Zdravá nemoc - příběh nemoci a uzdravení

Mému synovi bylo tehdy 10 let, žili jsme v rodinném domku s velkou domácností, zahradou, finančně zatíženi půjčkou a sami. Syn byl typické hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti a ačkoli velmi bystrý, přesto hodně uzavřený do svého vnitřního světa. Samotné mi s ním bylo velmi těžko a přes všechnu lásku jsem mu neuměla příliš pomoci. Neuměla jsem pomoci ani sobě. Rodiče mi již dříve umřeli a zbytek rodiny mi byl vzdálený nebo měl svých starostí dost. A tak v mém životě převažoval neklid, obavy, starosti, stresy a nekonečná štvanice za tím, abych nás uživila, udržela dům, auto, zahradu, zvládla práci, zaopatřila syna. A ještě utrhnout alespoň kousek času pro sebe na odpočinek, který jsem ve své hlavě ve skutečnosti ale vůbec neuměla žít.

A tak se stalo. Ve svých 38 letech jsem se dopracovala k rakovině lymfatických uzlin (lymfom) diagnostikované navíc ve značně pokročilém stádiu.

Ještě týž den jsem se v pláči a strachu vzdala všeho, co mne zatěžovalo. Skončila jsem v práci, zrušila schůzky, víkendy, dovolenou, doma si udělala vhodné podmínky pro marodění a také se dvěma velkými taškami plnými oblečení, hraček, knížek a školních potřeb vystěhovala syna k tátovi, neznámo na jak dlouho. Řekla jsem jen: „Ahoj, budeš u tatínka, teď potřebuji čas pro sebe“.     

A zůstala jsem doma sama, sama se sebou.

Za pár dnů mne čekala hospitalizace v nemocnici a pocit, že mi hrozí bezprostřední úmrtí, byl nesnesitelný. Zároveň jsem si byla vědoma toho, že pokud budu nadále naložena v tak těžkých emocích, tak mě nic jiného nečeká. Klid, hlavně klid, pláčem ničemu nepomůžeš. Nemůžeš proti rakovině bojovat, je třeba ji začít respektovat. Vzala jsem si blok a tužku a velkými písmeny hned na první stránku napsala:

„Svou nemoc přijímám!“

PŘIJETÍ

Co to znamená?

Přijmout znamená otevřeně sám před sebou připustit, že situace je taková, jaká je, aniž by nás to jakkoli vnitřně znepokojovalo. Přijmout znamená nevzpouzet se, nebojovat, ale také se ničemu nepoddávat či se jen pasivně smiřovat. Přijmout znamená v klidu si i se všemi možnými souvislostmi a následky svůj stav uvědomovat, srdcem i myslí ho jednoduše a v hlubokém uvědomění plně respektovat. Je to prostě tak, jak to je. Mám rakovinu. Já mám rakovinu. A říkám si to nahlas.

Jakmile se mi podařilo nemoc vnitřně přijmout, přestala jsem cítit strach a v mém postoji začal převládat klid, nadhled a vyrovnanost. Těmito uzdravujícími postoji pak byla prosycena i veškerá další rozhodnutí o léčbě.

Zklidněním a přijetím situace otevíráme bránu ke svému uzdravení.

ROZHODNUTÍ

Ruku v ruce s přijetím jsem učinila rozhodnutí. Rozhodnutí, že chci žít, rozhodnutí, že se z nemoci dostanu a rozhodnutí, že pro uzdravení udělám naprosto vše, co je v mých silách. Otočila jsem stránku v bloku a psala velkými písmeny dál: „Výsledkem léčby bude jen a jen uzdravení!“

    … a síla rozhodnutí rozhodla.

Rozhodla, že vše staré a dlouhé roky žité stereotypy půjdou z mého života pryč. HNED TEĎ, NE ZÍTRA NEBO AŽ TO PŮJDE. HNED TEĎ, V TOMTO OKAMŽIKU. Jsem  skálopevně rozhodnuta se uzdravit a udělat pro uzdravení vše. Touto myšlenou sytím svou mysl i každou buňku ve svém těle.

LÍTOST

Nejdřív však potřebuji vyprázdnit staré „nánosy“. A tak pláču a pláču. Několik hodin jen pláču. Ne však již ze strachu z nemoci, ale lítostí. Lítostí nad svým dosavadním životem a sama nad sebou. Vše staré musí pryč…

Vše musí rychle pryč, i uplakaná lítost. Ta přece k uzdravení nepatří. Otočila jsem další stránku svého notýsku a psala dál: „Lítost k uzdravení nepatří!“

Vím přesně, co chci. Chci nechat vše minulé plavat, co bylo bylo, zapomenout na minulost a soustředit se na přítomnost. Připravit se na léčbu, na měsíce, kdy bude každé síly potřeba. Konec litování a žádné slitování (sama se sebou).  Není prostor na kompromisy, vše je potřeba konat ihned, v tuto chvíli. Jednou provždy přestávám nad sebou plakat a beru svůj život plně do svých rukou.

