Tato diskuze byla 19. února 2009 ukončena a nahrazena novým diskuzním fórem, které naleznete zde.

Příspěvky můžou být i více zanořené, takže je nevidíte hned na první stránce. Podívejte se tedy i na další stránky diskuze.

Diskuzní témata

Datum 18.08.2008

Vložil Janina81

Titulek Jak?

Odpovědět

Doporučíte mi nějaké způsoby jak se na své děti ladit, abych jim lépe rozuměla?

Datum 18.08.2008

Vložil Katka z VM

Titulek Re: Jak?

Odpovědět

Ahoj Janino, už připravujeme různé meditace a ladění na děti. Chvilku vydrž a jen co to budeme mít pohromadě, tak to dáme na web.

Datum 20.08.2008

Vložil Katka z VM

Titulek Re: Re: Jak?

Odpovědět

Tak už to máme a je to v sekci Naladění.
Přeji krásné prožitky.

Datum 18.08.2008

Vložil Erne

Titulek Vzkaz pro smutné oči

Odpovědět

Terezko, napsala jsi svůj vzkaz pro chlapce se smutnýma očima srdíčkově a nádherně. Nemůže to být jinak, protože i ty jsi nádherná bytost.
A ještě něco - domnívám se, že tvá slova mohou prospět i mnohým z dospělých.

Datum 18.08.2008

Vložil Erne

Titulek Re: Vzkaz pro smutné oči

Odpovědět

Líbí se mi, Terezko, že jsi svým vzkazem dala v základě návod k použití. Stejně jako ty, to mohou udělat rodiče či kdokoliv jiný. Stojí za to často v duchu s dítětem rozmlouvat. Nemusím umět ani meditovat, stačí si v klidu sednout a představit si, že si opravdu povídáme. Velmi vhodný čas je například při usínání dítěte. To je příležitost uzavřít den zklidněním všeho, co se rozbouřilo. Ocenit a poděkovat, případně se i omluvit za emoce a nezvládnutí. A povzbudit dítě do nového dne. Když takovýto rozhovor probíhá laskavě a čistě ze srdce, tak se přirozeně rozvíjí důvěryhodný vztah.
My jsme všichni tak jako tak na podvědomé úrovni propojeni. Myslíme na sebe, v duchu si spolu povídáme, a tím vysíláme k danému člověku informace. A také energii, která nese náboj myšlenkového obsahu.
Tak ať se vám ve Vědomém mateřství daří prozařovat oči dětí i rodičů.

