Vzkaz od Evy, která vidí...

04.03.2011 23:25

Nechodím ke kartářkám. Ze zásady. Nemám ráda programování budoucnosti a nestojím o brouky v hlavě, které pak ne a ne z jejich nového pokojíčku vyklepat. Musím si přiznat, že se také bojím, že bych se dozvěděla něco, s čím bych nedokázala pohnout. Vyčítala bych si, kdyby nějaká osoba z pozice své kartářské autority nadhodila nešťastnou událost, kterou bych si svým strachem přitáhla do života. Vím, jakou sílu má myšlenka, skláním se pod silou slova. A proto se věštbám vyhýbám.

Zato ráda si vykládám zenové tarotové karty, které mě upozorňují na prožitek Tady a Teď. Přesně vystihnou, v jaké oblasti života udržuji nezdravé napětí a naznačí cestu ven...s potěšením se setkávám s jejich upřímností. Nemažou mi med kolem pusy, ani zbytečně nedramatizují.

Osud mi opakovaně ukazuje, že když něco kategricky odmítnu, jsem pak následně a celkem rychle různou shodou okolností dovedena na cestu, abych se se zamítnutou aktivitou mohla konfrontovat, poznat a přijmout ji. Nejinak tomu bylo s mým názorem na kartářky.

První věta tohoto článku je již neplatná. Měla jsem nutkání, snad až vhled, že mám jít za kartářkou Evou z Tábora. Že jsem naslochla dobře šeptání své intuice jsem poznala i z toho, že vše šlo jako po másle. Eva měla volno, já jsem měla hlídání pro děti a dokonce jsem pět minut před začátkem naší seance zvládla zakoupit nové zimní boty, které jsem s radostí vyměnila za sladkovodní nádrže, které z chodníkové plískanice doplňovaly stále další a další tekutinu na máchání mých již zcela rozmočených a podchlazených nohou. V duchu jsem se smála, že jdu prvně v životě za kartářkou, zrovna, když mi teče do bot.

Eva by ani nepotřebovala karty. Ona vidí. Ona ví. Pečlivě volila slova a nepouštěla se do zásadních prognóz do budoucnosti. Pojmenovala základní vzorce vztahů a naznačila možnosti, jak na nich zapracovat tak, aby každý z nás naplnil svůj potenciál. Ráda bych se rozepsala víc, ale z nějakého důvodu to nemám dělat. Takže tady vyprávění končím a přiznávám, že jsem byla u kartářky a jak jsem při loučení v legraci nadhodila, za 72 let půjdu znovu, abych viděla, jaký jsem udělala pokrok :)

Omlouvám se všem kartářkám s otevřeným srdcem a vhledem do podstaty života, které jsem házela do jednoho pytle s lacinými vykladačkami budoucnosti.

Poprosila jsem Evu, jestli by pro Vědomé Mateřství nesepsala o svých zkušenostech s dětmi článek. Tady ho máte:

Bylo, nebylo… Vlastně bylo. Už skoro devět let jsem matkou mého syna Davida. Nevím, zda bych po tom všem, co již dnes vím, chtěla projít stejnou cestou jako předtím, ale jednu věc vím určitě, svého syna bych neměnila. Není to žádný andílek a ani být nemůže. Já také nebyla. Takže teď už vím, jak se asi moje matka cítila, když jsem byla stejné kvítko jako můj syn :-)
Ony ty mamky to s námi jednoduché nemají, ale vždy se shodnou v jedné věci, já bych ho (jí) nikdy za nic nevyměnila. Stejně tak to mám i dnes já vůči svému synovi.

Věta co bylo dřív: slepice, nebo vejce je již klišé, ale já věřím, že nejdřív musel být duch a pak mohla být hmota. Věřím v Boha, jako v energii - živoucí, milující a tvůrčí. Věřím, že nám dal život a možnost neustále na sobě pracovat, protože jsme si to jako nezrozené dušičky přáli. Dostáváme tuto šanci stále dokola a On čeká, až se k němu opět vrátíme. Jsme děti, co směřují ke svému cíli. Dnešní děti to, myslím, mají snadnější, než jsme to měli kdy my. Možná někteří z vás namítnete, že to tak není a že je tu spousta negace a násilí, ale já to tak nevidím. Většina z nás rodičů dochází postupně k poznání, že tu něco mezi zemí a nebem je. Hledáte odpovědi na své otázky a usilovně pracujete sami na sobě. Jako dar k vám „chodí“ vyspělejší duše vašich potomků, kteří dostali šanci díky vám jít rychlejší a přímější cestou k pochopení. Netvrdím, že ta cesta je snadná, ale o to bohatší a duchaplnější je.

