Let na DRAKOVI

25.05.2012 10:25

Přihodilo se mi něco zvláštního, nečekaného a až teď, přibližně tři čtvrtě roku poté, začínám chápat, proč.

Byla jsem pozvaná do živého vysílání TV Metropol. Na rovinu přiznávám, že jsem pocítila strach. Také respekt z nového prostředí a televizních kamer a jistou dávku vzrušení z dobrodružství, ale strach převažoval. Bylo mi jasné, že pokud ho nezpracuji, bude mé vystoupení přinejmenším polovičaté a zpětně se budu za sebe stydět.

Pracuji často se strachem svých klientek a toto byla výzva, nebýt kovářovou kobylou. Podívala jsem se do sebe vnitřním zrakem, kde tento strach sedí a jak se projevuje. A k mému velkému překvapení jsem zjistila, že celý můj hrudník vyplňuje běsnící drak. Mlátil hlavou ze strany na stranu, nasupeně chrlil oheň, podupával a bylo vidět, jak je sám nešťastný. Chvilku jsem ho pozorovala a přemýšlela, co s ním provedu. S nezkrotným a běsnícím drakem bych na natáčení šla jen velmi nerada.

Napadlo mě, že toto mýtické zvíře ve své hrudi podpořím, aby svoji zlost projevilo. Drak se na mě podíval jen po očku a začal se zmítat ještě usilovněji. Po chvilce už mu docházely síly a bylo vidět, že ho to již nebaví. Využila jsem pohasnutí sršící energie a v představě jsem mu vyskočila na hřbet.

Panečku, to byl najednou pocit. Drak se pode mnou přikrčil, zklidnil se a jako předoucí kočička stáhl ouška dozadu a slastně přivřel oči. Protáhl si křídla, která měl už v klidu poskládaná podél těla a pak….pak se se mnou vznesl.

Moje fyzické tělo šlo podzimní ulicí na pražské Ořechovce a mé Já lítalo na nádherném a ladném drakovi nad alejí plnou žlutými listy ozdobených platanů. Cítila jsem vítr ve vlasech a připadala jsem si jako ve snu, kdy jsem jako malá holka snila o letu na bájném psovi Falkovi z Nekonečného příběhu. Drak měnil směr i výšku letu a bylo cítit, že i on si užívá náše první vědomé propojení.

Držela jsem se draka kolem krku a kochala se krásou města z nebeského pohledu. A co víc, cítila jsem se šťastná a svobodná. Strach v tu chvíli neexistoval a já jsem se nahlas smála. Nebyla to póza, ani zbožné přání, bylo to moje nejpravdivější Tady a Teď.

Uvědomila jsem si, že tento drak ke mně patří a je strážce mých strachů, respektive mé vnitřní síly, kterou z nich mohu načerpat, pokud je poznám, přijmu a následně transformuji – vyskočím si na ně, tak jako na hřbet draka a místo toho, abych se jimi nechala smýkat, budu jejich moudrou paní, která drží otěže. Tento prožitek mě naučil, že můj pocit ze života přímo souvisí s tím, jestli používám svoje schopnosti, nebo jsem naopak ustrašená a svoji moc svobodně odevzdávám v obavě, abych něco nepokazila a necítila se nehodnotná.

Druhý den jsem se po cestě do televizního studia opět proletěla na svém novém kamarádovi a před usednutím do záře reflektorů jsem se ujistila, že spokojeně odpočívá v mém nitru. Mrkli jsme na sebe a já jsem věděla, že rozhovor půjde dobře a proud intuice a správně volených slov nebude přetrháván mými obavami ze společenského ztrapnění. A tak se také stalo…

A teď k jádru věci, proč tento příběh vlastně píšu.

Drak mě začal cíleně učit a ukazovat mi souvislosti, které jsem do té doby neměla šanci spatřit. Draci mě dosud nikdy nezajímali. Chápala jsem je jako zástupce ztělesněného zla, které požírá bezbranné a nevinné princezny a dobré vlastnosti, pokud se nepočítá schopnost opéct buřta během sekundy, se jim vyhnuly obloukem. V naší kultuře byli pohádkovou démonizací uvrženi k temným bytostem a ani by mě nenapadlo přemýšlet, že v sobě skrývají ohromnou moudrost, od které se toho můžu mnoho naučit.