Datum 15.08.2008

Vložil Lenka ze Slovenska

Titulek moje těhotenství

Odpovědět

Ahoj Terezko, tvou odpověd jsem si četal znova a znova a vždy nacházela něco nového...jak moudrá a krásná slova! Daly mi novou naději a víru v sebe a moc za ně děkuji.
Uvědomila jsem jak píšeš hned v prvním odstavci, že se snažím mít věci pod kontrolou - což může být určitá nedůvěra k životu, co přináší....Na stránkách vedomisrdce jsem si našla meditaci přímo určenou na tento měsíc, kde se má člověk soustředit při nádechu "na přijímání života, že je vše vpořádku a život plyne tak jak má, a já plynu s ním".... a na závěr je tam skrátím to : "že umím přijmat život s pokorou a vděčností." D2lám si tu meditaci a opravdu si to uvědomuji jak jsou tyto slova silná. A že mi leckdy ta pokra a vděčnost chybí....v tomto směru mám ještě co napravovat. A jak píšeš, že život je dar a měli by jsme za něj poděkovat. Zrovna se dívám na slunce , které se prodírá z mraků a mám radost , že jsm tady a že se na tu nádheru můžu dívat. Děkuji.
Usmála jsem se , při větě" že kolotoč sebepoznání nikdy nekončí"....je to tak, člověk pořád nachází něco nového co je třeba řešit, co je třeba zdokonalovat a i ti nejmoudřejší na této planetě, kteří učí nás si uvědomijí, že třeba se stále nečemu novému učit a zdokonalovat, proto jsme tady na zemi, aby jsme se prostřednictvím svých chyb učili a zdokonalovali, ale člověk to nechce přijmout a myslí si , že nic nemusí a překážku, která mu přijde do cesty nese mnohdy nelibě a že ho dělí od jeho štěstí...ale to je iluze. Je těžké si v tu chvíli ubvědomit, že je to jen další skouška , která pokud se ji naučíme nás posune dál....
S miminkem se snažím rozmlouvat a říkám mu to co jsi napsala a pokaždé cítím radost. I moje dcera ta starší přijde a položí si svou hlavu na bříško a zdraví miminko a dělá jí to radost a mnažel vždy když přichází a odchází tak se loučí a vítá i s miminkem. Těšíme se ..... Můj manžel si tuto diskuzi přečetl a řekl, že to není úplně pravda co jsem napsala. Ano , že by si přál chlapce, protože je nás žen přesila....ale že se těší hlavně na miminko a jestli bude holka nebo kluk tak že to není podstatné.A na pětiletou dceru se nemůžu zlobit , že mi s dětskou důvěrou řekne že si přeje hlavně bratříčka...., že ona si ráda hraje hlavně s klukama ve školce.....Je pravda , že bych taky chtěla "dopřát" manželovi syna, ale je to ne bohu a na matce zemi , co nám "nadělí". Ale cítím, že je to opravdu "jedno" jakého pohlaví to bude, jak píšeš, že bude naše a že bude "doplnovat" naši rodinu a taky si myslím, že přinese zase něco nového do toho naše "prvku - rodiny", že budeme o toho jednoho, možná dva človíčky bohatší a rozmanitější.
Až teď díky tomu krátkému odstvečku o myšlenkách na potrat, jsem si uvědomila, co mi tato skušenost dala. Samozřejmě, že člověk cítí hlavně bolest, která bolí i po více letech, ale nebýt té zkušenosti možná se mohly stát horší věci....byla jsem v té době ponořená do negativních se bedestukčních myšlenek, sebeobvinování a až odchod dítěte a náznak choroby mi otevřel oči, že takle to dál nejde. Upevnila se i naše rodina, zlepšil se vztaha mezi mnou a mužem, takže to dnes vnímám, jako důležitou ikdyž bolestivou lekcí. A děkuji, že se ke mně dostaly slova jedné paní rozmlouvající s anděly, že tato dušička ještě nebyla připravena na tento svět na svůj úkol, myslím si že přišla dřív, aby mi "otevřela oči". A smým manželem se dokonce rozloučila dvakrát ve snu, že ted musí odejít. A už tenkrát mi ta pní rozmlouvající s anděly řekla, že mám víc věřit v boha a život a mít větší pokotu a úctu....Od té doby co jsem své obavy napsala na papír, mě už nepřepadl strach z potratu ani už se mi o tom nezdálo, ale tu meditaci si na to udělám.
Jak píšeš o kojení, je to na mě... Je fakt že jsem hodně unavená, že musím si zdřímnout i během dne a že usínám večer s holkama, ale je to asi i tím, že před tím jsem byla spíš typ noční sova a málokdy jsem šla spát před půlnocí, takže ted si tělo vybírá to co potřebuje. Cítím, že Terezka ještě potřebuje moje mlíčko, nechce jiné , to už jsme skoušely a je hodně drobná tak ji to nechci brát, snížila jsem počet kojení na polovinu, kojím ji jen dvakrát denně, což si myslím, nemůže "ubližovat"miminku, jak mi to řekla dětská doktorka....Koncem září bude mít rok a půl, do té doby ji chci kojit a pak poprosím její dušičku, aby mi pomohla s přechodem na jiné mlíko než mateřské a doufám, že se to podaří. Vím to od starší dcery, že to není jednoduché přejít na jiné mlíko u kojených dětí, oni jsou zvyklé na prso a nic jiného nechtějí, tu jsem kojila skoro do dvou let....
Odpouštění je taky běh na dlouhou trať....když si procházím život, tak si uvědomuji situace, kdy nejen mě bylo ublíženo, ale i já jsem ubližovala druhým....Skusím tu tvou meditaci, líbí se mi to, je to takové jemné a hravé a asi to bude snažší , než si představovat a procitovat srcem , že odpouštím sama sobě. Pak napíšu.
Bydlíme na Slovesnku, kousek za česko -slovesnkou hranicí. Ty jsi "daleko", idkyž díky netu si ke mě blíž než tvoje kamarádky z trojlístku, který založil tyto stránky. Dívala jsem se, že Lucia působí v Brně, kde jsem dřív studovala a mám tam spolužačky a přátele a chystám se tam navštívit kamarádku, které se nedávno narodilo miminko....A Katka je z prahy, kde mám rodinu a taky tam jezdíme, takže se můžu spojit s některou z nich. Ale tobě Terezko opravdu moc děkuji, i za tvé nádherné příspěvky zde na netu, nenapadlo mě, že by miminko mohlo kontaktovat ještě před početím....tp co píšeš je nádherný důkaz toho, že když je člověk otevřený a pročištuje svou mysl a snaží se o "vědomé rodičovství" tak prožije takovéto nádherné okamžiky. Přeju ti hodně úspěchů při "výchově" tvé nádherné dcerky - ta výchova probíhá s obou stran.....a taky hodně zdraví a krásných společně prožitých chvil.
Ještě poslední otázka tvůj názor na ultrazvuk?
Měj se krásně ....