Naše děti jsou naším odrazem, jsou našimi učiteli a stále nás nutí se zdokonalovat. Samozřejmě, že my jsme jim připravili půdu, na kterou mohly vstoupit, ale zároveň mám nesou poselství a učení, která nám s láskou předávají. Všichni si moc přejeme, aby ti naši drobečkové byli těmi nejúžasnějšími dětmi na světě, ale co mi víme, jaký úkol si tu někteří z nich vybrali. Třeba právě to, že půjdou proti řádu a nebudou vždy na výsluní, je dovede, přesně tam kam má a oni nakonec šťastní a úspěšní budou. Dejme svým dětem v dnešní době šanci žít život takový jaký chtějí, a ne takový, jaký podle našeho názoru žít mají. Přitom jim však buďme oporou a milujícím rodičem (i milující rodič trestá), aby vždy když bude potřeba, našly cestu do našich náručí.

Při své práci se setkávám s ženami – matkami, které mají veliké potíže se svými dětmi a neví si s nimi rady. Přesto jim karty radí, aby nijak do běhu událostí nezasahovaly, ale aby byly nablízku, až bude potřeba. Vede mě to k pochopení, že vše jde tak, jak má. Na druhé straně, ke mně přicházejí maminky, co mají dětičky úžasné, talentované a rozkošné a ptají se na jejich život. Ve většině případů je to stejné. Děti budou úspěšné, jejich dary budou inspirovat druhé a také jejich duchovnost a moudrost sem přinese něco nepoznaného. Moc se těším, až tyto děti budou dospělé. Bude zde více klidu a pokory.

Dnes se tyto děti nazývají křišťálovými dětmi a není se čemu divit. Křišťál je nejčistší kámen co snad existuje. Obsahuje všechny barvy a léčí vše, na co si vzpomenete. A takové jsou i tyto děti. Jejich energie je léčivá, stále jako kdyby měly dobrou náladu, a milují pozornost. Jejich komunikace je zpočátku spíše neverbální, ale postupem času se i ony rozmluví. Setkala jsme se několikrát za poslední dva roky s maminkami, které byly zoufalé, že jejich děti byly diagnostikovány jako autisti, epileptici atd. Karty mi však ukázaly, že nic takového u nich není, ale že je potřeba s nimi začít jednat a pracovat jinak než doposud. Samozřejmě musely pokračovat v započaté léčbě, která stejně nefungovala, ale nebylo by rozumné někomu radit aby s léčbou přestal, protože nejsem lékařka. Odkázala jsem je na příslušnou literaturu, nebo k někomu kdo dělá terapie a dětičky udělaly částečné pokroky.
Rodiče těchto dětí i za ty maličké pokroky jsou rádi. I přestože k vyléčení nedošlo, tak u dětí nastala nějaká změna a to bylo to, co rodiče potřebovali. Změna se totiž rovná Naděje. Naděje na další a další zlepšení. Přeji všem dětem na této planetě, aby měli šanci žít kvalitní život. Život, kdy dýchat, chodit, mluvit, jíst a být tvůrčími je naprosto přirozené.

Maminkám, které zatím neměly možnost dítě počít a v osudu to napsané mají chci vzkázat, aby byly trpělivé. Hledá se pro vás ta nejvhodnější dušička, kterou zde budete moci za čas přivítat, tak nebuďte nedočkavé. Dětská dušička není jako polotovar. Dětská duše je duší již dospělého jedince, který se sem vrací v kruzích a je potřeba, aby vše bylo vyladěné na její život a zároveň na ten váš. Vše má svůj čas, vy máte možnost během té doby změnit spoustu věcí ve svém životě a v sobě samých, tak obraťte pozornost na sebe a dejte volnost energii, aby vplula do vašeho života.

Ženám, které na sebe vzaly úkol nejtěžší, jaký si žena může vzít - nemožnost počít dítě - přeji, aby jim bylo dáno pochopit, proč mají tento osud. Každý člověk má svou cestu, svůj úděl. V pochopení je úleva a smíření se situací. Neobviňujte se, ženy, z ničeho. Vše je tak jak má být, protože kdyby to tak být nemělo, bylo by to jinak.

"Kdyby" - tohle slovo je jak zaklínadlo. Je to asi 5 let co mě navštívila jedna paní a chtěla znát budoucnost svojí a svých dětí. Výklad se jí myslím líbil jen do chvíle, než jsem jí řekla, že bude mít ještě dvojčátka. Začala se smát a říkala: "Asi to neumíte vykládat, děti další mít nemůžu, mám podvázané vaječníky, kdybych neměla možná bych vám to i věřila." Odešla a já si říkala, že je to divné, jak jsme se mohla takhle splést. Vysvětlení na sebe nechalo pár let čekat. Předloni paní přišla a rovnou s omluvou. Opravdu dvojčátka čekala, vlastně tehdy už byla na světě. Od té doby i já více věřím tomu, že jsou zde věci, nad kterými nikdy nebudeme mít kontrolu.
Dejme těm vyšším sílám šanci, aby nás naším životem provedly tak, jak je to pro nás nejlepší.

Přeji vám všem radost ze svých činů a také ze svých dětí.
S láskou Kartářka Eva

Úvod k článku sepsala Tereza

Diskutovat o tomto rozhovoru můžete v našem diskuzním fóru.

Zpět