobrovolně volíme cestu, kterou kolikrát zdánlivě zvolit MUSÍME. Ale nemusíme, to je jen naše iluze. Nic volit nemusíme, můžeme si vše dělat přesně tak, jak sami chceme. ALE tady právě, dosti často, bývá zádrhel… Problém vzniká ve chvíli, kdy sami k sobě nejsme upřímní. Nedokážeme si upřímně přiznat, že dobrovolně zůstáváme v situaci, která nám nevyhovuje. Nechceme nést následky svých rozhodnutí. A proč dobrovolně zůstáváme v situaci, která nám nevyhovuje? Protože přece CHCEME – protože nechceme nic změnit. A když takovou situaci chceme, jak ji tedy můžeme nazývat problémem? Důvody, proč nechceme nic měnit, jsou jen naše výmluvy, kterými omlouváme situaci, ve které chceme být. Tak si pěkně pěstujeme, malé, větší a opravdu velké „problémy“. Vytváříme si situace, jenž se zdají být jinými, než ve skutečnosti jsou…

A tak, jestli se na vás bude chystat nějaký „problém“, zkuste se mu podívat pořádně na zoubek a než začnete fňukat nad příkořím, které se vám děje,  zkuste být k sobě upřímní…

Každý z nás je právě tam, kde on sám být chce.

Michaela
 

Zpět