Zkouška důvěry v těhotenství

25.09.2012 23:10

Ze své letilé praxe práce s klienty při regresních sezení a osobní zkušenosti jsem vysledovala, že si každá žena v průběhu těhotenství projde svou vlastní tzv. „zkouškou důvěry“.
Pro některé ženy zkouška již samotným početím – kdy se pár snaží o miminko a ono stále nepřichází, pro jiné je to třeba zdravotní diagnóza při které je lékařem sděleno, že těhotenství nepadá v úvahu, při takovém to zdravotním problému......pro další to může být hned v začátku samovolný potrat, či nevyvíjející se zárodek miminka, či neplodnost jako ortel vyřknut ze strany lékaře..…aj.

Je-li početí bezproblémové, potká se žena se svým testem důvěry v sebe sama  většinou  během dalších měsíců těhotenství třeba v prvním trimestru, kdy zkouška může přijít třeba náhlým a nečekaným krvácením, které v nás vyvolá paniku a strach z potratu, silná zvracení, která neberou konce a která už v naší mysli vyvolávají čertíka obav, zda je vše v pořádku, či potrat samotný (ať už samovolný či interupce) popř. potraty opakované....

Pro každou ženu má zkouška důvěry jinou formu a přijde v různém čase a to vždy tak, jak je pro ní a její duchovní vývoj nezbytně nutné. Není lehčích zkoušek ani těžších, je to jen o tom, jak my samy danou situaci, která přišla prožijeme a pochopíme.
S dalšími lekcemi důvěry se může žena potkat třeba formou špatných genetických testů, které ji u miminka  vyšly, nebo jiná alarmující zpráva, která zazní z úst lékaře, že s miminkem není vše, jak by mělo být......předčasný porod, porod již zemřelého miminka, poškozené či postižené miminko, úmrtí miminka, přenášení miminka, negativní zkušenost z předchozích(ho) porodu či strach z porodu vůbec to jsou pak zkoušky související s porodem.

Ať už je „zkušební“ životní situace v těhotenství pro ženu jakákoliv, vždy jsme v ní konfrontovány se svým vlastním strachem a  záleží jen na nás samotných jak se se strachem popasujeme = stojí za to si strach pro začátek nahlas přiznat a pojmenovat, už to je cesta k okamžité úlevě.
Strach však má i svou druhou tvář a tou je důvěra ukotvená v našem nitru. Jsme-li v důvěře a víře, že vše se děje, jak má pak si na strach „naběhnout“ ani nemusíme.Často i náročná situace pak ruku v ruce s důvěrou proběhne naprosto klidně, rychle a ku prospěchu všech zúčastněných.  Každá si můžeme vybrat: Budu se bát, nebo se odevzdám a budu v důvěře?  Procítění odevzdání a důvěry sebou nese přijetí dané situace ...strach je  naopak poslem nepřijetí a odmítání, toho, co nám právě do života vstoupilo.

A jaká byla naše zkouška? Pro sebe jsem si ji nazvala zkouškou bolesti, neboť se nám během 33 tt  těhotenství udělal absces Bart. žlázy a museli jsme postoupit chirurgický zákrok v lokální anestezii.
Vzhledem k tomu, že je to jedna ze žláz umístěna u pochvy a je to poměrně hodně bolestivá záležitost, která vám neumožní ani sedět, chodit či bezbolestně čůrat a při velikém rozsahu už ani díky bolesti nespíte, byl pro nás zákrok nevyhnutelný...

Pak už to mělo rychlý spád:
Protože jsme s miminkem byli na konci již 8 měsíce a bylo jasné, že zákrok  je naše jediná cesta, volím po rychlé intuitivní domluvě s miminkem zákrok v lokální  anestezii (přece jen  nabídka úplné nárkozy se mi na konci 8 měsíce těhotenství moc nepozdává, i když pan primář se tváři, že to nic není....)  Tak jsme se rozhodli, že půjdeme  na tu „lokálku“ sice s varováním pana primáře, že to určitě pořádně ucítíme, vše v důvěře v duchu odevzdávám jak primáři tak sestřičkám a ladím se na absolutní důvěru v ty tři „ lidské anděly“ co se na zákroku budou podílet. Jsem v klidu a důvěře, ukotvená v tom, že oni vědí co činí, mimi je také v klidu. Následuje rychlý profesionální zákrok, který je bolestivý, ale já jen prožívám vnitřní vděčnost za to, že nám bylo pomoženo. Celý lékařský tým je úžasný, vstřícný a milý, dokonce si dělají i legraci :-) a je hotovo. Stále mne prostupuje ta vděčnost ….sestřička – ta co mne držela celou dobu za ruku a prodýchavala se mnou bolest odchází již domů.....já si ještě chvílí poležím po zákroku, antibiotikum mi kape do žíly a druhá sestřička mne neustále chodí kontrolovat, cítím jak je o mne – o nás postárano......po hodině můžeme jít domů také. Po týdnu nás čeká kontrola a dozvídáme se, že vše se krásně hojí...čistě „náhodou“ jsou obě sestřičky opět ve službě a jedna se hned ptá jak se nám daří.....

Já si při své „zkoušce“ vybrala důvěru a odevzdání.....odměnou mi za to bylo uvědomění toho, že i nelehká bolestivá situace, může být prožita ve vděčnosti a Boží milosti.

Přeji všem budoucím maminkám, aby si v okamžiku, kdy se se svou „zkouškou“ potkají vzpomněly na to, že v sobě mají hlubokou důvěru k životu a mohou se odevzdat pocitu, že je postaráno......a pak strach nemá své místo.....

Marci

Zpět