Za co děkujeme

09.01.2013 14:11

Do balíčku každodenních otázek, hned vedle pro děti otravných: „S kým jsi si hrál ve školce?, Byli jste veku?, Co bylo dobrého k obědu? a Potřebuješ se vyčůrat?“ přibyl ještě jeden dotaz, který má po zodpovězení nejen vysokou vypovídající hodnotu o prožitém dni, ale zároveň má i výchovnou kvalitu – převážně pro mě, matku tázaných.

„Za co můžeme poděkovat dnešnímu dni?,“ zeptala jsem se jednou impulzivně při ukládání dětí do postýlek a od té doby se snažím ptát pravidelně. Nejen dětí, ale hlavně sama sebe.

Je zajímavé si vyslechnout, co děti považují za vrcholy dne. Občas mě překvapí, jaké pro mě nedůležité momenty si zapamatují a jaké, v mých očích důležité a zásadní, prožitky nezmíní. Většinou jmenují chvíle, kdy jsme si hráli, nebo byly hodně akční a prožívaly nějaký pohyb plně – jako třeba skákání na trampolíně. Často děkují i za momenty tiché přítomnosti nás dospělých. Přítomností nemyslím to, že fyzicky jsme ve stejné budově, nebo dokonce místnosti, ale že jsme s nimi naší pozorností, která nás jako skluzavka doveze do dětského světa a otevře prostor pro spoluprožívání v Tady a Teď.

Naše každovečerní vděčnost mě naučila, že děti vnímají jinou cestou, než my, dospělí. Neanalyzují a nepoměřují prožitky dle stupnice společenské úžasnosti. Radují se ze chvil, které se dotknou jejich srdce.

Uvědomme si, jestli nám také náhodou nechybí vděčnost. Nejlépe každý den, nebo raději i několikrát denně. Za to, jak se máme a hlavně za to, že se máme. Není to samozřejmost a jen vděční rodiče mohou vychovat vděčné děti.

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.

Zpět