Datum 15.08.2008

Vložil Tereza z VM

Titulek Re: moje těhotenství

Odpovědět

Mila Lenko,

jak jsem s radosti cetla tvoji reakci, bylo mi jasne, ze vzkaz dosel kam mela ze jsi pochopila, co jsem se snazila sdelit. Podle me uz konzultaci nepotrebujes. Ikdyz zenske popovidani si je vzdy mile.

Je nadherne cist, ze je vase miminko milovano a ze jsi mela tolik odvahy a nechala manzela precist tuto diskuzi. Ver mi, to by kazda zena neudelala. Je videt, ze mate k sobe velmi blizko a to je zaklad stastne rodiny.

Od minuleho prispevku jsi vyzrala...ted uz staci pouzivat svoji moudrost a je vse na te nejlepsi ceste. Na Vedomi Srdce se da nalezt spousta inspirace...a vzdy tam je napsane neco, co zrovna potrebujeme slyset ze? ;-)

K ultrazvuku - vim, ze ho miminka nemaji rada - zaprve jim neni prijemny fyzicky (ikdyz kazdy doktor bude tvrdit, ze to vubec nemuzou citit) a zadruhe jim nakukujeme do jejich soukromi. To je jako bychom meli sklenene okenko na zachode a nekdo nas pri nasi intimni chvilce smiroval a snazil se stouchanim natocit tak, aby videl co chce.

Vim, jak je tezke se vymanit z medicinskych postupu, takze opravdu neradim, aby maminky ultrazvuk zasadne odmitaly. Myslim, ze je moudre, jit na nej jen v dulezitych a zasadnich momentech. Rozhodne ne pri kazde kontrole, protoze lekar se chce juknout, jak mimi prospiva. A kdyz uz na ultrazvukove vysetreni prijde, je fajn na to miminko pripravit. Predem mu vysvetlit, ze se na nej pan doktor podiva a ze to bude jen chvilicka a v prubehu vysetreni mu muzes posilat lasku. Treba ho v predstave balit do zariveho a ochraneho svetla...nebo cokoliv ti prijde jako prirozene.

My jsme se Sarinkou take byly na UTZ a bylo uplne videt, jak ji to stvalo - vyhybala se, nechtela se ukazat a na tom poslednim mela vylozene nasupenej vyraz. Tak jsem si to s ni vyrikala a snad mi prominula:-) S dalsim mimcem se budu snazit to omezit jeste vic...