Chystám se do nemocnice…..  balím si kufřík, pár osobních věcí a nevím, co vše mne čeká. Nemám a nikdy jsem neměla nervy ze železa, přesto jsem klidná, odhodlaná a silná přijmout jakýkoli další vývoj. Vždyť jsem se přece rozhodla…

LÉČBA JAKO PŘÍTEL

Ruku v ruce se svým rozhodnutím se uzdravit jsem v tomtéž klidu přijala i léčbu, kterou mi nabídla klasická medicína a která trvala téměř rok. Rok života na kapačkách, v nemocnici, v izolaci od světa i od svého dítěte. Přesto rok pro další život nesmírně obohacující a svým způsobem neopakovatelný. 

Díky nemoci jsem pocítila uzdravující sílu klidu a lásky a žila nepopsatelnou životní radost. Léky (chemoterapie a doprovodná medikace) se staly mým dobrým přítelem a mé tělo bylo stejně jako moje mysl natolik uvolněné, že i vedlejší následky léčby se mi dařilo velmi dobře překonávat.

NEMOC JAKO DAR

Nemoc jako informace, nemoc jako změna, nemoc jako příležitost…

Nemoc jako trápení, bolest a soužení.

Nesčetně mnoha různými pohledy můžeme nemoc pojmenovat a je jen na nás, který z postojů zvolíme pro sebe.
V mém příběhu jsem zvolila nemoc jako dar. Dar, který mi nabídnul příležitost k ukončení dosavadního způsobu myšlení a následné, zcela jednoznačné a nekompromisní rozhodnutí uzdravit svůj „nemocný“ život – svou mysl i své tělo.

Zklidněním své roztěkané mysli a vyrovnáním se se situací jsem bedlivě naslouchala svému nemocnému tělu. Ocitla jsem se v místech, kde každá nemoc vzniká, ale i končí. S důvěrou sama k sobě jsem pochopila, že:

Nemoc je dar pro Ty, kteří si vyberou její pravý význam.

Pro mne byla darem největším, zásadně změnila celý můj dosavadní život.

NEDEJ SE

Přestože se vše zdálo být na dobré cestě, přišla i nepříjemná překvapení.

Bolestně mě zasáhlo neočekávané a za daného stavu zcela absurdní chování blízkého okolí. Cítila jsem se opět zraněná, ublížená a plná negativních emocí. Topila jsem se v nich téměř jako dříve, ale zároveň jsem věděla, že si nemohu tento stav dovolit příliš dlouho, neboť mi jde o život.

Nadechla jsem se zhluboka jak jen to šlo a opět si řekla, že když jsem pevně rozhodnuta zvládnout rakovinu v pokročilém stádiu, pak už mne nemůže nic jiného ani nikdo jiný nikdy dostat.

Tehdy jsem se jednou provždy rozhodla, že SE NEDÁM. Nedám se už nikdy nikomu a ničemu. Ke zraňující situaci jsem se „otočila zády“ a dál žila svůj hluboký vnitřní klid a přijetí.  Za své emoce jsem si začala rozhodovat sama.

UZDRAVENÍ

Síla vlastního rozhodnutí, skálopevné vůle, ale i hlubší pochopení příčin nemoci, to vše koncentrované do jediné a v každém okamžiku vědomě pěstované pozitivní, ba přímo radostné myšlenky, spolu s lékařskou onkologickou léčbou nastartovaly proces uzdravování.

Ruku v ruce s probuzením vlastních ozdravných sil přicházela výrazná psychická a fyzická úleva a další hluboké zklidnění, díky němuž se dlouhé měsíce strávené v nemoci staly příležitostí pro nový začátek. Začátek života s mnohem stabilnějšími základy, než tomu bylo kdykoli doposud. 

Vyléčila mne samotná nemoc…

RADOST

Není života bez radosti. Pro radost jsme se narodili, s radostí bychom měli žít a s radostí v ideálním případě i umřít. Radost je naplněním života, a to i v době nemoci.  

Mému synovi je nyní 14 let a přestože naše životní situace zůstala stejná,  my oba jsme se změnili. Mnohem více si umíme vážit každý sám sebe i sebe navzájem, umíme se lépe vnímat, rozumět si a respektovat. Syn postupně vystupuje z ulity svého vnitřního světa a jak dospívá, objevuje sílu i hranice své vlastní osobnosti. Je mi velkou radostí ho k jeho dospělosti doprovázet. A drobná ušlápnutí, která souvisejí často s jeho věkem, řešíme nyní společně, se vzájemnou důvěrou, láskou a s mnohem větším nadhledem. Má nemoc dala nový směr oběma našim životům.

Katka Zlá
www.zdravanemoc.cz

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.