Můj drak mi pověděl, že tak, jako má každý svého anděla strážného, může mít i svého osobního draka – strážce vnitřní síly, pokud si o něj požádá a vědomě se s ním zkontaktuje. Toto bylo pro mě překvapení. Měla jsem totiž dosud zato, že k andělům patří jako protipól démoni. Až teď jsem začala vnímat souvislosti z jiného úhlu pohledu. Andělé a draci se doplňují. Zrovna tak, jako symbol jin-jang. Andělé nám přinášejí podporu a moudrost duchovního světa, zatímco draci nám zprostředkovávají inspiraci a moudrost ze světa pozemského – hmotného. Proto je i jejich energie hutnější, uzemňující, tmavší a přesto velmi pozitivní, chcete-li, můžeme jí nazývat tvořivou, konstruktivní silou plnou aktivity a potenciálu.

Draci jsou v těsném kontaktu s našimi strachy. Přesně a citlivě zviditelňují, jak v danou chvíli podléháme paralyzující chapadlům nedůvěry a obav. Dávají nám příležitost poznat, že jsme se odpojili od proudu života a místo toho, abychom svůj život řídili, necháváme se nekontrolovatelně smýkat okolnostmi. Když se bojíme, jsou divocí a dávají jasně najevo, že jejich potenciál je nevyužit a přebytek své energie vypouštějí pohybem a třeba i chrlením ohně. Snaží se zaujmout naši pozornost, abychom mobilizovali svoji vůli a nevzdávali se. Vyzývají nás, abychom se postavili našim omezením čelem a konali.

Když už hranici své neaktivity překročíme a jsme ve stavu chronického strachu, může se stát, že i drak se přestane snažit a stane se apatickým. Přirovnala bych to situaci, kdy je úroveň naší životní síly tak malá, že i tělo přejde na úsporný režim a jsme řízeni autopilotem. Pak je na nás, abychom si požádali o podporu z duchovního světa, která by nám pomohla zažehnout vůli se z tohoto polomrtvolného stavu vymanit, což lze mimo jiné také tím, že se nakontaktujeme se svým strážcem vnitřní (zemité) síly – drakem.

Draci také střeží klíč k podvědomí a mohou nám svým osobitým způsobem vést k tomu, abychom vymetali kostlivce ze svých mentálních a emocionálních skříní a v neposlední řadě mají blízký vztah s naším fyzickým tělem. Mohou nám být moudrými rádci ohledně konkrétních potravin, které tělu vyhovují, ukáží nám, jaký režim je nám vlastní a také mohou napomoci při výběru účinných léků na naši momentální situaci. Všeobecně řečeno nás učí ekologii v makro i mikro měřítku – respektive ke světu kolem nás, zrovna tak jako sami k sobě. Draci totiž hlídají řád, který je esenciální kvalitou všeho projeveného – našeho těla nevyjímaje.

Všimla jsem si, že děti jsou se svými draky mnohem lépe propojeni, než my, dospělí. Pohybují se svobodně a hlavně kdy chtějí. Když cítí přetlak, „lítají“ jak šílení a když se v nich nahromadí frustrující emoce, vypustí je ven – pláčem či vztekem, což můžeme považovat za ekvivalent chrlení ohně. Zdravě vychovávané děti nechávají svoji vnitřní sílu volně proudit a neomezují ji obavami, že když se budou chovat přirozeně a budou následovat svoje instinkty, budou nepřijatelní. Pořekadlo „šijou s tebou všichni čerti“ bychom mohli přeformovat na „létáš se svým drakem.“

Právě obava a strach z projevení vlastní síly je vlastní mnoha dospělým, kteří pak marně hledají své místo na světě, kde by se cítili přijatí, milovaní i naplnění. Odstřihnutí se od vnitřního zdroje blokuje osobitou kreativitu a schopnost zrealizovat svoje poslání. Vědomá práce s vnitřní silou - drakem postupnými kroky pomáhá s přijetím naší reality a nalezením odvahy měnit svoje zažité reakce, které jsou již nefunkční.

Svět draků není pro každého, ale pokud jste při čtení tohoto článku cítili rozechvění a lačnost vědět víc, je možné, že uvnitř Vás vrní právě Váš osobní drak, který chce být objeven.

Upřesnění pro myslitele realisticky orientované: toto téma můžeme vnímat jako metaforu. Draka můžeme chápat jako symbolické vyjádření naší schopnosti aktivně prožívat život a překonávat každodenní výzvy. Mysl myslí v obrazech a proto je  snazší nechat si v meditaci nabídnout obraz draka jako zastupitele určité kvality, než vágní znázornění „vnitřní síly.“

Není náhoda, že je letos v čínském kalendáři právě ROK DRAKA a že je toto zvíře považováno za královský symbol moudrosti a síly. Feng suej to ví dávno...a já už taky :)

Autorka: Tereza

Diskutovat o tomto článku můžete v našem diskuzním fóru.

 

Zpět