Na druhe strane to zase az takove zlo neni. V nekterych pripadech to muze byt velmi ku prospechu. Vic skody nez UTZ umi udelat nekomunikace s miminkem atd...proste ignorace toho drobecka. To ve vasem pripade nehrozi, takze jestli mas jit nekdy na UTZ a povazujes to za dulezite, pekne se na to pripravte, soustred se na klady tohoto zakroku a s laskou si to uzijte.

Budi se mi Sari...musim jit

Krasny zbytek tehotenstvi a nadhernej porod preju

t***

Datum 13.08.2008

Vložil Lenka

Titulek moje těhotenství

Odpovědět

Zdravím Vás všechny holky a moc děkuji za tyto nádherné články, člověk má pocit, že vycházejí přímo s duše a cítí , že je to tak jak píšete. Píšu ale hlavně proto, že jsem těhotná, po čtvrté - mám dvě nádherné dcerky a mezi nimi jsem samovolně potratila(přišla i informace proč - že ještě ta dušička nebyla připravena přijít na tento svět, ale i já jsme v té době dodělávala školu a řešila jsem si různá témata,včetně i zdravotního problému,který mi mohl stížit těhotenství,ale hlavně jsem miminko "nepřijala", cítila jsem že ted není ta "správná" doba. Ted mám ale podobé pocity, že mimiko si nevybralo tu "správnou" dobu a úlně jsem ho ještě nepřijala - těžko se mi to píše.A už se mi dvakrát zdálo o potratu , nevím jestli je to podvědomý strach z toho že jsem potratila a taky souvislost s mými myšlenkami, že ted ne.....Našee druhá dcera Terezka byla počata asi rok po tom potratu a chtěla jsem ji vědomě jsem cítila , kdy k nám přišla a sice jsem měla nějaké menší problémy, ale jinak bylo vše vpořádku, narodila se skoro na první jarní den a byl to moc hezký zážitek. Ted má skoro 17 měsíců a je stále ještě kojená a díky těhotenství řešíme přechod na ne mateřské mlíko, ona ale nechce jiné přijmout....je mi líto ji odstavit, ale uvědomuji si že tím ubírám živiny tomu maličkému. Ale to není jediná příčina toho proč cítím že ted ne - chtěla jsem "dokojit" Terezku a po odstavení si pročistit tělo, ale hlavně vyřešit si všechny své strachy a zloby a další pocity, abych tím už miminko nezatěžovala. Vtomto roce jsem se dost pohádala a rozešla ve zlém se svojí mámou, byla jsem u jedné paní, kde jsme to psolu řešili, učila jsem se odpouštět ty situace, ale všechno jsme ještě nedořešily. Vím, že spoustu těch pocitů co mám souvisí s mým vlastním nesebepřijetím s mojí nesebeláskou, která vznikla už v prenatálu a následně si myslím že i u porodu a po něm. Dík Vaším článkům jsem si uvědomila, že miminko si vybere pro sebe tu správnou dobu a že ta je v mém a jeho případě právě ted....A proč se mi vracejí znovu staré věci, možná mi má pomoci s mým přočištováním těch starých situací, kdy jsem necítila lásku. Že si máme tuto cestu projít spolu. Potřebovala bych , aby jste mi k tomu něco napsaly, popřípadě , kdyby jsme se mohly sejít je to takové moje help p pomoc. Snažím se miminko přijmout,ale pořád je tam ten strach s potratu. A prosím ještě o radu jak mluvit s miminkem,jestli stačí v duchu nebo se má mluvit normálně nahlas - to mi moc nejde, snažím se aspon o komunikaci v duchu a posílat mu lásku a mluvit s ním když mě přepadají negativní myšlenky. Zapomněla jsem napsat, manžel se těší, teda že po dvou dcerách bude mít syna....a starší pětiletá dcerka se taky těší, taky se těší na bratříčka, a mladší Terezka si myslím , že to cítí, je na mě více "nalepená"....A rodiče už to taky vědí, a vnímají to dobře.
Děkuju, že jsem to tu mohla napsat, cítím trošku úlevu, ale cítím, že stím musím něco dělat, chci si udělat meditaci a odpustit všechny situace a všem,které mohou být příčinou mých pocitů. Věří, že to pomůže. Ale prosím napište mi jestli s tím můžu ještě něco udělat, nebo co bych si měla uvědomit.Nejtěžší je pro mě odpustit sama sobě.
Mějte se hezky s pozdravem Lenka

Datum 13.08.2008

Vložil Tereza z VM

Titulek Re: moje těhotenství

Odpovědět

Ahoj Lenko,

Moc dekujeme za tvoji duveru. Katka s Luckou jsou mimo internet, tak vezmu na sebe odpoved zase ja. Treba pak jeste napisou i svuj uhel pohledu, az se vratej.

Jak sama pises, pro miminko v tvem brisku je doba dobra prave tak akorat. Vybralo si ji i tebe a moc dobre vedelo, do jake situace jde. Kdyby jeho dusicka nebyla zrala, nedostala by moznost se inkarnovat prave v tento moment.

Tim, ze mas rozporuplne pocity se nestresuj. Je normalni pochybovat. Treba mimi proslo prave pro to, aby te naucilo nemit vse pod kontrolou. Abys prijala, ze pro nej ses DOBRA PRAVE TAK, JAK JSI - i s tema strachama o kterych pises. Cilem zde na Zemi neni dokonalost. Az bys odstranila tyhle strachy, nasla bys neco dalsiho k reseni. Kolotoc sebepoznani a uvedomovani si vlastnich omezenich nikdy nekonci - vlastne konci..ale tak daleko zatim nekoukame.

Sama jsi si vlastne odpovedi nasla uz pri psani prispevku, ale pro poradek ti k tomu jeste napisu navrh, co muzes v tvoji situaci delat a z ceho muzes vytezit.

V tuhle chvili je nejdulezitejsi, aby tvoje miminko vedelo, ze ho prijimas. Muzes mu v duchu povedet, ze mas urcite obavy (tim mu nereknes nic noveho. Ono uz vi, ale popovidanim se jednak uklidnis sama a zadruhe s nim budes KOMUNIKOVAT primo a ono si nebude muset delat svoje vlastni zavery). Po obavach by bylo vhodne, abys rozmluvu zakoncila nadeji a ujistenim, ze to spolu zvladnete. Ze vis, ze se vse deje jak ma a ze je to pro vas vsechny jen vyzva a je ve vasich silach ji zvladnout. A take ze mu dekujes za prilezitost si toto vse uvedomit.

Strach z potratu muzes zmirnit tim, ze prenechas zodpovednost za ukonceni ci neukonceni tehotenstvi na miminku. To jeho dusicka si ridi, kdy uz tu ma hotovo a je potreba odejit. Muzes tudiz ve zklidneni zase miminku rict ze vis, ze je moc moudre a presne vi, co ma delat a jak dobre rust. Lakej ho na zivot na Zemi - napr. tak, ze mu povis, ze az doroste a bude po 9ti mesicich u tebe zrale na porord, co tady vsechno muze zazit. Jakou si vybralo krasnou rodinu- tebe, tatu i sestricky. Jak se budete dohromady smat a hrat si a kdyz se vyskytnou horsi chvile, ze je spoecne prekonate - protoze proto jste rodina. Abyste se o sebe mohli vzajemne oprit a davat si lasku.

S tim, ze se rodina tesi na chlapecka moc asi nezmuzes. Myslim, ze by bylo moudre, kdybys alespon ty miminku rekla, ze at je holcicka nebo kluk, ze jsi stastna, ze je tu a ze ho prijimas takove, jake je. Mozna bys mohla i manzelovi a holkam rict, ze chlapecek by byl fajn, ale prece i holka by byla skvela - o pohlavi nejde. Jde o to, ze to mimi bude jen vase a uz tim je dost jedinecne. Zadne jine miminko se k vam nehodi lepe nez to, ktere prave nosis pod srdcem, nehlede na pohlavi.

S kojenim se musis, jako se vsim:-), rozhodnout sama. Jsi uzasna, ze jsi to zvladla tak dlouho. Jestli chces jeste pokracovat a zvlast te to nevycerpava, tak neboj. Priroda to ma dobre zarizene - miminko neochudis (pokud dbas na pestrou stravu a to verim, ze ano). Vem si, ze driv rodily zeny mnoho deti hned po sobe...a telo to zvladlo. Jak kojeni, tak tehotenstvi a porody.

Jak pises, nejtezsi je odpustit sama sobe. S pocitem viny muzet zkusit toto - vzdycky, kdyz te to prepadne, predstav si, jak ten pocit viny a selhani zabalis do krasneho balicku, prevazes barevnou stuhou a predas ho andilkum, at s nim nalozi, jak dovedou. Ti, ze ho budes vlastne pozorovat zvenci a budes ho balit ziskas urcity nadhled a pak udelas to nejmoudrejsi - ODEVZDAS ho. Dleje to porad dokola...pokud by to nepomahalo, zkusime jinou praktiku. Take muze dat dlane na stred hrudi a vizualizovat si, jak nadechujes zlate svetlo, ktere rozpousti tve bolesti krivdy a strachy.

Je pravda, ze by to bylo spise na konzultaci. Ja jsem ted ve Francii, ale treba se s holkama na necem domluvite. Odkud jsi?

Drzim palce a vez, ze jsi UZASNA MAMA. Uz jen tim, ze o sobe premyslis a chces pro sve deti to nejlepsi. A ony to nejlepsi uz maji - TEBE.

Datum 10.08.2008

Vložil Monika

Titulek vědomé ženství

Odpovědět

Nejdříve vás všechny,
které se na tomto webu podílete a nabízíte sdílet vaše poznání s ostatními, zdravím a velmi vám za to děkuji.

Na začátek mám trošku obavy, zda je můj příspěvek vhodný, poněvadž nejsem ani nastávající maminka a ani to zatím nevypadá, že bych v blízké budoucnosti byla. Přesto mě při čtení článků průběžně zavalovaly emoce, slzy se mi koulely po tvářích a někdy jsem si jasně uvědomovala proč, jindy jsem to jen nechápala.

Rozhodla jsem se vám napsat, poněvadž se učím lépe porozumět sobě jako ženě, ženě, která se plně přijímá a je si vědoma svého ženství, žena, která se dokáže bez podmínek odevzdat ( vždyť dává miminku celé své tělo k dispozici) a žena, která dokáže vše přijmout takové, jaké to v daném okamžiku je s láskou, tolerancí a laskavostí.

Myslím, že začínám pomalu chápat, proč jsem zcela "naměkko" když vidím těhotnou a mám potřebu se na to miminko v bříšku usmát, pohladit ho a pozdravit a proč jsem až do svých 29 let "nedovolila" svým vaječníkům, aby normálně pracovaly.

Je spousta věcí, které nechápu, nicméně při čtení popisu těhotenství vyplouvají znovu na povrch vzpomínky, jak jsem
v bříšku, ale nikdo se se mnou nebaví, při porodu-jak se snažím dostat ze všech sil ven, ale nejde to a mám pocit, že se máma nesnaží, jak jako miminko ležím v nemocnici a křičím jak jen nejvíce dovedu a stále se jen dokola ptám."Proč mě tu necháváš samotnou? Já tě přece potřebuji."

Můj příspěvek je určen ženám a dívkám, které se snaží plně rozvinout své ženství, jehož třešničkou na dortu" je to úžasné těhotenství a také nastávajím maminkám s přáním, aby si tu třešničku plně a vědomě vychutnaly.

Milému trojlístku Katce, Lucii a Tereze děkuji za jejich námahu, přeji vše dobré a těším se třeba někdy na viděnou:)

Monika